Při informování o nedávných protestech v Íránu sehrály zásadní roli nejen sociální sítě, ale i blogy a takzvané mikroblogy. Jaké místo si tyto nové prostředky komunikace vydobyly v českém mediálním prostředí?
I když se v zahraničí začala psát éra blogů někdy okolo roku 2001, v Česku význam tohoto fenoménu objevili podnikatelé a velká média až v roce 2006. Určitá pravěká forma blogu však zde existovala už dávno. S trochou nadsázky označuje publicista Milan Čermák za průkopníka blogování u nás server Ondřeje Neffa Neviditelný pes. Ten funguje již od roku 1996. Skutečný rozvoj blogosfér, tedy vlastně hroznu internetových stránek, na nichž pod svým jménem či přezdívkou (nickem) autoři víceméně pravidelně zveřejňují své texty, u nás začal s převzetím modelu, který od roku 2004 rozvíjí v rámci svého internetového zpravodajského deníku slovenský Sme.sk. Na jeho serverech dnes běží hned čtyři české blogovací servery.
Piš holoubku, piš
Zřizování stránek, na nichž si může libovolný uživatel internetu psát, co uzná za vhodné, a zpřístupňovat své texty v sousedství textů dalších autorů, se stalo v posledních letech jedním ze způsobů, jímž se zavedená média snaží rozšířit okruh svých čtenářů či čelit jejich odlivu, případně získat nové příjmy z reklamy. V českém prostředí tak v posledních letech investovali do rozvoje blogosféry například vydavatelé MF Dnes, Hospodářských novin, Aktuálně.cz, televize Nova nebo naposledy skupina PPF s novým projektem NašeAdresa.
Prvenství ve snaze zapojit čtenáře tištěné a elektronické verze média do psaní textů pro internetové stránky má u nás ovšem týdeník Respekt, který v roce 2006 převzal slovenský model i systém a drží se jej dodnes. Pro fungování těchto stránek však nastavil poměrně přísná pravidla – nutnost psát pod vlastním jménem, respektovat autorská práva, možnost cenzury ze strany správce atd. Navíc zde má správce roli určitého moderátora – z osobních blogů vybírá články pro hlavní stránky. Administrátor kromě toho rozmlouvá s autory v diskusích pod články, prostřednictvím e-mailu a ICQ. Budování komunity okolo nového média má sloužit i fyzické setkávání blogerů, které správce podporuje. Blogery se přitom provozovatel serveru snaží motivovat jednak tím, že některé příspěvky honoruje, a také tím, že výběr z příspěvků zveřejňuje i v tištěné verzi týdeníku. I když se autoři musí podrobovat rozhodnutím správce, který se stará o dodržování vyhlášeného Kodexu chování a také vybírá nejatraktivnější články, jejich vliv se neomezuje jen psaní textů. Když před nedávnem týdeník Respekt změnil vzhled svého webu kvůli přechodu na redakční systém nového vlastníka, vydavatelství Economia, ubránila si komunita blogerů díky svým protestům tradiční vzhled stránek.
O podporu virtuální komunity blogerů se pokoušejí i velké servery. Například idnes.cz uspořádal u příležitosti druhého výročí založení svých blogů letos v červnu plavbu parníkem po Vltavě, na níž vyhlásil výsledky ankety o „blogera a blogerku roku“. Podmínkou účasti ovšem bylo, aby autor patřil mezi dva a půl tisíce blogerů zaregistrovaných na stránkách této společnosti (soutěž se netýkala ani uživatelů služby Bigbloger, která také patří vydavatelství Mafra). Zástupci společnosti přitom tvrdí, že se blogery snaží širším způsobem zapojovat do tvorby tematického obsahu a administrování stránek. Provozovatel těchto blogů ovšem příspěvky nijak nerediguje a platí pouze za ty, které byly objednané například redaktory tištěného média či v něm později publikované.
Kvalita na odchodu
Politika neplacení za příspěvky, pouze částečné či žádné redakční kontroly, redakční výběr „známých osobností“ pro preferované takzvané VIP blogy (v případě ekonomického serveru Ihned.cz jde i o zástupce firem) a možnost psát pod pseudonymem vedou v řadě případů k tomu, že jsou blogy zavedených médií zneužívány v rámci politických či ekonomických PR kampaní. Tomuto jevu navíc napomáhá i to, že se obsah blogů stále více tlačí například do tištěných verzí médií. Ta tisknou nejen příspěvky „svých“ blogerů, ale bez většího rozmyslu často citují i neověřené informace z blogů jiných. Šance na rozšíření obsahu reklamního sdělení se tak ještě rozšiřuje. Provozovatelé si sice pochvalují stále větší interaktivitu se čtenáři i rostoucí návštěvnost blogových stránek, profesionální kvalita či integrita médií je však tímto trendem stále více podkopávána. Řada serverů provozujících blogy sice podobně jako Respekt vydává své etické kodexy, ty jsou však v těchto ohledech vágní a jejich vynucování při objemu textů a počtu přispěvatelů je zcela výjimečné.
Rizika podnikání
Kromě snižování kvality či etických měřítek uplatňovaných na média přináší svobodný publikační prostor blogů i důležitý problém právní. Většina právníků se sice shodne v tom, že za zveřejněný obsah nakonec zřejmě zodpovídá především vydavatel, tedy v tomto případě správce blogu, ten ovšem na něj má často jen minimální nebo vůbec žádný vliv. Zásadní soudní spory ohledně zveřejnění nepravdivých či určitou osobu poškozujících informací na blozích u nás ještě neproběhly, v dohledné době k nim však nutně dojít musí. Jejich dopad je přitom těžké předvídat. Jednou z možností je, že rozsudky budou nutit provozovatele k tomu, aby obsah příspěvků redigovali a do určité míry se tak vraceli k tradiční redakční práci s texty přispěvatelů.
Jenže návrat zpět bude jen těžko možný. I když Česká republika podle květnových čísel Českého statistického úřadu patří v EU mezi země s nejnižší popularitou blogů, čte je už přes 14 procent uživatelů internetu. Nejoblíbenější server blog.cz (navázaný na TV Nova) navštíví přes 180 tisíc uživatelů denně. Počty pravidelně publikujících autorů s reálným dopadem na širší publikum sice u nás odborníci odhadují jen na necelé dva tisíce, i tak je ovšem zřejmé, že tradiční způsoby ověřování či kontroly publikovaného obsahu nebudou možné. Největší provozovatelé blogových serverů se přitom dostanou mezi dva ohně. Na jedné straně mohou být žalováni pro zneužití svobody projevu, na straně druhé riskují obvinění z cenzury od tisíců přispěvatelů, kteří si oblíbili možnost vystupovat v soukromo-veřejném prostředí internetu.