Povídky z knihy Chachacha prý ukrajinskému mystifikátorovi Juriji Vynnyčukovi prodal agent KGB. Pokud je to pravda, vytvořili na ústředí vtipnou eklektickou směs. Ovlivněnou Bondym.
Tvorba současného ukrajinského autora Jurije Vynnyčuka (nar. 1952) by českému čtenáři nemusela být úplně neznámá. Před osmi lety zde vyšla kniha autorsky zpracovaných lvovských pověstí a legend Příběhy z Haliče (Portál 2002). Několik Vynnyčukových krátkých próz vešlo do antologie Expres Ukrajina (Kniha Zlín 2008) a v časopise Plav (č. 6/2008), věnovaném dětským literaturám národnostních menšin žijících v ČR, se objevila jeho pohádka Příběh jednoho prasátka.
Legendy, porno a Hrabal
Kniha Chachacha obsahuje jednaosmdesát textů různého rozsahu (od několika odstavců po desítky stran) napsaných v průběhu sedmdesátých až devadesátých let, některé z nich tvoří větší tematické cykly. V předmluvě nakladatele k ukrajinskému vydání i v autorově předmluvě k vydání českému se objevuje pozoruhodný mimoliterární příběh: značná část textů sbírky prý pochází ze složek KGB. Ukrajinskému vydavateli je k odkoupení nabídl zástupce této kdysi mocné totalitní organizace. Vzhledem k autorově zálibě v mystifikacích všeho druhu (Vynnyčuk například škodolibě přiznává, že jím „objevené“ středověké básně jsou ještě dnes předmětem seriózního zájmu literárních badatelů) jde však možná jen o pokus vytvořit tajemnou auru kolem knihy.
Vynnyčuk svým dílem předznamenal příchod postmodernismu v ukrajinské literatuře. Kromě záliby v mystifikacích jej s postmodernisty spojuje tíhnutí jednak k epickým zdrojům románu (pohádky, legendy), jednak k pokleslým žánrům (pornografické motivy; v titulní povídce zase hororový popis hrůzostrašné ukrajinské „Adamsovy rodiny“). Tématy, formou jejich zpracování i mimoliterárním kontextem dílo koření hluboko v středoevropském undergroundu – autor například přiznává vliv Egona Bondyho. S českým literárním prostředím jej spojují i jiní spisovatelé, například Bohumil Hrabal, jehož Vynnyčuk soustavně překládá do ukrajinštiny, nebo Jaroslav Hašek.
Pohádky. Ale od osmnácti
Vzhledem k době vzniku by většina textů opravdu mohla hnout žlučí „recenzentů“ z řad KGB. Například povídka Svatá rodina líčí bizarní banket Matky-Revoluce a jejích dětí (Stalina, Kaganoviče, Beriji a dalších představitelů bláznivé, téměř roztomilé bolševické sebranky) z pohledu ukrajinského malíře, malujícího jejich „rodinný“ skupinový portrét. Povídkový cyklus Vzpomínky na Oleksandra Jevdokymovyče Kornijčuka z let 1983 a 1984 představuje autorovo vtipné zúčtování se socialistickým realismem. Nabízený groteskní, neoficiální pohled na život a dílo oficiálního ukrajinského dramatika ozřejmuje ukrajinské literární dění (nebo spíš jeho absenci) v brežněvovském období. Povídka Oko z roku 1984, svérázná odpověď na Orwellův slavný antiutopický román, pojednává o všudypřítomném Oku, šířícím strach a paniku ve společnosti.
Různorodost textů, prezentovaných ve sbírce Chachacha, odráží pestrost žánrů, s nimiž Vynnyčuk pracuje. Jeden z dílů knihy například nese zastřešující název Legendy. Pohádkové motivy či přímo pohádkové schéma najdeme třeba v textech Kdo žije v růži, Žába carevna nebo Arkanumské řízky. V posledně zmíněném se kralevic Bonifác zamiluje do překrásné vdovy, kterou si chce vzít za ženu. Aby se příběh dobral happy endu, musí princ, jak už to v pohádkách chodí, podstoupit zkoušky a překonat dílčí překážky. Překážkou na jeho cestě za láskou je v tomto případě vražedný mlýnek na maso, instalovaný do princezniny pochvy jejím nepřejícným bratrem. Lze se snadno přesvědčit o tom, že výstraha na zadní straně knižní obálky, hlásající „Pro mládež do 18 let nevhodné!“ není pouhým lákadlem pro sexuchtivé čtenáře. Hojnost erotiky, a to často bizarní (tematizující fetišismus, kopro- a zoofilii či jiné úchylky), spolehlivě potvrzuje, že ne všechny pohádky jsou určeny dětem.
Vynnyčukovi je nutno přiznat odvahu, s níž provádí své groteskní krasobruslení na samé hranici dobrého vkusu. Z jeho sarkasmem a výstřední erotikou prokládaných textů je znát, že se při psaní náramně bavil. Věřím, že kniha dokáže vyvolat i jiný smích než ten v titulu uvedený – nepřiléhavý a nemotivovaný, bláznovský.
Autor je ukrajinista.
Jurij Vynnyčuk: Chachacha. Přeložila Rita Kindlerová. Kniha Zlín, Zlín 2009, 282 stran.