Informační válka

Celosvětové pozdvižení, které vyvolala Cablegate, tedy zveřejňování dokumentů americké diplomacie prostřednictvím uskupení s názvem Wikileaks, stále nekončí. A to i přesto, že samotnému obsahu zpráv věnují média (zvlášť ta česká) v poslední době pozornost spíše jen příležitostně. A také navzdory tomu, že skutečný objem zatím zveřejněných informací představuje pouze zlomek objemu dat, které Wikileaks ohlásila (publikováno na internetu bylo jen pár tisíc z anoncovaných 251 287 dokumentů). To je také podstatně méně než u předchozí aféry rozpoutané Wikileaks, při níž bylo zveřejněno 391 832 tajných zpráv týkajících se války v Iráku a Afghánistánu.

I přesto se však Cablegate stala bodem obratu. A to v mnoha směrech. Americká vláda si uvědomila plný význam problému – tedy riziko, že i do budoucna kvůli podobným možnostem šíření po internetu ztratí informační monopol na data, která produkují její instituce (od armády až po prezidenta). Vyvinula proto bezprecedentní mezinárodní nátlak, zaměřený především proti představiteli Wikileaks Julianu Assangeovi. V době, kdy tento článek píši, se ještě Spojeným státům nepodařilo zajistit jeho vydání ke stíhání do USA ani proti němu vypracovat obžalobu. Je ale pravděpodobné, že dosavadní tlak přispěl minimálně ke zpomalení zveřejňování jednotlivých dokumentů. Vláda USA si je přitom vědoma toho, že jejich publikaci docela zabránit nemůže, ovšem perzekuce a výhrůžky, které postihly Wikileaks a Assange, mají posloužit k tomu, aby odradily jejich následovníky.

Problémy českých práskačů

Těch už se ovšem objevila celá řada. Jen několik dní poté, co firma hostující Wikileaks vyřadila původní stránky z provozu, začaly jejich obsah zrcadlit (mirror) více než dvě tisícovky stránek po celém světě. Včetně více než tuctu v České republice. Navíc se objevily iniciativy, které se snaží projekt kopírovat v národním kontextu. Česká pirátská strana spustila 21. prosince vlastní stránky pirateleaks.cz, zaměřené výhradně na dokumenty českých úřadů a firem. Podobný projekt spustil i soukromník, který má zaregistrovány stránky wikileaks.cz. Obě domácí iniciativy napodobují koncepcí (zašifrované a anonymní předání informací od zdroje, ověření a pak následná publikace) i grafikou svůj vzor. Problém ovšem spočívá v tom, že samotná možnost fungování původního Wikileaks nebyla založena primárně jen na sofistikovaných technických vynálezech šifrování, zabezpečení anonymity zdroje či ochrany stránek před různými útoky zvenčí.

Wikileaks je totiž především vynálezem právním. Využívá relativně liberálního amerického prostředí pro fungování asociací, sdružení a svobodu slova. Kombinuje je však s výhodami čerpanými odjinud. Podle slov Juliana Assange byly servery Wikileaks fyzicky umístěny ve Švédsku (a některých dalších zemích), protože „tyto země nabízejí právní ochranu“, tedy vlády zde nemohou žádat informace o zdrojích dokumentů. Kromě toho jsou další části základní infrastruktury projektu umístěny na jiných, zatím neodhalených místech ve světě. Roztříštěné národní legislativy pak prozatím brání tomu, aby byl proti celému podniku učiněn efektivní zásah ze strany jedné státní administrativy. Čistě národní projekty však takové výhody nemohou úplně využít. Zřejmě s vědomím možných právních důsledků pro provozovatele se tak například na českých Wikileaks objevily věty: „Zavazujeme se informovat příslušné orgány v případě získání informací ohrožující bezpečnost státu či jednotlivce. Informace získáváme z anonymních zdrojů. Všechny informace nelze ověřit.“ Zda takové prohlášení bude na ochranu před stíháním stačit, se ještě ukáže, jisté však je, že v zemích Evropské unie, včetně České republiky, existuje pro „práskače“ poskytující tajné dokumenty stránkám podstatně větší riziko odhalení, mimo jiné i díky povinnému uchovávání dat o elektronické komunikaci, k nimž mají přístup i policejní složky.

Velcí proti malým

Prozatímní neexistence vhodného právního nástroje k protiútoku vůči Wikileaks vede ovšem vlády (ale i soukromé společnosti, které se podobnými aktivitami cítí ohroženy či poškozeny) k hledání mimoprávních či zcela nezákonných způsobů odpovědi. Pod malichernými záminkami či zcela bez zákonných důvodů firma EveryDNS odmítla hostovat stránky Wikileaks, Amazon je rovnou vymazal, firmy Paypal, Visa a Mastercard zastavily finanční přesuny pro Wikileaks atd. Tyto akty jsou přitom jen demonstrací dlouhodobého trendu, v jehož rámci vlády (především demokratických zemí) využívají ochoty firem vykonávat za ně černou práci. Tedy například v případech, kdy se vlády kvůli ústavním omezením nemohou samy dopouštět cenzury, podněcují velké operátory či poskytovatele datových služeb k tomu, aby cenzuru (například údajně namířenou proti dětské pornografii, rasismu, porušování autorských práv či národní bezpečnosti) prováděly firmy samy a dobrovolně v rámci běžných obchodních podmínek nabízených služeb. Jedná se o celosvětový trend, což dosvědčuje i nedávno EU dojednaná celosvětová Obchodní dohoda proti padělání (ACTA), která navrhuje, aby mezi internetovými operátory, vlastníky autorských práv a policií existovala mimosoudní „spolupráce“, která by umožnila trestat nikdy neodsouzené informační přestupníky. Podobně Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) zahájila nedávno projekt, který má za cíl přimět poskytovatele internetových služeb k „dosahování cílů veřejné politiky“.

Zájem vlád o kontrolu internetu přitom mezi velkými firmami nachází značnou odezvu. A to nikoliv jen proto, že se společnosti bojí, že by se na internetu mohly objevit i jejich tajné dokumenty, či proto, že by firmám za jejich služby stát přímo platil. Zásahy do svobodného sdílení na internetu totiž mohou společnostem vynést velké peníze. Například firma Virgin oznámila, že chce otvírat a kontrolovat každý packet dat, které si posílají její zákazníci, aby policii usnadnila hledání porušovatelů autorských práv. Ti totiž snižují příjmy firmy z hudebního byznysu. Souboj o kontrolu nad daty, která v dnešní informační společnosti představují základní zdroj peněz i moci, a snahy různých skupin o dominanci v přetvářejícím se prostředí internetu tak neustávají.