Hříšně svobodná mysl

Nové album zpěvačky, pianistky a autorky Tori Amos obsahuje věci důvěrně známé – města vystupující jako postavy, literární hrdinky sloužící jako aktuální metafory i provokativní otevřenost textů. Po zvukové stránce se nám však otevírají dosud nepoznaná zákoutí.

V pořadí desátá zpěvaččina deska nese lehce lascivní název Abnormally Attracted To Sin, tedy Abnormálně přitahovaná hříchem. Provokativní příslib titulu se ale naplní jen zčásti. Třeba v křehkých fotografiích zpěvačky, která pózuje stylizovaná do zmoudřelé Buñuelovy krásky dne, vybavena náležitými fetišistickými proprietami – bičíkem, maskou, dalekohledem, pouty… Či snad v kabaretním aranžmá písně That Guy, která jako by vystoupila z některého Hitchcockova filmu, nebo v jemném dávkování tlumené vášně v Police Me. Jenže prvotní vábničku rozmetá už úvodní skladba. Give má podmanivou triphopovou atmosféru; nechybí klasické piano Bosendorfer, to ale jako by teskně naříkalo v podzemí. Na povrchu písně se zatím rozvíjí příběh ženy, která poznává, že kromě braní je třeba lásku také dávat. Nepříliš objevné pravdy však text obratně stáčí do dalších rovin, v jejichž rámci se dá vyložit prizmatem upírských krvavých historek. K ambientnímu klavíru tento výklad sedí o něco lépe, a tak elegantní metaforou vstupujeme do zastřešujícího tématu alba. Tím je erotická spiritualita, respektive její temná část ve smyslu neodolatelného přitahování k destruktivním silám, lidem, činům a myšlenkám.

Osobní a konceptuální

Do roku 1998, kdy vyšla deska From The Choirgirl Hotel, Tori Amos čerpala převážně ze svých osobních peripetií. Písně i zvuk jednotlivých alb ovlivňovalo její momentální rozpoložení, vyrůstání v rodině protestantského pastora a čerokézské indiánky, samovolné potraty, znásilnění… Tvorba jakožto forma osobní terapie se ale ukázala během let neudržitelnou. Sebebarvitější život vystačí pouze na určitý počet desek, a problém z odstupu trefně shrnula i sama zpěvačka: „Být nabroušená ve čtyřiceti není atraktivní. Ale být nabroušená a napsat písničku, jako je Crucified, v pětadvaceti – na tom je něco velmi delikátního…“ S titulem Strange Little Girls proto přichází jiná tendence – pohrávání si s různými alter egy, převtělování se do jiných rolí a příběhů, vrcholící předposledním projektem American Doll Posse, kde zpěvačka zkouší pět různých metamorfóz najednou. Abnormally Attracted To Sin pak představuje sloučení obou přístupů; Amos v jakémsi povídkovém souboru přináší příběhy různých žen, aniž by na sebe brala jejich podobu, ovšem nevzdává se ani osobně laděného vyprávění. V Curtain Call dává průchod obavám, které v ní vyvolává pozice pomalu stárnoucí ženy v showbusinessu, Welcome to England zrcadlí její zkušenost s následováním manžela do jeho domoviny. Odlehčenou výjimku desky přináší Not Dying Today; v podobném duchu jako kdysi Happy Phantom z debutu Little Earthquakes vyzpívává ódu na nesmrtelnost veselé duše.

Nejsilněji ale na albu rezonují příběhy s tragickým náběhem. Maybe California je rozpravou dvou matek uvažujících o sebevraždě; nemusíme text brát úplně doslova, abychom ve spodním tónu vyprávění nalezli důvěrně známý pocit, že nejbližším by bez nás samotných někdy i bylo lépe. Ophelia, Fast Horse i That Guy představují dívky, jež se nedovedou vyvázat z patologických vztahů, přičemž neschopnost unikat temnému nejlépe artikuluje Ophelia: „Změna vtančí dovnitř se sestrou Bolestí, čeká, až ji pošleš pryč, přerušíš řetězení a popřeješ štěstí.“ Zmíněné písně problém nahlížejí jak s určitým odstupem, tak s notnou dávkou empatie a právě tady se nejlépe projeví síla Tori Amos coby autorky textů. Učinit z osobního politické, na příkladu specifického pokládat univerzální otázky a posluchače přitom nevybízet k odsudku, ale k porozumění.

Konečně volná

Kromě delikátního spojení dvou různorodých tendencí v tvorbě Tori Amos přináší Abnormally Attracted To Sin ještě jedno novum – po produkční stránce zpěvačka poprvé zakusila uměleckou nezávislost. Její konflikty s Atlantic Records by vydaly na román a kontrakt s firmou Epic Records ukončila kvůli sloučení značky s BMG Entertainment. Nyní je svou vlastní paní a s Universalem ji pojí pouze volná distribuční smlouva. Výrobní pozadí však mívá velmi často vliv na výslednou podobu alba a nejinak je tomu i v případě Abnormally Attracted To Sin.

Pod přívalem tvůrčí svobody mohla zpěvačka nahrát cosi jako Boys For Pele (1995), progresivní, leč také dosti agresivně laděné album. Místo toho se vydala mnohem subtilnější cestou: objevuje nenápadné kouzlo zvukové postprodukce, pohrává si s různými mikroaranžemi a přiznává, že poprvé se nebála přistoupit k dodatečným úpravám jednotlivých písní. Předchozí projekty, zejména Scarlet’s Walk (2002) a The Beekeeper (2005), byly sonicky velmi čisté, skoro až organické, bez přílišných ex post variací. Náhlá chuť zkoušet dříve opomíjené technické dolaďování souvisí se získanou uměleckou volností, neboť právě výše zmíněné postupy bývají nebezpečnou zbraní v rukou studiových bossů. Nově nalezená svoboda se ovšem projevuje na vícero úrovních. Texty soustředěné kolem témat kontroly a moci, disciplinace a dozoru autorka neformulovala jasněji od doby, kdy si zlostně vyřizovala účty s moderním křesťanstvím. Rovněž přestává letitá hra s různými proměnami její osobnosti. Už žádné schovávání se za „mé druhé já“, už žádné převleky ani podoby ženství, přinášející i různorodé hudební žánry. Tori Amos, dáma s pianem, jemuž kdysi vrátila punc rockového nástroje a nyní jej snoubí s řezavým elektronickým zvukem, je zpět.

Autorka je studentka filmových studií na FF UK.