Evropská unie má na palestinskou samosprávu větší vliv než Izrael a měla by se podle toho chovat, tvrdí ředitelka organizace B’Tselem, nejvýznamnější lidskoprávní skupiny v Izraeli. Rozhovor byl pořízen krátce před vypršením příměří a zahájením izraelského úderu proti palestinským územím.
Jak reaguje izraelská společnost na vaši činnost?
Chráníme práva našich oficiálních protivníků. Většina Izraelců proto chápe naši činnost jako pomoc nepříteli. Pro mnoho obyvatel Izraele je myšlenka vyjednávání s nepřítelem za účelem klidného urovnání sporu stále nestravitelná. Negativní postoj izraelské společnosti vůči naší organizaci B´tselem reflektují i průzkumy veřejného mínění.
Působíte i na půdě izraelského parlamentu Knessetu. Jak se vám tam daří prosazovat své názory?
Knessetu předkládáme dokumenty týkající se porušování lidských práv v okupovaných teritoriích (OPT), především na Západním břehu a v Gaze. Izrael opakovaně porušuje základní práva tamních palestinských obyvatel, ale zákony, jež by adresně tuto problematiku řešily, se na půdě Knessetu neschvalují. Spolupráce B´tselemu s Knessetem je proto omezená. Přiměli jsme jej ale prošetřit nezákonné demolice domů palestinských rodin žijících na Západním břehu. Izraelská armáda totiž běžně používá demolice domů jako trest pro rodiny lidí, kteří třeba v Izraeli spáchali sebevražedný atentát. Považujeme to za kolektivní trest, který není v souladu s lidskými právy. Na půdě Knessetu jsme o tom zahájili diskusi, poskytli jsme dokumenty, zalarmovali média a mezinárodní společenství a žádali jsme přezkoumání těch případů. V únoru 2005 jsme dosáhli toho, že armáda demolice domů lidí podezřelých z útoků na Izraelce dočasně zastavila. Vznikla zvláštní vojenská komise, která dospěla k závěru, že tento druh trestu není účinným nástrojem ke zmírnění hrozby teroristických útoků.
Jak se k vašim aktivitám stavějí sami Palestinci?
Ti naše aktivity většinou vítají. Vnímají nás jako zastánce jejich práva na důstojný život. I když převážně monitorujeme zločiny a porušování lidských práv, jichž se dopouští Izrael, zaznamenáváme i nezákonné jednání Palestinců. Odsuzujeme například útoky odpalovačů raket kassam na Izrael nebo násilnosti páchané Hamásem a Fatahem. Většina Palestinců ovšem není moc ráda, když kritizujeme i jejich ilegální činy.
V OPT operuje mnoho dalších nevládních a vládních těles. S kterými spolupracujete?
Kupříkladu s Amnesty International, Lékaři za lidská práva nebo se sdružením Al-Haq, což je asi nejstarší palestinské lidskoprávní těleso. V Gaze operuje za mimořádně stísněných podmínek Palestinské centrum pro lidská práva. Tyto organizace nám poskytují cenné informace, jež ověřujeme, dokumentujeme a publikujeme.
Spolupracujete také s palestinským Červeným půlměsícem, který na Západě není považován za věrohodný zdroj informací?
Ano. Izraelské předpisy, síť checkpointů a dalších zábran na OPT totiž výrazně omezují distribuci potravin, léčiv nebo pohyb lidí za prací, do škol, nemocnic atd. Izraelská armáda někdy brání příjezdu sanitky k vážně nemocným nebo blokuje převoz zraněných do nemocnice. Koordinujeme tedy činnost i s Červeným půlměsícem, když nám o tom podá zprávu, a společně se snažíme problém okamžitě vyřešit. Je smutné, že s mnohými informacemi a fakty manipulují všechny strany konfliktu, Izraelci, Američané i Palestinci. Naší prioritou je získaná data prověřit, verifikovat a nezveličovat.
Jakými způsoby chráníte své zaměstnance?
Velká část našich bezpečnostních opatření je zaměřena na ochranu našich pracovníků v izraelských vozech před střelbou palestinských ozbrojenců na Západním břehu. Nedávno vypukly velké nepokoje ve městě Hebron na Západním břehu. Naši lidé jezdili výhradně v obrněných vozech bez poznávací značky a s neprůstřelnými skly. Izraelské nechráněné vozidlo je příliš lákavý objekt pro palestinské útočníky.
Máte tři syny. Jednou budou sloužit v izraelské armádě. Co když budou převeleni na Západní břeh nebo do Gazy?
Jsou ještě maličcí, takže s jistotou nevím, zda půjdou na vojnu. V mnoha izraelských rodinách se služba v armádě považuje za velkou čest; jde o projev vlastenectví. Nejedna izraelská matka nevidí na službě v armádě nic špatného, spíš naopak. Pokud by ovšem došlo k situaci, že by mé dítě muselo sloužit třeba na Západním břehu, kde by docházelo k utlačování Palestinců, rozhodně by se mi to nelíbilo.
Chystáte nějaké nové projekty?
V Gaze i na Západním břehu teď rozdáváme lidem kamery, aby mohli sami pořizovat videonahrávky příkoří, jimž jsou oni či jejich blízcí vystavováni. Na Západním břehu jsme dosud rozdali sto padesát kamer. Tyto i další videonahrávky mohou zájemci zhlédnout na našich webových stránkách nebo na serveru youtube.com. Nezákonnosti vůči palestinským civilistům páchané v Gaze Hamásem a na Západním břehu Fatahem monitorují hlavně palestinské humanitární organizace. Ráda bych zdůraznila, že Evropská unie by se měla více soustředit na zločiny, jež na Západním břehu páchá Palestinská samospráva, která vlastní lidi uvrhává do vězení a některé mučí. EU přitom poskytuje Palestinské samosprávě finanční dotace a má na ni větší vliv než Izrael.
Pásmo Gazy nyní Izrael naprosto odřízl od humanitární pomoci. Někteří pozorovatelé, kupříkladu izraelský historik Ilan Pappé, hovoří o humanitární krizi v Pásmu jako o „pomalé genocidě“. Co si o tomto stanovisku myslíte?
V současnosti nemá nikdo do Gazy povolený vstup. Sama jsem tam nebyla několik let. Ještě než Izrael neprodyšně uzavřel všechny přístupy do Pásma humanitárním konvojům i novinářům, odjeli do Gazy naši dva pracovníci, kteří se snaží monitorovat situaci zevnitř. Zločiny v Gaze nepáchá jen izraelská armáda nebo letectvo během pravidelných náletů, ale i Hamás. Vzpomeňte třeba na loňské boje mezi Hamásem a Fatahem, který byl nakonec poražen a z Pásma vypuzen. Podobné je to s Fatahem na Západním břehu. S našimi lidmi v Gaze udržujeme kontakt prostřednictvím internetu a mobilů; pořizují videonahrávky a posílají nám je. My je zpracováváme a publikujeme. Palestinské centrum pro lidská práva jim v jejich obtížné práci podává pomocnou ruku. Historika Pappého znám, ale s jeho hodnocením situace v Gaze nesouhlasím. Ačkoliv jde o kolektivní a velice tvrdý trest, uvalený Izraelem na de facto 1,5 milionu civilistů, o „pomalou genocidu“ se, myslím, nejedná. Pokud by zde docházelo ke genocidě, jaká slova bychom užili v případě rwandské genocidy?
V České republice jste se na pozvání Asociace pro mezinárodní otázky ve spolupráci se zástupci Amnesty International a Oxfam International zúčastnila diskuse na téma Izraelsko-palestinský konflikt a lidská práva: výzva pro české předsednictví? Je šance, že se během našeho předsednictví EU docílí výrazného úspěchu v izraelsko-palestinském sporu?
Pevně v to doufám. Česká republika je přítel Izraele, proto si myslím, že by mohla nějakým způsobem přispět k řešení alespoň příslovečnou špetkou do mlýna. Je předčasné hovořit o konkrétních záležitostech.
Jessica Montellová (nar. 1968 v Kalifornii) se do Izraele dostala poprvé během dospívání a později tam studovala ženská studia, judaismus a blízkovýchodní studia. Po absolvování Kolumbijské univerzity v USA získala v roce 1995 izraelské občanství a začala pracovat pro lidskoprávní organizaci B’Tselem. Její výkonnou ředitelkou je od roku 2001.
B’Tselem, Izraelské informační centrum pro lidská práva na Okupovaných teritoriích bylo založeno v roce 1989 skupinou známých akademiků, právníků, novinářů a členů parlamentu především ze Strany práce a Meretz. Zprávy této organizace jsou často citovány významnými mezinárodními organizacemi (Amnesty International, Human Rights Watch). Činnost organizace podporuje EU a řada evropských vlád, křesťanské nadace (Christian Aid, DanChurchAid, Diakonia), Fordova nadace a New Israel Fund.