Na poli nezávislých tiskovin, běžně označovaných slovy jako samizdat, fanzin, zin nebo prostě „časák, kterej si vydává soused“, se nyní po dlouhých letech něco děje. Vzniká jedinečná a zcela otevřená databáze těchto děl.
Jakkoliv má samizdat své ústřední místo v předlistopadové éře, i po revoluci zažívala docela velká skupina lidí rozčarování, které ji nutilo k vydávání podomácku vyrobených časopisů, fanzinů (zinů). Označení fanzin vzniklo spojením anglických slov fan (fanoušek) a magazine (časopis), pro mnohé tvůrce to ale nebyl jen pouhý nosič informací. „Psát zine je akt sociální změny. Při tvorbě alternativních médií se z pasivního konzumenta komerčních sdělení stává aktivní autor. Takže i když váš časopis skončí v té nejzaprášenější polici novinového stánku, nezoufejte… V dnešní době z konzumenta aktivním tvůrcem, to zase není tak málo“, prohlásil už před lety Steven Duncombe, univerzitní profesor a zároveň bývalý vydavatel punkového zinu.
Výroba zinů mnohdy připomínala lekce základní školy ve vystřihování a práci s klovatinou. Dalším krokem pak byla kopírka, často u rodičů či přátel v práci. Dnes, v době internetu, se zdá být vydávání amatérských časopisů naprosto nadbytečným, ve své době však jejich tvůrci vytvářeli komunikační kanál nejedné subkultury (o historii zinů viz A2 č. 39/2006).
Papír je underground
Proto vznikl nápad zachránit střípky nezávislých, často dosti brutálních „subkulturních nosičů“ i do budoucna. Cílem je najít a do databáze založit v podstatě jakýkoliv časopisecký počin, který se alespoň v počátku své existence vymykal mainstreamu. Prostředkem k záchraně fanzinů je paradoxně internet, jeden z hlavních důvodů úpadku samizdatu i menšinových periodik. Jde totiž o tiskoviny, které jsou psány, vydávány i rozšiřovány fanoušky. Jsou nerozlučně spjaty s papírem – alternativní elektronické magazíny s nimi, přinejmenším podle tvůrců samých, nelze zaměňovat. „Skutečný underground učinil velice ne-postmoderní krok, když setrval na formě tištěného slova a využití poštovních služeb. Fanziny představují radikální svět bez elektronických sítí a polemizují s tvrzením, že současný underground lze nalézt pouze na internetu,“ psal David M. Gross v magazínu Time už roku 1994. Na internetu se přesto objevil server BigMag.cz, který chce být především databází českých alternativních, nekomerčních časopisů vycházejících po roce 1989. Autory nápadu a iniciátory celého projektu jsou Aleš Najbrt a Bohumil Vašák, designéři působící ve Studiu Najbrt, a také kulturní publicista Michal Nanoru, známý z časopisů Živel či Hype. V asi padesáti prvních „úlovcích“ serveru lze najít například Raut, ve kterém měl výrazný podíl právě Najbrt, pražský Street a Xmag, ale také brněnský komiksový AARGH!, který už má dnes docela velké jméno, či Bubble Gun, pocházející také z moravské metropole. Nechybí ale ani pražský Cinepur či klasický straight edge fanzin fanoušků hardcore hudby Different Life z Roudnice nad Labem, lovosický Minority nebo How Can Limo Kid Kill Your Dreams?, na kterém se podíleli autoři z Písku a Londýna.
„Chceme na jednom místě soustředit informace o titulech, které mnohdy zná jen pár lidí a dnes jsou už dávno minulostí. Zajímají nás ale také časopisy, které se distribuovaly veřejně, jen jaksi nikdy nenašly své místo na stáncích, případně ne takové, které by bylo ve výšce očí,“ říká Vašák. Většina děl, která se v databázi objeví, pochopitelně není dostupná ani v knihovnách, byť právě ty mají shromažďovat veškeré existující tiskoviny.
Zin jako předzvěst blogů
„Stránky BigMag.cz na rozdíl od běžných databází umožňují nahrávání obrázků, což je pro prezentaci časopisu to nejdůležitější,“ zdůrazňují autoři a vyzývají tvůrce, aby svá díla i dílka sami do seznamu přidávali. Přidat záznam o časopisu může ostatně vedle autora i kterýkoliv vydavatel či dokonce čtenář, který doma objeví skvost z doby dávno minulé. Jedinou podmínkou, kterou si tvůrci databáze v tomto ohledu kladou, je skutečnost, že zařazený titul vyšel alespoň jednou ve skutečné, „papírové“ podobě. „Může to být klidně jediný kus s nalepenými fotkami, který si partička půjčovala mezi sebou, nepočítáme ale samozřejmě s reklamními či firemními časopisy,“ říká další z tvůrců databáze.
Co se týče základní myšlenky archivu, hovoří pak autoři hlavně o rekapitulaci dění z dob, kdy tu internet nehrál téměř žádnou roli. „Fanzin byl předzvěstí občanské žurnalistiky a blogů a do nemalé míry i inspirací pro dnešní digitální média,“ míní Vašák. Cílem databáze je také vzdát hold těm, kdo se nebáli a ukázali, jak pestrá může být – názorově, esteticky i z hlediska životního stylu – taková tvorba sama o sobě. „Přestože konec jisté části tisku v její současné podobě je neodvratný, trafiky se zdají být plnější a plnější a nástupce pořád nikde. Stárnoucí médium se mění v exkluzivitu, z novin se stávají magazíny, z časopisů knihy a knihy se učí od časopisů přitažlivosti a lehkosti,“ všímají si iniciátoři BigMag.cz.
Databáze, jejímž hlavním partnerem je brněnská Moravská galerie, má tvořit základ výstavy na 24. mezinárodním bienále grafického designu v Brně v roce 2010. I sem se mohou hlásit tvůrci se svými díly.
Autor je redaktor deníku Právo.