Pražské D.I.Y. vydavatelství KLaNGundKRaCH (profil viz A2 č. 7/2008) přišlo se dvěma novými nahrávkami: Selfbondage skupiny Kaspar von Urbach a prvotinou sólového projektu anonymního hudebníka, který si říká Head in Body. Obě novinky mají společné zejména to, že v našem hudebním prostředí nemají obdoby.
O výrazné stylové změně, jíž hudebníci seskupení kolem Kaspar von Urbach, potažmo KLaNGundKRaCH prošli, jsme se již na stránkách A2 zmiňovali v souvislosti s jejich vedlejšími projekty. Před nedávnem vydaná deska Selfbondage tuto změnu potvrzuje definitivně – manýristická industriálně-písňová podoba z předchozích alb se zradikalizovala a svázala elektronickými chuchvalci, ale zároveň píseň ani melodii přímo nezavrhuje. A tato kombinace nové podobě KvU znatelně svědčí.
Zvuková bondáž
Kostra hudby KvU zůstává v zásadě stále založena na zvuku tradičních nástrojů (kytara, baskytara), ovšem ty jsou většinou používány netradičním způsobem k vytváření šumů, dlouhých tónů nebo rytmických zvuků. Industriální bicí soupravu složenou z kovového odpadu nahradily snadněji manipulovatelné zdroje zvuků na elektronické bázi, jejichž užití se více zakládá na náhodě (například ozvučené pružiny či malé plechy kombinované s kontaktními mikrofony). Rytmika se zjednodušila na úkor elektronických ploch, které sice čerpají z hlukového pojetí zvuku, avšak nijak ortodoxně, takže drony se zde prolínají s ambientními stěnami, konkrétními zvuky nebo zpětnými vazbami a vše činí dojem obsedantní lehkosti koncentrované na detail. Nutno dodat, že ruchové zvuky zde neslouží jako nějaké exotické ozvláštnění, ale jako podstatný stavební prvek.
V souvislosti s instrumentálně-výrazovou proměnou se mění i přístup ke vzniku hudby, během jejíhož vzniku nabyla na důležitosti náhoda a improvizace; i přesto se ale rámcové hudební obrysy zdají být načrtnuty jistou rukou a pohromadě drží velice pevně. Jako odkaz k předešlým „písňovým“ albům zde nacházíme hned několik skladeb, které do určité míry stavějí na melodii a zpěvu. Hypnotická E. C. P. je oproštěná do minimální podoby (možné by bylo najít jistou podobnost s psychedelickými fázemi skupiny Psychic TV nebo Coil), v níž z posedlého šepotu vzlíná naechovaný hlas, deklamující parafrázi textu vycházejícího z písně El Condor Pasa, proslavené Simonem a Garfunkelem. Podobně je i ve skladbě That Stuff rozehrána jednoduchá akordová kombinace na kytaře, kterou však soustavně podemílají ostré výboje elektronických šumů. Industriálně znějící rytmické údery tvoří podklad přelaďovanému rádiu v FM – SW – MW, kde se střídají hlasy, pískot thereminu i zrnění bílého šumu, přičemž efektovaná kytara zde slouží jen jako rytmický nástroj. Jinde místo zpěvu téměř fyzicky cítíme Klammův zesílený dech nebo podmanivě vyšeptávaný text (Almost at the End), případně zkreslený řev v nejtemnější skladbě alba Selfbondage.
Dělat dobré písně není snadné, ale vytvořit experiment s písňovým potenciálem a přitom zůstat originální i nesmlouvavý je mnohem těžší. Skupině Kaspar von Urbach se to daří a svoji poetiku rozvíjí do hloubky a zdá se, že i správným směrem. Jejich nová deska je rozhodně jedním z letošních objevů.
S hlavou uvnitř těla
Čerstvou novinkou vydanou u K&K je anonymní jednočlenný projekt Head in Body, který se poprvé představil jako předskokan italských noiserockerů OVO. Zcizovací efekt koncertu, na němž hrál například na nezapojenou baskytaru nebo naprázdno simuloval reprodukovaný zpěv, vtipně poukazoval na umělost, která musí zákonitě nastat při živé produkci. Materiál desky je totiž intimním ponořením se do vlastních zvuků, jakousi soukromou sondou do sebe sama a zkouškou, kam až se dá dospět v obřadech kutilské konstrukce vlastních světů.
Head in Body sám svou hudbu popisuje jako předdýdžejskou a jeho „strašné lo-fi nahrávky“ zní, „jako kdybyste v nějaký díře narazili na živočicha, kterej skládá hudbu obklopenej jenom hlínou“. V temné a syrové atmosféře primitivních transových rytmů, které narušují drobné chyby a záchvěvy, můžeme slyšet například vzdálené ozvuky primitivních beatů skupiny Suicide (Hard Bikini Killed By-Bass), fragmenty hluku i tiché bublání nebo stylizovaně neumělé písně zpívané z deliria (Standing Everywhere I Go).
Řečeno slovy múzy okruhu kolem KLaNGundKRaCH Elzy Aids: „Bolelo mě svalstvo a, podle pravdy, byl jsem sice hodný, hloupý, pomalý a hravý; představoval jsem si spoustu předělávek a jak pomalu to půjde, nebudu-li ještě mnohem hravější, než mám být teď.“
Kaspar von Urbach: Selfbondage. KLaNGundKRaCH; 2008.
Head in Body: Head in Body. KLaNGundKRaCH; 2008.