Evropské televize, včetně té České, těžko nacházejí způsoby, jak a komu nabízet svou historickou produkci.
U příležitosti Světového dne audiovizuálního dědictví UNESCO byl 27. října spuštěn webový portál euscreen.eu, který nabízí tisíce digitalizovaných ukázek z historické produkce uložené v archivech evropských televizí. Tříletý projekt, který byl zahájen v říjnu 2009, má rozpočet 4,3 milionů Euro a za podpory Evropské komise se na něm podílí 28 partnerů z dvou desítek zemí. Do konce roku 2012 by měl nabídnout divákům celkem 35 tisíc digitalizovaných klipů, obrázků a textů. EuScreen je přitom součástí ještě většího evropského projektu nazvaného Europeana, který má za cíl digitalizovat a zpřístupňovat nejen televizní, ale i další umělecká díla a dokumenty. Ve výsledku má ze svých různých databází poskytovat více než deset milionů digitalizovaných objektů.
Tříšť pořadů
Množství dostupných materiálů v nejrůznějších jazycích, kterými se lze probírat za pomoci různých vyhledávacích funkcí a nástrojů, návštěvníka nově spuštěného portálu omráčí už teď. Vybírat si může ze sedmnácti témat zahrnujících díla řady žánrů, od reklamních spotů, přes zprávy, publicistické a zábavné pořady, až po dramatické inscenace. Zájemce o historickou produkci České televize ovšem po chvíli zjistí, že se na serveru nachází zatím jen 386 klipů, a to maximálně v několikaminutové délce. Právě omezená stopáž ukázek asi bude největší překážkou naplnění deklarovaného cíle, kterým má být využití obsahu pro nejrůznější účely – od vědeckého výzkumu po volnočasové brouzdání. Uživatelům z řad akademiků, vědců i široké veřejnosti je tak ve skutečnosti spíše než podklad pro serióznější studium či koncentrovanou zábavu nabízen průlet historií proměn evropského životního stylu, kultury a politiky.
Na vině je samozřejmě především současný systém autorských práv. Právě ten totiž brání oficiálnímu a legálnímu zpřístupňování desítky let starých děl, která mohou vypovídat o proměnách a vývoji kultury a historie evropských zemí. Zájemci o ně se tak musí uchylovat k nelegálním či pololegálním praktikám stahování z různých peer-to-peer nebo podobných sítí. Na jednu stranu tedy Evropská unie a její členské státy finančně podporují digitalizaci a zpřístupňování kulturního dědictví, na stranu druhou ovšem jeho šíření, za vydatného přispění či nátlaku organizací spravujících kolektivní práva, brání.
Možná za rok
Tomuto paradoxnímu celoevropskému trendu odpovídá i dění v České republice, respektive ve veřejnoprávní České televizi. Digitalizaci a zpřístupňování dříve vyrobených snímků otevřela dveře v roce 2007 novela mediálních zákonů, která určila, že část příjmů z reklamy musí být odváděna na digitalizaci archivu České televize. Jen v loňském roce tak na ni bylo vynaloženo přes 84 milionů. Celkové náklady na digitalizaci archivu a jeho vybavení ovšem byly odhadovány až na miliardu korun. Archiv totiž obsahuje na 210 tisíc hodin audiovizuálních záznamů v různých formátech z různých období a také v různém fyzickém stavu. Z nich podle slov ředitele archivu České televize Víta Charouze bylo dosud digitalizováno asi 14 tisíc hodin. Tyto materiály jsou ovšem zpřístupněny především pro výrobu České televize, tedy pro producenty či spolupracující autory. Kromě nich televize pouští do omezených prostor improvizované badatelny i novináře či studenty. „Měsíčně nám tu projde asi třicet až čtyřicet lidí," uvádí Charouz. Ti, kteří se do badatelny dostanou, ovšem nemusí ve svém pátrání vždy uspět. „Je problém s popisováním a indexováním řady snímků. Prostě podle databáze nezjistíte, co ve filmu či pořadu opravdu je," popisuje svou zkušenost jeden z historiků, který archiv prohledával. „Metadata i práva stále čistíme a připravujeme i otevření archivu širší veřejnosti," vysvětluje Charouz. Kdy k němu ovšem dojde, si není jistý. „Máme problém s autorskými právy," tvrdí ředitel archivu a dodává: „Podle mého soukromého odhadu bychom však mohli část archivu zpřístupnit v listopadu příštího roku, a to i online."
Zprávu o činnosti a obchodním využití televizního archivu programových fondů si v červnu tohoto roku vyžádala i Rada České televize. Má ji dostat na stůl ke konci roku – do té doby je obtížné o fungování archivu získat další informace. „Souhrnná zpráva o fungování a digitalizaci archivu není k dispozici a její zpracování je časově náročné," říká Anna Freimanová z tiskového útvaru České televize.
Někdy to skoro jde
Zatímco se zpřístupňování děl starých desítky let stále potýká s řadou problémů, samotná Česká televize již dnes v rámci svého iVysílání nabízí zdarma obrovský digitalizovaný archiv svých pořadů vyrobených po roce 2004. Obsahuje desítky tisíc hodin materiálů zpravodajských relací, zábavných pořadů a některých z odvysílaných dokumentů. Do prosince 2009 televize také dva roky provozovala projekt Videopůjčovna ČT, jehož prostřednictvím si po úhradě malé částky mohli diváci vybrat z nabídky 1100 titulů, především dětských pořadů. Videotéka zaznamenala přes 159 tisíc stažení, což ovšem nenaplnilo původní ekonomická očekávání. Část pořadů byla proto přesunuta na iVysílání a letos v dubnu vedení televize oznámilo, že Videotéku bude nadále nabízet také v rámci nového systému HbbTV (Hybrid Broadcast Broadband TV), která umožní divákům s tzv. chytrou televizí přístup k pořadům, které jsou již dnes na internetu.