Do první desítky životopisných portrétů vědců, literátů a politiků Česká inteligence se Pavlu Kosatíkovi v Respektu č. 16–25/2009 vešli Jaroslav Goll (1846–1929), Otakar Hostinský (1847–1910), T. G. Masaryk (1850––1937), František Mareš (1857–1942), František Krejčí (1858–1934), František Drtina (1861–1925), F. X. Šalda (1867–1937), Josef Pekař (1870–1937), Josef Florian (1873–
–1941) a Emanuel Rádl (1873–1942).
Do tří kapitol rozdělil Jiří Hraše studii Rozhlas Karla Čapka (Nad články z let 1926–1938). Otiskl ji v Zprávách Společnosti bratří Čapků č. 91–93 (prosinec 2008 – červen 2009).
Malou míru pochopení pro knihu Igora V. Inova-Ivanova (1930–2003) Jan Werich (Leningrad 1971, česky Jak to všechno bylo, pane Werichu?, 1992, 2005), dodnes jedinou speciální monografii o Werichovi, projevil Aleš Knapp v stati Mistři středoevropského smíchu Voskovec + Werich (Reflex-speciál Čtení na léto s titulem Velcí Češi, kteří změnili Česko).
Parafráze písňových textů Voskovce a Wericha, jimiž bavil své kolegy psychiatr Svetozar Nevole (1910–1965) – na text Civilisace zpíval Když ještě schizofrenie nebyla... –, citovala v životopisném článku v Dějinách a současnosti č. 7/2009 Kateřina Svatoňová. Na „solitéra české psychiatrie“, jenž odešel ze života vlastní rukou, vzpomínal jako na největší talent ve svém oboru i profesor Vladimír Vondráček v druhém dílu svých memoárů (Lékař dále vzpomíná, Avicenum 1977, s. 258–260).
Životopisný portrét literárního kritika a teatrologa Pavla Fraenkla (1904–1985), působícího v druhé polovině života v Norsku, publikoval v časopisu Duha č. 2/2009 Michal Topor.
Texty Ludvíka Vaculíka Dva tisíce slov, které patří dělníkům, zemědělcům, úředníkům, vědcům, umělcům a všem (poprvé bez uvedení jména autora v Literárních listech z 27. 6. 1968), Omluva o 992 slovech (tamtéž 11. 7. 1968) a Antonína J. Liehma Jen několik slov (nesignováno ve zvláštním vydání Literárních listů z 19. 7. 1968) přetiskly Soudobé dějiny č. 3–4/2008 v příloze k studii Jakuba Končelíka o „zrodu a důsledcích nečekaně vlivného prohlášení“.
V témže dvojčísle akademické revue, tematicky nazvaném Ozvěny „pražského jara“, by neměla ujít pozornosti materiálově bohatá studie Petra Koury o pěti nejostudnějších filmech následného období.