Nedržet se při zemi

„Má rodina je metaforou Kanady,“ tvrdí dnes rodák z Québecu Robert Lepage. Staršího bratra a sestru rodiče adoptovali a vychovali v anglicky hovořící provincii Nova Scotia, avšak Robert i mladší dcera Lynda se narodili po návratu do frankofonního Québecu. Křehkost rodinných vztahů tedy od začátku poznamenala jazyková bariéra, která navíc nepředstavovala jedinou komplikaci Lepagova dětství a dospívání. Trpěl alopecií (ztráta vlasů) a agorafobií – strachem z otevřených prostor. Ve čtrnácti letech se přidal fyzický kolaps po požití neznámé drogy. Jako nečekaná terapie zafungovalo divadlo, neboť jeviště skýtalo řadu kostýmů, replik a identit k zapůjčení, a co víc, publikum jej milovalo.

Na konzervatoři setřásl cejch outsiderství, a když mu po absolutoriu nikdo nenabídl angažmá, vydal se cestou vlastních divadelních spolků. Původní Theatre Hummm se později sloučil s Theatre Repere, souborem založeným na teorii intuitivní kreativity; stále slavnější uskupení nicméně rozbily osobní spory. V roce 1994 proto Lepage založil novou společnost Ex Machina, která v performativním centru La Caserne v Montrealu existuje dodnes. Zhruba od stejné doby se datuje i jeho filmová tvorba, vznikající na základě původních scénářů, což je případ debutové Zpovědnice (1995) a Možných světů (2000), anebo formou adaptací vlastních divadelních her: Detektor lži (1997), Nô (1998) a Odvrácená strana Měsíce (2003).

Vrstvit a snoubit

Podívejme se blíže na konstantní prvky a postupy, které Lepagovou filmografií procházejí: jeho kinematografické vyjadřování charakterizuje lehkost, s níž sbližuje nesourodé, a obraznost, která dovoluje neslučitelnému pohodlně pobývat v jednom záběru. V neposlední řadě jeho snímky zdobí také hravost a subtilní smysl pro humor. Lepage by mohl posloužit jako vývěsní štít postmoderny svým dovedným mísením vysokého s nízkým (Hitchcockův thriller s antickou tragédií ve Zpovědnici) nebo soukromého s politickým (Christoph z Detektoru lži coby metafora sjednoceného Německa), ale nestane se tak, protože za okouzlující fasádou se skrývá silná autorská osobnost s až staromilskou zálibou ve vyprávění. Nadvláda konceptu nebo samoúčelné narativní kličky k Lepagovým filmům nepatří; tíhne spíš k melodramatickým dějům zbaveným laciné sentimentality, často s temným podtextem. Zápletky se odvíjejí kolem komplikovaných rodinných vazeb – Zpovědnice se zpočátku tváří jako retropříběh pátrající po původu nevlastních, ve skutečnosti však pokrevních bratrů, Odvrácená strana Měsíce (viz A2 č. 0/2005) po letech odloučení a prostřednictvím matčiny smrti přivádí sourozence zpátky k sobě.

Debut rafinovaně spojuje hitchcockovskou vizualitu, často dešifrovanou nástroji psychoanalýzy, s oidipální tragédií, jež stojí v jádru téže medicínské metody. Odvrácená strana Měsíce oslavuje stav beztíže – doslovně ve formě absence gravitace, ale také alegoricky, coby schopnost nadhledu nad sebou samým. Detektor lži vychází z Lepagova osobního traumatu; v roce 1980 byla zavražděna herečka France Lachapelle z okruhu Theatre Hummm. Lepage našel tělo a dlouho figuroval jako hlavní podezřelý, následkem čehož musel podstoupit šetření pomocí polygrafu, jehož výsledek mu policie nikdy nesdělila. Detektor lži tak můžeme vidět jako pátrání po etických hranicích snímků na motivy skutečné události (komu a čemu pomůže doslovná rekonstrukce brutálních zločinů?), tvůrčí terapii, obžalobu policejních praktik i jako volání po důvěře, představující hlavní činitel mezilidské i mezinárodní komunikace.

Prolínat a souznít

Vrstevnatost však neprovází Lepagovy filmy pouze na narativní rovině, stejnou měrou definuje i jejich formální stránku. Jedna z prvních věcí, která v jeho dílech zaujme, je jazyková pluralita. V anglo-amerických kinematografiích přítomnost jiného jazyka než anglického působí vyloženě rušivě. Ne tak v dílech québecké provenience, kde bilingválnost znamená každodenní realitu, přičemž u Lepage vyjadřovací tolerance, kromě francouzsko-anglické duality, pojme i další jazyky. Výsledný dorozumívací mix zní velmi přirozeně a filmy nenásilně zasazuje do konkrétní geopolitické plochy kanadské frankofonní oblasti; režisér navíc s jeho pomocí stínuje identitu svých hrdinů. V Detektoru lži východoněmečtí emigranti Hans a Christoph plně akceptují novou totožnost ve chvíli, kdy i v citlivých osobních záležitostech přecházejí do angličtiny.

Podobně jako dvojjazyčnost neznamená pro Lepage komunikační bariéru, ale spíš dva různé světy, mezi nimiž se volně pohybuje, pak obdobně chápe i meze fyzického prostoru a časového určení. Jeho hrdinové plynule překračují desetiletí, ruší žánrové i politické hranice, proplouvají mezi nespojitelnými místy. A stejně jako jejich řeč nepůsobí umělým dojmem ústupků politické korektnosti, ani filmová forma nepřerůstá do nesrozumitelné vyumělkovanosti. Důsledně prokomponované snímky už od prvních záběrů zavedou diváka do náruče křehkého a nestálého univerza. Průvodním znakem budiž fluidní pojetí střihu, který na úkor ryze účelového přenosu dění vyzdvihuje obvykle nechtěný proces: čas proměny prostředí. Zpovědnice je podobnými metamorfózami prostoupená; chodby, patra, místnosti jako by ztrácely reálnou hmatatelnost a braly na sebe podobu membrán, jimiž příběh volně pulsuje mezi různými časoprostorovými rovinami. V zámku Frontenac, vizuálním emblému Québecu, sídlí narativ Hitchcockova snímku I confess, okolnosti natáčení a příběh z roku 1989; dům na předměstí obývá Pierre spolu s vyprávěným rodinným tajemstvím situovaným necelé čtyři dekády nazpět. Detektor lži nechává postavy odrážet se v zrcadlech a protože jsou všichni víceméně zataženi do reálného zločinu i jeho uměleckého „zrcadlení“, mají zmnožené obrazy tříštivý dopad na celistvost jejich identit. Také Odvrácená strana Měsíce balancuje na pomezí stěží slučitelných dimenzí, pozemské a vesmírné, rodinné a mezigalaktické, a s mírným povzdechem konstatuje, že sebevzdálenější oblast vědy neskýtá bezpečný úkryt před osobními traumaty.

Rozvolněný střih umožňuje jednotlivým vrstvám příběhu do sebe pozvolna prosakovat, nezřídka až krvácet a ve finále srůst v celistvé vyznění. Když už je řeč o krvi, nelze pominout ani barevnou expresivitu Lepagových filmů. Zpovědnice v sobě snoubí dokonce tři barevné úrovně – černobílá patří Hitchcockovi, zlatavý opar milosrdně halí ne zrovna bezbolestné retro a sytě rudá současnost se koupe v následcích hříchů minulosti. A striktním rozdělením pozic to samozřejmě nekončí, příběhové roviny spolu tiše komunikují i půjčováním odstínů. Detektor lži coby nejtemnější Lepagův film zůstává šedivě chladný, Odvrácená strana Měsíce naopak černobílému obrazu vrací ztracený punc vizuálního dobrodružství.

Průnik Lepage-filmového režiséra a divadelníka se děje na úrovni stavby jednotlivých záběrů. Lepage někdy zachází s předkamerovou realitou jako s jevištěm: dekorace, předměty a domy signifikantně zaplní záběr tak, že přesáhnou v jakési zhuštěné vyjádření příběhu prostorem. Ve Zpovědnici hned zkraje zaujme záběr na dva identické činžáky rozdělené nepochopitelnou průrvou a rovněž jejich obyvatelé, bratři Pierre a Marc, dospívali rozděleni nevysloveným tajemstvím; jindy se pravidelně vrací pohled na stěnu, kde i pod opakovaným nánosem barvy prosvítají obrysy rodinných fotografií jako vyleptaná připomínka otcova hříchu.

Lepage vůbec s oblibou používá stavby, které s sebou nesou pohnutou historii – berlínská zeď v Detektoru lži chápaná doslova jako rána do srdce města, neboť přednáška na téma rozdělení poválečného Německa se organicky prolíná s výkladem pitevního nálezu –, anebo tvoří vizuální dominantu místa, což je případ zámku Frontenac v Québecu, jehož nacionální aureolu autor ve Zpovědnici jemně ironizuje.

Zatím poslední Lepagův film Odvrácená strana Měsíce je zároveň tím nejkrásnějším. Nejen pro stále vytříbenější formu, ale také odvahu propůjčit dílu doslova vlastní tvář. Režisér totiž ztvárnil ústřední dvojroli malicherně znesvářených bratří a každému z nich vtiskl výrazný rys své osobnosti. Kombinace osvědčených tvůrčích postupů, podpořených novými technologickými možnostmi, s odzbrojující a nadčasovou upřímností – to je vintage vydání Roberta Lepage.

Autorka studuje filmovou vědu na FF UK.