Televizní stanice na Západě i fanoušci detektivních filmů na internetu objevují kouzlo „jinak“ pojatého žánru.
Úspěšné seriály uváděné americkými celoplošnými televizemi dosahují v USA sledovanosti více než 30 milionů diváků. Dexter, natočený v produkci placené kabelové televize Showtime, se v Americe vyšplhal „pouze“ k číslům kolem milionu, přesto ovšem jde o mimořádný fenomén. Představitel Dextera Michael C. Hall byl za rok 2007 nominován na Zlatý globus za nejlepší herecký výkon a seriál vedle dalších cen obdržel i dvě prestižní Emmy (střih, design znělky). A to vše se odehrálo v těžké konkurenci (databáze metacritic.com registruje v letech 2005 až 2008 celkem 522 nových amerických seriálů).
Úspěch Dextera má na svědomí několik okolností. Projekt, jehož hrdinou je inovovaný typ sympatického, ale o to temnějšího zločince, vychází z kvalitního scénáře, navíc profesionálně zpracovaného, díky čemuž z něj nevykukuje lacinost skromnější produkce.
Hlavní hrdina – soudní expert, specialista na krev, Dexter Morgan se svým spolupracovníkům jeví jako bezkonfliktní člověk, plně oddaný své práci, který miluje vepřové sendviče a děti přítelkyně Rity. Ve skutečnosti jde o sériového vraha, asexuálního psycho- a sociopata, který není schopen prožívat žádné emoce. Tohoto defektu si „naštěstí“ všiml už jeho adoptivní otec, policista, naučil ho předstírat normální chování a vtiskl mu specifický morální kodex. Pěstoun jako by se poučil z Camusova románu Cizinec, kde hrdina vyvolal větší pobouření tím, že neplakal na matčině pohřbu, než tím, že spáchal vraždu. Na rozdíl od obdobných konceptů v minulosti Dexter nevystupuje jako nekontrolovatelně rozdvojená osobnost (Jekyll a Hyde) či oběť krutého zacházení v dětství (sexuální deviant z filmu Peeping Tom). V úvodu se představuje jako spokojený a vyrovnaný sympaťák, který svou defektnost rozložil
mezi „dobře“ vybranou pracovní kariéru, harmonický soukromý život (našel si „ideální“ partnerku) a tajného koníčka (vraždí pouze zločince, na něž byla úřední spravedlnost krátká).
Úvodní idylka se ale brzy rozpadne. Dextera vyzve rovnocenný soupeř – sériový vrah prostitutek, který na rozdíl od Dexterovy strojové účelnosti pojímá vraždu jako krásné umění. Dexter, aby porazil skrytého nepřítele (a ještě temnějšího dvojníka), se musí ponořit hluboko do minulosti. Během sestupu si uvědomuje, že se nemůže změnit. „Nejsem zrůda, nejsem člověk, jsem Dexter,“ říká v jednom ze svých komentářů a přesně vystihuje záměr scenáristů (v angličtině slovo dexter znamená pravý, na pravé straně se nacházející, v heraldice značí pravou polovinu erbu). Jeho psychologický profil neodpovídá psychopatovi ani normálnímu člověku, jedná se o umělý konstrukt (psychologicky nevěrohodný) podřízený potřebám příběhu. Dexterova společenská ambivalence (včetně jeho hrdinství) pak nespočívá ve skutcích, ale v nadlidské míře přetvářky a pokrytectví.
Seriál se nesnaží oslovit lacinou skandálností. Krve, násilí a sexu obsahuje stejně jako mnohé jiné současné seriály. Prostředí Miami, kde se seriál odehrává, připomíná spíše reklamní šoty realitní kanceláře (před hypoteční krizí) než temné město zločinu, kde je odhaleno pouze 20 procent kriminálních činů. Krvavé cákance (většinou na bílém pozadí), podle kterých Dexter „tančí“, a tak čte poslední příběhy zavražděných, se podobají abstraktním malbám. Jejich estetizaci umocňuje pohodová hudba s hispánskými motivy. Sugestivní úvodní titulkovou sekvenci pojali tvůrci v duchu Ejzenštejnovy montáže rychlého sledu velkých detailů, které propojuje motivická i obrazová podobnost: zaplácnutí komára, holení (a pořezání), příprava jídla (drcení a řezání), oblékání (tkanička od bot se utahuje jako smyčka kolem krku odsouzence).
Seriál vybočuje z obvyklých norem žánru i narativní stavbou, spíše připomíná jedenáctihodinový film rozřezaný na dvanáct dílů. Ději dominuje ústřední téma a detektivní zápletky nemají pevnou seriálovou epizodickou stavbu ani časovou organizaci. Příběh se láme v polovině série, obdobně jako v seriálu 24 hodin. Druhá polovina pak plně neodpovídá vysokému očekávání z první části. V kritikách amerických recenzentů (včetně těch konzervativních), které shromažďuje a vyhodnocuje databáze metacritic.com, ale obdržel Dexter vysoké průměrné hodnocení navzdory uvedeným výtkám.
Po první, recenzované sérii z roku 2006 byly uvedeny ještě dvě řady a nasmlouvány jsou další. Seriál zatím nehodlá vysílat žádná česká televize (doufejme, že to není z obav o připadnou cenzurní šikanu ze strany nevyzpytatelné televizní rady). Zájemci si mohou seriál zakoupit přes internetové obchody nebo stáhnout ilegálně z internetu. Podle návštěvnosti webových stránek filmu, kde jsou k dispozici i české titulky, už seriál u nás viděl značný počet diváků (stránky navštívilo kolem 350 000 uživatelů), což vypovídá o významném narušení televizního distribučního monopolu při šíření původně televizního seriálu.
Autor vyučuje filmovou teorii na Univerzitě Palackého v Olomouci.