Svůj čistý kalich k nebi zdvihá zimní noc.
Své srdce zdvihám též, své srdce půlnoční,
ó Pane, srdce své! v tvá nekonečna sirá,
a přece dobře vím, že všude mlčení,
že není nikde, proč to srdce lačně zmírá;
a vím, že klamem jsi, a ret můj tebe vzývá
a kolena má; zavřena že dlaň tvá, vím,
i k zoufalství že velké oko tvé se stmívá,
a ve všech věcech že jen sebe sama sním;
všech velkých šílenství mých, Pane, ulituj,
mně třeba k tvému mlčení lkát smutek můj!...
Svůj čistý kalich k nebi zdvihá zimní noc.
Přeložil Karel Hendrych