Každodenní kouzlení

„Dávám přednost příběhům, které nelze tak snadno interpretovat,“ říká v rozhovoru se Stephany Aulenbackovou americká autorka Kelly Linková (viz MaudNewton.com). Nakolik tento požadavek splňují i její vlastní texty, si čtenáři mohou ověřit sami – v uplynulém roce vydalo nakladatelství Argo dvě povídkové knihy Magie pro začátečníky (Magic for Beginners, 2005) a Dějí se i větší podivnosti (Stranger Things Happen, 2001).

Cesty za smyslem života

Společné mají povídky na první pohled přinejmenším onu „podivnost“ a „magii“, ale při hlubším čtení se ukáže, že svět těchto příběhů zase tak neskutečný není, ba naopak, má pravidla a zákony velmi blízké tomu našemu. Linková byla v dětství neustále na cestách a tuto zkušenost dle vlastních slov přenáší i do života svých postav. Většina z nich se někam přesunuje, opouští známé, snaží se vytvořit si nové kořeny, vztahy a hlavně se pokouší v novém prostoru zorientovat.

Putování může mít nejrůznější podoby, postavy cestují z místa na místo, hladce překračují hranice mezi minulostí, přítomností a budoucností, a dokonce i mezi bytím, snem a nebytím. Není tedy ani příliš překvapivé, že volí netradiční dopravní prostředky – od auta až po divotvornou kabelku. Tyto cesty, ač snadno proveditelné, však podle tradičního pohádkového schématu představují zkoušku, důkaz chrabrosti nebo lásky. Pokud překonají všechny překážky, nezískají postavy sice ani princeznu, ani půl království, zato se dozvědí něco, co dá jejich životu smysl.

Mrtví to mají těžší

Svět v těchto povídkách zdaleka nepatří jen živým. Jste-li živí, jako byste byli zatím nedokonalí, chybujete, neustále cosi hledáte a vaše vztahy s okolím jsou zákonitě deficitní. „Chci, aby to bylo o dobru a zlu a opravdické lásce a taky by to mělo být vtipný,“ říká Brenner v povídce Ticho a vyjadřuje tak přání většiny živoucích postav obou knih. Jelikož ale takové příběhy lze v praxi zažít jen zřídka (pokud si o ně neřekneme na lince striptérky Starlight), nahrazují si je postavy věcmi nebo iluzemi. Kouzlo manželství v povídce Kamenná zvířata se pro Catherine redukuje na marné změny odstínů stěn v novém domě, spisovatel Jak si stvoří nespočet krásných robotických blondýn vonících po citronu. Ať jsou ale naše žité příběhy a touhy nazírané z odstupu jakkoliv banální a stereotypní, pro nás coby jejich aktéry mají stále kouzlo.

Magie pro začátečníky uvede na scénu patnáctiletého Jeremyho, postavu ze seriá­lu Knihovna. Spolu s přáteli tvoří nerozlučnou pětici adolescentů z malého města, mají potrhlé rodiče, předvídatelné problémy s láskou a „svedla je dohromady Knihovna“, tj. seriál, který společně sledují. Knihovna, ať již seriál nebo seriál v seriálu, představuje skladiště příběhů, motivů a postav. Jsme na tom podobně jako tyto postavy, fikce není o nic víc vzrušující než každodenní život, hrdinové mají dané povahy, liší se jen tím, který herec je představuje. Příběhy, které zažíváme, jsou nadto vždy propletené s příběhem někoho druhého, takže si nemůžeme být nikdy jisti jejich koncem. V závěru je tedy náš život o mnoho bohatší, není to „jen film (…), ale magie, skutečná magie“.

„Když jste mrtví, všechno je mnohem snazší.“ Být mrtvý neznamená však vyvanutí v nirváně, být mrtvý vyžaduje přinejmenším stejnou energii jako být živý. Mrtví se s živými dohadují, milují, přičemž neúspěch této komunikace tkví vesměs v jejich zvýšené citlivosti. Mrtví jsou ublížení, tvrdohlaví a nechtějí živým odpustit – zjevují se nám ve snu, dávají nám nesmyslné úkoly, není možné se jich zbavit pouhým přáním, smíření bývá dlouhé a bolestné. Nejtěžší úděl však mají duchové neboli zombie. Nejde o klasické hororové příšery, jde o kohokoli, kdo má se světem nevyřízené účty. Bloudí světem, „chtějí věci, co jim člověk nemůže dát“ a nemají žádnou moc. Respektive nemají žádnou moc zbavit se svého trápení sami, pomoct jim mohou pouze lidé, u kterých naleznou pochopení.

Lidé převlečení v oblecích z kočičí kůže

Kelly Linková se označila za autorku sci-fi. Oproti Wellsovi, Huxleymu či A. C. Clarkovi však nesituuje své příběhy do zmechanizované budoucnosti, ale jde jí o to „proměnit věci příjemné a známé v podivné a naopak“. Povídky mají ve skutečnosti spíš blíž k pohádce (původní i revidované ve stylu Angely Carterové). A to ani ne tolik kvůli kouzlení, ale spíš pro chápání příběhu jako podobenství. „Slibte mi, že neuvěříte jediné slovo. Kdybych usoudila, že tomu budete věřit, pak bych vám nemohla vyprávět,“ říká se v Divotvorné kabelce. Vypravěč neustále poukazuje na to, že fabuluje, postavy si navzájem vyprávějí historky, v nichž se zrcadlí jejich osudy, mnohokrát se objevuje narativní princip čínské krabičky. Jako by se stále zdůrazňovalo, že žádnému příběhu není radno věřit, protože je jen alegorií ke skutečnosti, klíčem k pochopení dalšího příběhu. Čtenář by měl mít stále na paměti, že „nic jako čarodějnice neexistuje a neexistují ani kočky, jen lidé převlečení v oblecích z kočičí kůže“ (Kočičí kůže).

Podkladem pro magii v povídkách Kelly Linkové je skutečnost, kterou všichni dobře známe, ale mnohdy si ji nejsme schopni připustit. Podání formou metafory je působivé, ale zároveň se ukazuje, že čarovné triky nemají ve své podstatě nadpřirozenou moc. Moc má pouze dobře odvyprávěný příběh, jak říká jedna z postav: „Vyprávěj mi příběh, abych na tebe nezapomněl.“ Vyprávěcí perspektivy se zde střídají, každý příběh tvoří mnohohlasí postav, neosobního vypravěče, ale svou roli zde má i čtenář – posluchač, neustále oslovovaný. Žádný z příběhů by neměl smysl, kdyby zněl do prázdna. Příběhy nemají většinou jasný konec, ale jako v Knihovně se jejich důsledek projeví například v příběhu navazujícím, nebo kladou požadavky tomu, kdo je poslouchá.

Kelly Linková nepíše jako Borges nebo Dostojevskij, jak tvrdí oslavné americké recenze. Nepíše tak, protože Borges ani Dostojevskij není, nemá ambice jimi být, a kdo by ji chtěl s nimi opravdu srovnávat, bude nutně zklamán. Její příběhy jsou více či méně originálními variacemi na to, že „nic jako normálnost neexistuje“. Zda to stačí na dobrou povídku, ať si rozhodne každý sám.

Autorka je anglistka a bohemistka.