Tak kvalitní autorský debut se v českých luzích už léta neobjevil, svorně si notují milovníci jazzu nad albem Joy For Joel. Právem?
Pianistka, aranžérka a skladatelka Beata Hlavenková na sebe upozornila už společnou deskou s Lenkou Dusilovou a klarinetovým kvartetem Clarinet Factory, nazvanou Eternal Seekers. Teprve na sólové desce Joy For Joel se však mohl naplno projevit její cit pro jazzový mainstream šedesátých let, jaký přinášel třeba Miles Davis se svým druhým kvintetem předtím, než se elektrifikoval. Hlavenková se nebojí z tohoto kaňonu vybočit a uplatnit amplifikované nástroje, především steel kytaru, jejíž zvuk značně připomíná kytaru elektrickou nebo elektrické piano.
Album natočila s doprovodnými muzikanty z orchestru Mari Schneiderové – s trumpetistkou Ingrid Jensenovou, tenorsaxofonistou Richem Perrym a bubeníkem Jonem Wikanem, které ještě doplnil kontrabasista Matt Clohes a hráč na steel kytaru Dave Easley. O pár doprovodných vokálů se postarala Lenka Dusilová. Příspěvek skvělých instrumentalistů je znát, deska lehce plyne a všichni zúčastnění se střídají v citlivých a stylových sólech. Hlavní podíl na dobrém výsledku má však Hlavenková, autorka všech skladeb, i citlivé aranžmá, které neopomíjí žádný detail.
Kroky vážné i elektrické…
Dramatická skladba April Moods připomíná barevností raná alba Herbieho Hancocka, na nichž hudebník přecházel od akustického hraní k elektrickému. Dechy, které v gradujícím úvodu dávají skladbě napětí, zas evokují přístup Eltona Deana na třetím albu canterburských Soft Machine. Ani druhá, klidnější část, odvíjející se od osamocených tónů trubky a piana, nezbavuje skladbu tenze.
Další krok k elektrickému jazzu představuje skladba The Riddle s elektrickým pianem a elektronicky modulovaným zvukem trubky. Hlavenková dokáže pracovat s kompozicí celé skladby, ví, jak dlouhá mají být sóla, kdy aranžmá zahustit a kdy naopak dát prostor jen pianu lehce pomalovanému basou, než se přidají další nástroje.
Ve skladbách to ani na moment nezaskřípe a při opakovaném poslechu lze objevovat stále další a další špílce. Perlivé piano někdy připomíná Keitha Tippeta, ale kromě jazzových idiomů se ve hře na klavír objevují i postupy vážné hudby.
…etnické i eklektické
Jednu velkou výtku však mám. Hlavenková je eklektička; recykluje minulost. Podává ji v dokonalém balení, možná až příliš dokonalém, ale chybí tu moment překvapení. Lze namítnout, že jde o debut (i Davidu Dorůžkovi trvalo, než se propracoval ke svému osobitému pojetí), ale člověk vždy čeká něco nového. Drobné výhrady lze mít také k celkové dramaturgii alba a k vokálům: jsou příliš éterické a zbytečně zbavují materiál hran, přibližují ho až k jakémusi hladivému new age.
Pěkně gradující Spring Story by také působilo lépe bez etnických názvuků – a dueta hlasů protagonistky s Dusilovou v úvodu patří do jiného (mnohem banálnějšího) světa. Piano v sóle je navíc řídké a přehnaně ornamentované. Mnohem přesvědčivější je v této skladbě přímočarý kornet, který ji přivede ke gradaci a dá vyniknout dravosti; případně skladby 8 Hours a harbopový Bullerbyn s dominantní trubkou, pod níž se rozjíždějí další nástroje hnané basem.
V každém případě ale klobouk dolů: Hlavenková měla u svého debutu vše pod kontrolou a nepomáhala si tvorbou od přizvaných slavných hostů, kteří bývají zárukou kvality na albech jiných českých jazzmanů.
Autor je hudební publicista.
Beata Hlavenková: Joy For Joel. Abnimal Music; 2009.