Variace na Odysseu

„Na rozdíl od náboženství vychází filozofie z rovnoprávnosti dobra a zla. Dobro bez zla je pro člověka stejně nenáležité jako zlo bez dobra,“ říká jedna z postav románu Návrat (Die Heimkehr, 2006), právní teoretik John de Baur. Jako zlo bychom v knize mohli interpretovat fašistický režim, jako dobro pak rozkvět Evropy a USA poté, co byl fašismus poražen. Návrat je zatím druhým nekriminálním románem německého soudce a profesora práva na Humboldtově univerzitě, Bernharda Schlinka. Kromě Předčítače (Der Vorleser; Prostor 2000) vyšla v češtině ještě jeho sbírka milostných povídek Útěky z lásky (Liebesfluchten; Prostor 2004). V překladu se zatím neobjevila jeho série detektivních příběhů s postavou pojmenovanou Selb (možno přeložit jako Sebe). Už v Předčítači se Schlink zajímal o německou minulost, konkrétně o to, co dělali řadoví občané během druhé světové války. Zatímco v prvním románu je nešťastnou postavou negramotná žena, která se podepsala, kam neměla, a pak se „dobrovolně“ účastnila vyhlazování Židů v jednom z koncentračních táborů, v Předčítačovi je viníkem otec hrdiny příběhu – mladý novinář, který se zapletl s nacistickým propagandistickým tiskem.

Nejistota návratu

Schlink svůj příběh rozvíjí jako parafrázi Homérovy Odysseje. Motiv návratu k milované ženě tu několikrát variuje a hraje si s různými možnostmi návratu. Co když milující najde svou ženu v objetí jiného? Co když se sám zamiluje do někoho jiného? Co když už se nikdy nesetkají? Co když…? Tato témata se zde objevují ve třech liniích: v osudu vypravěče, jeho otce a také postavy z poztráceného příběhu, kolem něhož se tato kniha točí.

Hrdina románu Peter Debauer je válečným dítětem, jeho matka ho zplodila se švýcarským vojákem, který se však z bojů již nevrátil (sám Schlink se narodil v roce 1944). Peter nejprve pátrá po osudech vojáka v nedokončeném textu, který se nachází na zadní straně papírů, jež mu jeho prarodiče věnují v mládí na kreslení, poté po jeho autorovi a nakonec po vlastním otci. Přestože je Schlink jinak autorem detektivní literatury, nenajdeme v knize mnoho napínavých míst a pointa je nám zřejmá téměř od začátku. Daleko více než výsledek Peterova pátrání zajímá čtenáře jeho postoj k událostem kolem něho (děj se odehrává v době pádu berlínské zdi), jeho obyčejný život („pětačtyřicátník, pracovník nakladatelství, průměrný úspěch a průměrný plat, nezajímavé auto, slušný byt, bez rodiny, bez pevné přítelkyně, bez vyhlídky na změnu k horšímu nebo k lepšímu“), jeho neustálá neschopnost udělat rozhodující krok. Peter totiž dokáže svět kolem sebe i uvnitř trefně popsat a přemýšlet o něm.

Co je na zlu dobré?

Romány Bernharda Schlinka se pohybují na hranici románu a eseje. V Návratu autor rozebírá některé sporné momenty z Odysseova příběhu, zamýšlí se nad dobrem a zlem („co je na zlu dobré… na zlu je dobré to, že se může postavit do služeb dobra“), dlouhé pasáže věnuje smyšlené dekonstruktivistické právní teorii, jíž se Peterův otec snaží bránit vlastní „mladické“ selhání. „Jestliže v textech nejde o to, co autor mínil, nýbrž o to, co čtenář čte, pak za text neodpovídá autor, nýbrž čtenář. Jestliže skutečnost není svět tady venku, nýbrž text, který o něm píšeme a čteme, pak nejsou odpovědní skuteční vrahové ani oběti, které už nejsou, nýbrž současníci, kteří nad vraždou bědují a kteří ji trestají.“ Trest v rámci této cynické teorie funguje jen ve vztahu k poškozenému, tedy příbuzným oběti, pokud však jsou vyvražděni všichni příbuzní i jejich příbuzní, nemá již trest význam.

Návrat, vycházející jen s ročním zpožděním po své německé premiéře, je až na některé pasáže vcelku čtivý román. Nejde ale o žádné vyrovnávání se s minulostí, spíše o smíření se s ní. Na konci knihy zbývá v hrdinovi z dobrodružného pátrání jen stesk. Dobrodružství skončilo, začalo však něco nového?