Pomsta oběti a oběť pomsty

Dobrý obchodník ví, co zdůraznit a o čem spíše pomlčet, kudy vede cesta k přesvědčení potenciálních zákazníků. Jenže ústřední hrdina románu Josepha O’Connora (nar. 1963) Obchodník (The Salesman, 1998) už takříkajíc nemá mnoho co ztratit, když sedá ke stolu a sepisuje vyprávění o svém životě, dedikované dceři ležící v kómatu v dublinské nemocnici. A byť se k ní textem neustále obrací, hlavním adresátem toho rozsáhlého dopisu zůstává on sám.

Životní rekapitulace všech těch šťastných i méně potěšujících (ty, jak se zdá, pohříchu převládají) zkušeností tvoří ale vznikající dopis jen z poloviny, v druhé, uplynulým časem ještě neobroušené, možná proto hrubější, horečnatější linii aktuální sledujeme hrdinovo odhodlávání se k pomstě a děje vyplynuvší z takového rozhodnutí. Uprchlého, před spravedlností se skrývajícího mladíka, který při násilném přepadení benzinové pumpy zavinil zranění jeho dcery, nejprve zpovzdálí sleduje, postupně se ale stále více zaobírá myšlenkami na odplatu. Rozhodne se původce svého utrpení zabít. Jenže s čím ani tak dobrý obchodník nepočítá, je jeho vlastní svědomí.

Viníci a oběti

Místo vraždy tak nastupuje improvizované věznění, distancovaný a důkladně, pod sebekontrolou stylizovaný záznam dočasně nahrazují syrové deníkové zápisy, které zaznamenávají vypjaté výlety na hranici příčetnosti a šílenství. Jako by takové dny ani nebylo lze racionálně vyprávět, zdá se být možné je jen stroze zaznamenat, záznamy zpřístupnit a vysvětlení ať si každý hledá sám. Má-li odvahu.

Čím déle ten skutečný i psychický střet viníka a oběti sledujeme, tím arbitrárněji obě kategorie působí. V O’Connorově románu totiž těžko hledat postavy, které by nebyly v určitém smyslu slova oběťmi. Mnozí si za své utrpení mohou sami; Irsko jako takové, stejně jako jeho obyvatelé, ale podle všeho nedokázalo uniknout své násilné minulosti (a přítomnosti neméně), alkohol a drogy likvidují O’Connorovy hrdiny nerozdílně, ať už se na první pohled jeví být způsobovaného neštěstí původci či příjemci.

Smíření jako podmínka přežití

Text Obchodníka se několikrát zřetelně lomí, po úvodní části, v níž sledujeme vycizelovaný záznam hrdinova vzpomínání a jeho chystání se k pomstě, následuje ona deníková pasáž popisující dvoutýdenní věznění. Jakmile ale „viník“ uniká a role se dočasně téměř zrcadlově obrací, vrací se text k vyprávěcí formě nastoupené v úvodu. Vzpomínaná minulost se pomalu uzavírá a mezi původní obětí a viníkem vzniká komplikovaný vztah, který z násilné dominance a pozdějšího parazitismu pozvolna přechází až k nelehké a nedobrovolné, přece však symbióze.

Obchodníkovo „soužití“ s mladým delikventem není ani pro jednoho z nich plně volním rozhodnutím, chtějí-li ale přežít (pro „viníka“ to platí doslovně, „oběť“ pak svádí souboj přízračnější), musejí se pokoušet v ruinách svých životů nacházet pevnější, zachovalejší místa bezpečí.

Výlety do Irska

V průběhu několika posledních měsíců se na knižních pultech objevilo hned několik překladů ze současné irské literatury, které českému čtenáři nabízejí možnost nahlédnout do aktuálního dění v próze zeleného ostrova. Položíme-li si O’Connorův román vedle Zimního lesa Patricka McCabea (viz A2 č. 11/2009) či Tajného deníku Sebastiana Barryho, nemusíme po společných rysech dlouze a namáhavě pátrat.

Provázanost osobních „historií“ s dějinnými osudy Irska, bolestivé vyrovnávání se s násilím, náboženskými rozbroji i neustávajícím sporem mezi převládajícím obrazem společnosti a její zamýšlenou, opakovaně však zklamávající sebeprezentací, to vše jsou témata, která se ve větší či menší míře realizují ve všech zmiňovaných románech. O’Connorův Obchodník mezi nimi se svou působivostí a strhující neodbytností rozhodně nezapadne. Nezbývá než doufat, že aktuální nakladatelský zájem o Irsko není jen náhodnou shodou okolností, ale že nám brzy přinese i překlady dalších autorových románů, případně i díla ostrovních prozaiků u nás dosud nepřekládaných – například oceňovaného Colma Tóibína.

Autor je bohemista.