Hlavně je to nonstop

Podle slov někdejšího tiskového mluvčího České televize Martina Krafla zpravodajský kanál ČT24 „vychází z dlouhodobé koncepce ČT směřující k rozšiřování kvalitního kontinuálního zpravodajství. Zároveň jde o první realizovaný projekt programu digitalizace ČT.“ Televizní okruh ČT24 si tak dnes může divák naladit přes kabelový, digitální nebo satelitní přijímač. Program začal fungovat v květnu 2005 přes internet a s digitálním vysíláním současně přes družice Astra 1 a 3A a Eurobirdl. Od ledna minulého roku vysílá přes družice Astra 3A v paketu CzechLink a Astra 1G v paketu UPC. Kanál také přenášejí některé kabelové sítě a je vysílán v multiplexu A řádného digitálního vysílání.

V průběhu své existence se mu podařilo získat na české mediální sféře své stálé publikum. Martin Krafl v tiskovém prohlášení z konce dubna tohoto roku uvedl, že v té době kanál přijímalo necelých 21 procent domácností, tedy zhruba 2 224 500 dospělých diváků. Z údajů zpravodajského serveru o marketingu, médiích a reklamě M&M však vyplývá, že letos na sklonku září činil podíl ČT24 na celodenní sledovanosti všech televizních okruhů pouhých 0,57 procenta. I toto nízké číslo však v současné době řadí stanici k nejsledovanějším neceloplošným médiím v ČR.

Vedle kontinuálního a aktualizovaného zpravodajství nabízí Čtyřiadvacítka živé vstupy a přímé přenosy z důležitých a zajímavých akcí, přináší podrobnější komentáře a analýzy z politiky, ekonomiky a kultury a dění v regionech poskytuje více prostoru než ostatní zpravodajské relace veřejnoprávní televize. Aktuální i starší pořady je možné zhlédnout na webových stránkách, nejde je ale stahovat, údajně kvůli autorským právům. Archiv pořadů však ne vždy funguje spolehlivě. ČT24 přichází i s několika publicistickými pořady, které stojí za to zmínit podrobněji.

Fenomén dnes

Pořad s názvem Fenomén dnes přináší reportáže, které se často zabývají otázkami, jimž nebyl dosud věnován patřičný mediální prostor. První díl pořadu byl na ČT24 uveden letos 25. ledna. Každá reportáž je dílem tvůrčí dvojice – reportéra a režiséra. Témata vycházejí z každodenních problémů obyvatel České republiky, ale snaží se je uchopovat v širším evropském kontextu. Z reportérů ČT se na pořadu podílejí Zuzana Šimůnková, Petr Kopecký, Martin Jazairi a například Michal Komárek z Reflexu. Projekt spolu s Českou televizí financuje Evropská komise prostřednictvím grantů na výrobu televizních pořadů.

Jedna ze zářijových reportáží projektu, nazvaná Sbohem, armádo, se například zabývala okolnostmi, za kterých proběhla reorganizace naší armády a vytvoření profesionálního vojenského útvaru. Autoři se snažili odpovědět na otázky týkající se efektivity či přímo potřebnosti armády v epoše nukleární hrozby a mezinárodního terorismu. Před 20 lety měla ČSSR armádu čítající téměř čtvrt milionu vojáků. Bývalí branci v reportáži hovořili o tom, jaká role jim byla během studené války vojenským velením při hypotetickém vypuknutí konfliktu určena. Jeden z nich přímo prohlásil, že představovali „potravu pro kanóny“ a jejich životnost v boji se plánovala na maximálně tři minuty.

Nyní tvoří českou profesionální armádu přibližně 30 tisíc mužů a žen. Reportér MF Dnes Jan Gazdík v reportáži potřebnost profesionální armády obhajoval a argumentoval mimo jiné jejími úspěšnými zásahy při povodních. Autoři pořadu se však nedokázali kriticky podívat na přítomnost našich vojáků v Kosovu, Bosně, Afghánistánu či Iráku. V tomto ohledu pořad jen sledoval obecnou notu mediální podpory, kterou známe z jiných mainstreamových médií.

Média a svět

Týdeník Média a svět byl na ČT24 poprvé odvysílán loni 15. ledna. Věnuje se nejen světu novin, časopisů, televizí a rádií, ale také internetu, reklamě, public relations nebo marketingu. Témata společně probírají moderátor a dva hosté, pokud možno s odlišnými názory na věc.

V zářijovém vydání magazínu s názvem Inovativní využití médií se moderátor spolu se dvěma specialisty na média a reklamu zaměřil na reklamní kampaně různých mediálních agentur. Diskutovalo se přitom především o způsobech, jak zefektivnit komunikaci mezi agenturami a příjemci, jaký zvolit přístup k cílové skupině konzumentů apod. V pořadu se diskutující snažili představit nové trendy v reklamě a obhájit její smysluplnost v různých podobách. Odlišnost názorů zde spočívala v tom, že jeden z hostů upřednostňoval televizi jako nejefektivnější nástroj reklamy a druhý horoval pro internet. Kritik reklamních postupů se v pořadu nevyskytl.

Historický magazín

Petr Jedlička loni na podzim ve svém článku, který byl uveřejněn na webu Literárních novin, označil Historický magazín za „skutečný unikát, a to i ve srovnání s nabídkou ČT 2“.

Motto pořadu, který Čtyřiadvacítka poprvé uvedla 14. ledna minulého roku, klade otázku: známe dobře svou a světovou historii? Nejsme náchylní podléhat mýtům, které do nás vložil socialistický mentor nebo různá umělecká díla a fikce? Dokážeme se ještě dnes vcítit do myšlení lidí z nejrůznějších dob? Na tyto nadčasové otázky se v Historickém magazínu snaží nalézt odpovědi opět moderátor a dva odborníci na danou problematiku. I zde ale bývají různé historické události a osobnosti světové politiky často nahlíženy jednostrannou optikou – jen tou opačnou. Zatímco dříve byla historie v zajetí komunistické ideologie, nyní se zjednodušující antikomunismus podepsal především na pořadech věnovaných kontroverzním osobnostem – Ronaldu Reaganovi, Johnu F. Kennedymu a Fridrichu Hayekovi – nebo událostem jako suezské krizi a šestidenní válce na Blízkém východě.

Je jistě dobře, že divák získal možnost sledovat zpravodajský kanál ČT, v němž není tok publicistických pořadů narušován nejrůznějšími soutěžemi, archivními i novými seriály či pořady pro kutily. Dvouletý projekt se však stále ještě neodstřihl od mnohých nešvarů zpravodajství ostatních kanálů veřejnoprávní televize. Kontinuální zpravodajství tedy máme, chtělo by ale ještě zapracovat na kvalitě.

Autor studuje žurnalistiku na FF UP v Olomouci.