Mediální rady se chystají českým veřejnoprávním médiím zvolit nové ředitele. ODS, ČSSD a KSČM v nich přitom nezakrytě posilují svůj vliv jmenováním loajálních radních.
Již pár týdnů spekulují média o dohodě hlavních politických stran, podle níž by měla být probíhající volba ředitele České televize zrušena a na jeho místo v nové volbě vytažen jak králík z klobouku současný ředitel zpravodajství Milan Fridrich. Ani Fridrichovo intenzivní noční telefonování, esemeskování a schůzky s místopředsedou ODS Ivanem Langerem a vedoucím poradců předsedy ČSSD Jaroslavem Tvrdíkem však zatím zrušení konkursu nepřinesly. A tak bude zřejmě Rada ČT volit 15. července nového ředitele ze starých kandidátů: současného ředitele ČT Jiřího Janečka, výkonného ředitele komerční hudební televize Óčko Hynka Chudárka, europoslankyně a někdejší ředitelky zpravodajství ČT v době tzv. televizní krize Jany Bobošíkové, bývalé programové ředitelky Primy Jany Kasalové a bývalého šéfa dabingových studií Barrandova Radomíra Pekárka.
Malé rady
Svůj vliv na podobu a obsah hlavního veřejnoprávního média politici hlavních stran pojišťují jinak než pouhou dohodou s jedním ochotným ředitelem. Nedávným doplněním Rady ČT, jejímž pěti členům vypršel na konci května mandát a šestý (Josef Jařab) již před časem odstoupil, dali poslanci jasný signál. Přes výzvy televizních pracovníků i třeba studentské Inventury demokracie, o nichž jsme již psali (A2 č. 10/2009), navolili v polovině května do rady nové členy podle stranického klíče. Poslanci tak rozhodli o tom, že sociální demokraty bude v radě zastupovat někdejší redaktor ČT a tiskový mluvčí ministra financí Bohuslava Sobotky Jaroslav Dědič, dosavadní místopředseda rady a manažer projektového financování ve firmě Ernst & Young Jan Prokeš a režisér a člen rady v roce 2000 Jiří Kratochvíl. ODS je v radě zastoupená Josefem Pavlatou (který za tuto stranu dvanáct let senátoroval) a KDU-ČSL zase reprezentuje pravoslavný kněz a někdejší náměstek ministra kultury Petr Koutný. Navíc se členové Poslanecké sněmovny v květnu usnesli vyřadit z projednávání návrh zákona, který měl změnit systém volby televizních radních a umožnit, aby alespoň jejich část vybírali i senátoři.
Dovolbou těch správných členů televizní rady, která volí ředitele ČT, však snaha politických stran o pojištění veřejnoprávních médií v čase před předčasnými volbami vůbec nekončí. Ve funkci má totiž podle informací médií brzy skončit také ředitel Českého rozhlasu Václav Kasík. Rada Českého rozhlasu ho již v březnu vyzvala k rezignaci kvůli porušení lustračního zákona u jeho podřízeného. Rada měla jeho odvolání projednávat 17. června.
Jsou obrazem té velké
Hlavní mediální pojistku v rukou politických stran však představuje velká Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Do čela instituce, která může udělovat pokuty České televizi, ale také rozhoduje o udělování pokut všem ostatním vysílatelům či přidělování licencí k vysílání, byla 16. června 2009 zvolena Kateřina Kalistová. Tato pražská politička ČSSD se letos neúspěšně ucházela o post místopředsedkyně socialistů a dříve působila jako náměstkyně ministra kultury. Byla také ministryní pro ženy a rodinu stínové Paroubkovy vlády. Poslanecká sněmovna i do této rady v květnu navolila (staro)nové členy za ty, kterým vypršel starý mandát. Poslanci se ani nepokoušeli při výběru kandidátů předstírat nestranickost. „Chtěli jsme, aby poměr členů v radě respektoval poměrné zastoupení stran ve sněmovně,“ řekl redaktorovi Lidových novin Ondřeji Austovi bezelstný mediální expert ODS a poslanec Petr Pleva. Do rady tak byli kromě Kalistové dovoleni vedoucí mediální sekce ODS Milan Bouška, bývalá senátorka Irena Ondrová (ODS), asistent sociálnědemokratického místopředsedy sněmovny Lubomíra Zaorálka a oblastní volební manažer ČSSD režisér Ivan Krejčí, někdejší mluvčí někdejšího ministra kultury Vítězslava Jandáka (ČSSD) Martin Bezouška, bývalý poslanec Dalibor Matulka (KSČM) a bývalý senátor Jiří Šenkýř (KDU-ČSL).
Skutečně, na české mediální scéně jsme dospěli tak daleko, že lze z institucí určených pro kontrolu médií dělat bez většího pobouření odkladiště použitých politiků. Kdo by se proti tomu ostatně také bouřil? Redaktoři veřejnoprávních médií zřejmě těžko. Ti o posledním vývoji informují jen s mimořádnou opatrností. A diváci či posluchači nejsou překvapení – na podobné poměry si zvykají již dlouho.