Nedávný sjezd Občanské demokratické strany se měl nést v duchu hesla sebereflexe po prohraných volbách a jakési pokory. Namísto toho jsme však byli svědky zcela rutinního očistného obřadu.
Kongresové sněmování ODS rozehrálo klasický prvek všech rituálů – prvek zlověstného znečištění. Naše společnost je ohrožena nikoliv neschopností činovníků ODS, nýbrž oranžovo-rudým nebezpečím. To se rozlévá naší zemí jako mor a hrozí nakazit další a další sféry společenského života. Ze souboje dvou titánů – hluboce zakořeněného obra Topolánka a lehkonohého Béma – má vyjít vítěz, který se s vlnou zla odvážně utká a slavně nad ní zvítězí. Obraz dvou, ve skutečnosti docela nezajímavých úředníků, vystupujících pro tuto chvíli v rolích bájných hrdinů, přináší do děje určité komické prvky, čehož si ovšem vybrané publikum není schopno povšimnout.
Lidé ODS nechápou
Přistupuje další rekvizita všech správných rituálů – prvek viny. Zde je nutno být nanejvýš opatrný. Všem zúčastněným je zřejmé, že tím provinilým není nikdo jiný než český a moravský volič, snad jen s výjimkou voličů pražských. Není ale dost dobře možné říci přímo na kameru to, co o si voličích činovníci ODS po volbách myslí. Ani ty nejtlustší vrstvy lichotivých billboardů by takové faux pas do příštích voleb nestačily zakrýt.
Proto je za viníka označena malá připravenost zkomunikovat ušlechtilé záměry politiků. Zabijí se tím hned dvě mouchy jednou ranou. Politici za ODS to myslí s lidmi vyloženě dobře, lidé to však nechápou. Nechápavost občanů a voličů není dána tím, že by všichni byli naprostými hlupáky. V zásadě jsou to dobří lidé, jsou jen přechodně dezorientováni a pomýlení. Uvěřili Paroubkovým „prázdným tlachům bez reálného obsahu“. Je třeba, aby jim to příště ti praví lidé vysvětili ještě jednou a zřetelněji. Pak také voliči s delším vedením vše pochopí. A příště už to u uren nepopletou.
Obřad by však nebyl ukončen, kdyby chyběl zlatý bod všech rituálů – vykonání oběti. Bez oběti není možno vinu smýt a opět věci uvést do správného stavu. V tomto bodě ovšem začíná rituál drhnout.
Nové marketingové kampaně
Za volební katastrofu pochopitelně odpovídá předseda strany. Pavel Bém chtěl učinit elementárnímu scénáři obřadů zadost a poraženého krále obětovat na oltáři příštích úspěchů.
Mirek Topolánek, který své křeslo miluje více než svoji stranu, se však rozhodl, že něco takového nepřipustí a že raději sjezdový rituál o jeho zlatý hřeb připraví. Provedl to tak, jak je zvyklý dělat úplně všechno – prostě polovičatě. Přiznal se ke své vině, posypal si šediny popelem a omluvil se za chyby své i všech spolustraníků. Přítomné uklidnil, že nebude vyšetřovat, kdo za co může.
Ve skutečnosti se však už na sjezdu po příští oběti důkladně rozhlížel. Mirek Toplánek dobře ví, že jeho strana ztratila středové voliče. Řešit to chce radikálnějším prosazováním právě toho programu, který ke ztrátě voličů vedl. K úspěchu to povede, pokud dojde ke zlepšení komunikace s voliči. Je třeba pomýleným voličům vysvětlit, že program ODS přijmout prostě musejí, nechtějí-li ztratit svoji svobodu. Je třeba je přesvědčit, že to, co vnímají jako selhání ODS, jsou vlastně velké úspěchy jeho strany. Daně přece klesají a s nimi i sociální výdaje. Středový volič, který tento trend vyhodnotil jako své ohrožení, musí být přesvědčen o opaku. Volič musí pochopit, že prováděné změny v oblasti zdravotnictví, které vnímá jako zhoršení své situace, jsou ve skutečnosti zlepšením. Přesvědčovat ho o tom musí od rána do večera zcela profesionálně vedené marketingové kampaně. Podobné a lepší, než jaké si zaplatil Paroubek.
Porážka je triumfem?
Volič musí spolu s Mirkem Topolánkem uvěřit tomu, že ODS „je jedinou silou, která může občanům nabídnout solidní záruky a návod pro překonání krize“. Volič musí být přesvědčen, že mimořádných úspěchů dosáhla modrá strana v oblasti zahraniční politiky. Pozvání cizích vojáků, příprava instalace radaru, skeptický postoj vůči další integraci Evropy, to všechno musí vypadat nikoliv jako selhání ODS, nýbrž jako série velkých triumfů. Také zde bude zapotřebí profesionální kampaně. Budou vedeny ve stylu té Klvaňovy, na rozdíl od ní však budou vysoce přesvědčivé a úspěšné.
V závěru svého vystoupení Mirek Topolánek naznačuje, kde hledat oběť, bez které nebude možné po volebním znečištění zemi opět očistit. ODS se může bezvýhradně spolehnout jen na nějakých 15 % jednoznačně pravicových voličů. Ti nikdy nezaváhají, protože dobře chápou, že politika této strany slouží právě jim. K vítězství v příštích volbách je třeba marketingově zvládnout středové voliče. K tomu je nutno najít komunikační klíč, který na tyto lidi zabere.
Jak konstatuje šéf ODS, „nemůžeme už jako v minulosti spoléhat na to, že levicoví voliči budou ze studu volit pravicově jako na počátku devadesátých let. Nebo že nám vítězství zajistí jejich malá disciplinovanost, jako tomu bylo donedávna.“
Je tedy třeba připravit masu středových, potenciálně levicových voličů k tomu, aby napříště hlasovali už zase pravicově. Tito lidé nám nejsou blízcí srdcem, můžeme se jim však dostat na kobylku rozumem. Když budou obětovány jejich zájmy tak, aby to nepoznali, dokážeme odměnit poměrně úzký klub svých bezvýhradných voličů. Především je nutné zjistit, na co středový volič komunikačně zabírá. Jeho následným obětováním smyjeme pošpinění z posledních voleb.
Jak jednoduché, milý Béme.
Autor je sociolog.