Nejsou vykopány v zemi ani kašírovány ve filmových ateliérech. Jsou ale hluboké a znesvářené strany oddělují od 5. listopadu minulého roku. Na jedné straně zákopů stojí filmoví a televizní producenti, především velké korporace, jež vlastní všechny výrobní prostředky, a na druhé filmoví a televizní scenáristé.
Střechová organizace Aliance filmových a televizních producentů (Alliance of Motion Picture and Television Producers – AMPTP) sdružuje 397 amerických producentů, rozhodující slovo má ovšem 8 korporací, mezi nimi např. Walt Disney, CBS, Metro-Goldwyn-Mayer, News Corp./Fox nebo Warner Brothers. Proti ní stojí odborový svaz Sdružení scenáristů (Writers Guild of America – WGA), rozdělený na část východní (do níž patří např. New York) a západní, kterou je právě Hollywood. WGA má více než 12 000 členů, kteří – slovy amerického novináře – „vyměnili pera za stávkové plakety“.
Boj o peníze
Producenti uzavírají se scenáristy tříleté smlouvy – ta poslední vypršela 31. října 2007. Vyjednávání o novou se už předtím táhla bezúspěšně tři měsíce. Jejich jádrem je požadavek, aby byli scenáristé za svá díla honorováni i tehdy, jestliže je převzala „nová média“ – rychle se rozvíjející svět internetového „stahování“, online videí a vysílání na mobilním telefonu. Usilují tedy nyní o 2,5 procenta z výnosů, jež společnostem přinášejí nové distribuční metody.
Peter Grosz, který píše texty pro satirický pořad The Colbert Report, vyjádřil požadavky svého Sdružení stručně: „Internet je příliš veliký, příliš důležitý, než abychom povolili. Co požadujeme, je velice jednoduché a nanejvýš spravedlivé. Jsou-li placeni oni (tj. producenti – pozn. Š. S.), ať jsme placeni i my.“
Již v roce 1985 se Sdružení podobně jako dnes střetlo se stejným protivníkem a požadovalo „zbytkové odměny“ u videí. Tehdy se scenáristé spokojili s 0,3 procenta podílu na prvním milionu hrubého výnosu z prodaných nahrávek, následně však trh nejdříve pro VHS, pak pro DVD přímo explodoval. V současnosti vydělávají filmová studia na trhu videí dvojnásobek tržeb z kin a televizním společnostem vynášejí pořady prodané na DVD často více než práva prodaná do ciziny.
Hned v prvních týdnech se stávkujícím dostalo výrazné podpory od filmových a televizních hvězd, režisérů i tzv. nositelů pořadů (show-runners) – producentů, kteří se podílejí na scénářích úspěšných seriálů. Tato podpora trvá dodnes, jak o tom svědčí skutečnost, že hvězdy odmítají projít stávkovými hlídkami a podílet se na pořadech společností, proti nimž scenáristé protestují. Významné však byly také projevy solidarity spřátelených kolegyň a kolegů v zahraničí: v Berlíně 100 německých scenáristů pochodovalo s plaketami WGA před Braniborskou bránou, stovky protestujících prošly ulicemi Toronta a Montrealu, svůj souhlas vyjádřily obdobné odborové svazy ve Francii, v Austrálii, ve Španělsku, ve Velké Británii, v Portugalsku. A samozřejmě i v USA se s účastníky stávky solidarizovaly jiné, profesně nesouvisející odbory.
Na producenty však protesty nezapůsobily. Jejich protiútok šel dvojím směrem: jednak se snažili ovlivnit veřejné mínění – mj. i údaji o tom, jak vysoké jsou už dnes příjmy členů WGA –, jednak chtějí scenáristy rozdělit. Zatím ovšem podle průzkumů 63 procent dotazovaných stále sympatizuje se stávkujícími.
Producenti možnost stávky předvídali a snažili se „předzásobit“. Urychlovali před jejím započetím výrobu filmů a jednotlivé díly seriálů – pořadů, které v pravém smyslu slova scénář nepotřebují. Tato výpomoc však zdaleka nestačila, takže diváci se nyní musí do značné míry spokojit s opakováním pořadů už dříve vysílaných a častěji než jindy se objevují i „reality show“. Producentům pomáhá rovněž prezidentská kampaň, které i z objektivních důvodů věnují všechna média mimořádnou pozornost.
Na druhé straně stávka „ohrožuje“ velké slavnostní podívané – ukázalo to předávání Zlatých globů a může se to týkat i Oscarů.
I o vliv
Scenáristé se totiž zatím nevzdávají. Předseda WGA-západ Patric M. Verrone tvrdí: „Myslím, že kdyby mohly (korporace – pozn. Š. S.) provozovat svůj byznys bez nás, udělaly by to a naši práci by degradovaly na mechanickou, jednoduchou, málo placenou neuměleckou úlohu,“ prohlásil v jednom rozhovoru. Proto scenáristé požadují, aby nové smlouvy zahrnovaly i „spisovatele“, kteří píší pro reality show a animované filmy. Chtějí mít také dohled nad transakcemi mezi společnostmi, které mohou mít vliv na platy scenáristů, a konečně navrhují ze smluv vyloučit dosavadní paragraf, který jim zabraňuje podílet se na stávkových hlídkách jiných odborů poté, co sami uzavřeli dohodu.
Těmto požadavkům ale producenti nechtějí ustoupit. Tím spíš, že jejich vyjednávání s dalším potížistou – Sdružením režisérů skončilo 17. ledna novou dohodou. Její podrobnosti nejsou dosud známy, scenáristé ji však hodlají bedlivě prostudovat a případně si z ní vzít poučení.
Nejsilnější dopady má stávka již dnes na televizi. Ekonomické dopady ovšem přesahují dané odvětví. O jejich odhad se pokusil deník Los Angeles Times. „Studia se sice spoléhají,“ napsal před koncem roku 2007, „že mohou odolávat nejméně šest měsíců, ale dlouhodobý účinek by byl obrovský jak pro zábavní průmysl, tak pro celou oblast. Hollywoodské produkty přispívají téměř 7 procenty – ročně asi třiceti miliardami dolarů – k ekonomice okresu Los Angeles, jež obnáší 442 miliard. Bude-li stávka pokračovat i v příštím roce, což se nyní zdá možné, výsledkem bude, že místní hospodářství ztratí miliardu.“
I když bude nakonec dohody dosaženo, tahanice neskončí. Smlouva producentů se Sdružením filmových a televizních herců vyprší již v červnu. Nelze tudíž zcela vyloučit další stávkové boje, jež by mohly ochromit celé odvětví zábavního průmyslu.
Autor je překladatel a publicista.