Festival 4+4 dny v pohybu stál letos podobně jako další periodické podniky, které získaly své nezastupitelné místo na kulturní mapě Prahy posledních dvou dekád, před existenciální volbou. Jeho konání tradičně spadá na jaro – období, kdy je klima více nakloněno invazi site-specific projektů, experimentů a performancí do opuštěných či opomíjených, primárně nedivadelních prostor. Dnes již šťastně uzavřený třináctý ročník se však nešťastně střetl s jarem 2008 vyznačujícím se nebývale silnými bouřemi v oblasti financování pražské kultury. Organizátoři vyřešili hamletovskou volbu „být, či nebýt“ kompromisem. Koncept festivalu byl udržen, konání se však přesunulo na první dva říjnové týdny. A tak místa, kde se odehrával hlavní program, podlehla jisté konformizaci až komfortizaci: představení probíhala v zabydlených divadelních prostorech, zatímco off-setkání zahraničních hostů a české umělecké scény se děla v industriálním prostoru hal poblíž holešovického Výstaviště.
Škola občanské bdělosti a kuráže
Místo předvolebních přestřelek tak divák mohl volit mezi divadelními a architektonickými sympozii, výtvarnými dílnami či představeními kombinujícími divadlo, film, video a tanec, přičemž některá z nich rozhodně nepředstavovala únikový prostor osvobozený od nároků na občanskou bdělost a kuráž. Jednu z možných cest divadla provozovaného v éře mediální a technokratické komunikace představují interaktivní prvky propojující přímo jeviště a hlediště, které jsou logickým vyústěním jednoho ze základních principů tohoto umění: setkání tvůrců s diváky v reálném prostoru a čase. Reality show, schůze, ankety, konkursy a volby jako nástroje, díky nimž ve veřejném prostoru přichází ke slovu vox populi, se již dávno staly náměty i součástí současného divadla. V takzvaně experimentálním nebo alternativním se pak odhaluje manipulovatelnost těchto „spolehlivých“ demokratických nástrojů.
V představení Gob Squad’s Kitchen britsko-německého souboru se stáváme svědky poněkud toporného pokusu partičky mladých lidí přenést se prostřednictvím natáčení filmu do atmosféry šedesátých let, prazárodku naší konzumní, technologické, ale i demokratické současnosti. V první polovině představení to vypadá, že se budeme „pouze“ bavit běžnými komediálními situacemi nedorozumění, vzájemných sympatií a antipatií a zcizovacích momentů přerušujících natáčení, ke kterým dochází v týmu, jehož počínání na place je přenášeno na velká plátna na jevišti. Když však performeři otrávení vývojem skupinového kreativního procesu začnou své postavy postupně nahrazovat diváky, pochopíme, že sex, drogy a pop-art jsou jen zástěrkou pro zcela jinou výpověď. Mimořádná situace, do které se čtveřice vyvolených z hlediště náhle dostane, je promění v poslušné ovce, jež plní všechny stupňující se nároky na slova a akce. Ty jim jejich manipulátoři vkládají do mysli prostřednictvím sluchátek a vysílaček. Důmyslný interaktivní postup je tak zábavný, že neponechává ani skulinu pro náhodu či vlastní názor.
O co jde ve hře na volby
Zcela opačně přistupuje ke svým divákům španělský soubor Conservas. Tým ze společnosti Advanced Realities namísto divadelního představení nabízí jakousi tísňovou schůzi občanů města, v němž zuří rebelie proti mafiánským praktikám spekulantů, developerských koncernů a státních i lokálních úřadů ve sféře bydlení. Mezi přímými videovstupy zpravodajů z ulice a reportážemi se skandálními odhaleními zkorumpovaných úředníků a násilných praktik podnikatelů vyhlašují performeři anketní otázky ohledně práv týkajících se důstojného bydlení a potažmo života a materiálního i duševního vlastnictví. Diváci se ocitají v roli respondentů a jsou vybaveni sadou hlasovacích lístků, jejichž různé barvy odpovídají variantám odpovědí na předložené otázky. Výsledky hlasování jsou okamžitě vyhlašovány a zároveň zapracovávány do návrhu řešení vzniklých problémů. Je to tak jednoduché a tak dobře to známe z reálného života: každý hlas je důležitý, ale každý výsledek lze zfalšovat. A tak i technologie, která vyhodnocuje rozložení barev lístků zdvižených v sále, je vysoce nedůvěryhodná, jenže jen málokdo má kompetenci i znalosti potřebné pro přezkoumání její spolehlivosti. Navíc je plně v rukou řídícího týmu…
Letošní volba organizátorů festivalu 4+4 dny v pohybu byla pokračovat v kulturním úsilí. Dramaturgie se zaměřila na inscenace reflektující trhliny v demokratických společenských systémech – téma, které předpokládá i progresivní umělecké postupy, jež jsou tomuto festivalu vlastní. Vždyť pohyb má festival v samotném názvu. A kde jinde než v reálném čase a prostoru divadla by mělo být vhodnější navrhovat alternativní modely vůči irealitě, která nás obklopuje.
Autorka je teatroložka a překladatelka.