Údery značky KLaNGundKRaCH

Značka KLaNGundKRaCH původně sloužila coby stylové označení pražské skupiny Kaspar von Urbach. Vydavatelství, které vzniklo koncem loňského roku, je pevně spjato s aktivitami členů tohoto spolku provozovatelů industriální hudby, který – vyzbrojen kytarou, jednoduchými elektronickými nástroji a bicími z kovového odpadu – rezignoval na probouzení zájmu „kamenných“ labelů. Hodlá ale pouštět do světa i vypalovaná alba jiných, s Kasparem personálně nepropojených seskupení.

Domácí

První vlaštovkou zpod střechy stáje KLaNGundKRaCH bylo sólové, šestadvacetiminutové album frontmana Kaspara von Urbach, který se skrývá za pseudonymem k!lamm (resp. Jan Klamm). Za použití „rádia, amplifikované polyetylenové tašky, podomácku sestrojeného thereminu, hlasu, počítače, zpětných vazeb, recyklací a náhody“ vznikla eklektická pětiskladbová kolekce The Real Birth Of Modern Medicine, na níž Klamm s kutilskou radostí přejímá nejrůznější způsoby výroby hluku. Zvuky prohnané mnoha efekty tvoří na většině alba jednolitou, i když mohutně potrhanou texturu, jinde zazvoní a zarachotí kov v intencích domovského Kaspara von Urbach. Úvodní Introdissection a závěrečná Nagasaki Moody Rock jsou spíše krátkými náčrtky skladeb, desetiminutová titulní kompozice a podobně dlouhá Assimilation směřují desku kamsi k hájemství nestrukturovaného hluku japonské legendy Merzbow. Zacházení se zvuky a zpěv v posledně jmenované (text svou atmosférou připomene Karla Davida, jednoho z nejvýraznějších textařů české alternativní scény, píšícího pro brněnské Ještě jsme se nedohodli, Dunaj a Ivu Bittovou) však drží album na zkázňující uzdě Klammova písničkářského gruntu. Jeho hluk není nespoutanou improvizací, ale pečlivě promyšleným a dávkovaným stylotvorným prvkem.

Sám Kaspar von Urbach se na KLaNGundKRaCH představil koncertním split-CDR s dalším přidruženým seskupením. RUiNU, jak se tato dvojice nazývá, tvoří Klamm a „kašpaří“ bubeník Ondřej Parus. Oba projekty jsou si dost podobné, posluchače prvních dvou „samopálených“ alb Kaspara von Urbach KC Kaštan a Frikce ovšem překvapí výrazná změna stylu skupiny. Ovlivnění písněmi berlínských klasiků Einstürzende Neubauten v současnosti ustoupilo mnohem volnějším strukturám. Táhlé, většinou instrumentální skladby jsou postupně ustálivšími se improvizacemi, jejich jednoduché rytmy jsou ovinuty nejrůznějšími, postupně se nabalujícími zvukovými efekty a překvapeními použitými téměř v duchu filmařské „ruchařiny“; aranžmá skladeb rezignují na pravidelnost a snaží se o epičtější předávání nálad. Ke slovu přijde theremin, drones primitivní elektroniky, kovy vydávají zesílené šustění a šramocení spíše než údery. Závěr setu tvoří jednoakordový folkový nápěv znějící na pozadí uši rvoucího skřípotu – zatímco ten zní věrně a „zblízka“, zpěv a kytara se ozývají jakoby z dáli nebo z praskající desky. Nová podoba Kaspara von Urbach je rozhodně méně efektní než dotažená stylizace jeho předchozího období, je ale upřímnější a původnější a naznačuje dlouhou cestu plnou možností, kterou se skupina rozhodla ujít. O RUiNU by se dalo mluvit podobně, dodám jen, že zvuk této dvojice je ještě méně učesaný než projev Kaspara a je v něm nejspíš zastoupeno mnohem více improvizace.

Hosté

Varnsdorfští River for Sale jsou rockovým triem bez bicích – kytaru a baskytaru v jejich sestavě doplňuje syntezátor a elektronika. Pětipísňové EP Transparent v produkci studiového mága Ondřeje Ježka, spjatého především s vydavatelstvím Silver Rocket, vyšlo společnou péčí KLaNGundKRaCH a labelu Bleeding Ear. River for Sale si našli zvukový ideál v křížení tíživé repetice raných newyorských Swans (viz profil jejich leadera Michaela Giry v A2 č. 6/2008), hlučení kytarových vazeb a táhlé zasněnosti indie skupin devadesátých let a jsou mu na celém CD bezmezně věrní. Zkreslený a echem zmnožený vokál v sobě občas nese příslib atmosférických dálav, jindy vyzní spíš klišovitě (čemuž napomáhají nepříliš zdařilé texty), elektronická zařízení občas vypustí zpestřující zvuky a Hamply, třeba z filmu Vaterland, jindy jen nahrazují chybějící bicí. River for Sale na Transparent naznačili své směřování, mám ale za to, že v současnosti jsou zajímavější spíše na koncertních pódiích – jejich hlavní devízou je totiž energie na rozdávání.