O ničem se v současném Rusku nepíše tolik jako o katastrofálním stavu ruské milice. Obrovské pozdvižení vyvolal klip na serveru YouTube, jehož autorem je major kriminálky v jihoruském Novorossijsku Alexej Dymovskij. Obviňuje v něm vedení místní policie, že své podřízené nutí kvůli lepší statistice falšovat trestní stíhání, policisté musí pracovat o víkendech bez finančního ohodnocení a dokonce ani nesmějí v případě zdravotních potíží ulehnout do nemocnice. Záhy se na internetu objevily výpovědi dalších policistů, kteří si stěžovali na nesmyslný způsob hodnocení jejich práce a potvrzovali, že policisté ve velkém fingují trestní stíhání a dokonce vyrábějí falešné zločiny. Časopis Russkij reportěr věnoval problému hlavní článek. „Nedá se říct, že major Dymovskij, který obvinil policii z korupce, někomu otevřel oči. Rusové, opírajíce se o svou každodenní zkušenost setkávání s milicionáři, jasně chápou rozsah problému. Ale tentokrát to přišlo zevnitř systému, což ukazuje, že vnitřní krize postoupila tak daleko, že ji nelze ignorovat. Využije toho politické vedení země k radikální reformě silových ministerstev?“ ptá se autor článku. Většina policistů, ať již bývalých nebo současných, se kterými hovořili novináři Rusského reportěru, se shodují, že základním problémem je hodnocení jejich práce podle ukazatelů minulého roku. Hodnocení bylo zavedeno v roce 2006 a ve zkratce se dá říct, že pokud policista v minulém roce vyšetřil 10 krádeží měsíčně, letos by jich měl vyšetřit 12. A další rok 14. V opačném případě takový policista ztrácí prémie, které mohou tvořit až polovinu jeho výplaty. Současně o prémie přijde jeho nadřízený, protože celé oddělení neplní plán. Není tedy divu, že policisté si případy falšují. Systém zrodil i „obchod se zločiny“. „Když v oddělení chybějí případy, dají se koupit od kolegů. Jenom se přepíše protokol, že případ byl vyřešen díky informaci od sousedů. Za těžší zločiny to činí 10 tisíc rublů, za menší, jako krádeže, dva tisíce,“ říká předseda moskevských policejních odborů Michail Paškin. Systém kritizují i někteří poslanci, například bývalý náměstek ministra vnitra Vladimir Vasiljev: „Vždyť můžete každý den chodit na tržiště, dávat pokuty a zlepšovat si statistiku. Nebo najít kanál dodávek pašovaného zboží a zavřít ho. Statistika bude horší, ale efektivita vyšší.“ Nejzajímavější ale je, že když Dymovskij mluví o policejní zvůli, myslí tím něco jiného než zbytek společnosti. „On mluví o aroganci nadřízených, o práci o víkendech, o honbě za statistikami. My mluvíme o zkorumpovaných dopravácích, opilých majorech, střílejících do lidí, trestních stíháních na objednávku. Jsou to různé věci, ale vzájemně propojené. Dymovskij fakticky nabídl společnosti obchod. Vy nás ochráníte před zvůlí nadřízených a my vás před zvůlí řadových milicionářů. Jako dvě krysy, zahnané do rohu, si můžeme být navzájem užiteční,“ uvádí časopis Russkij reportěr.
Bůhví, zda iniciativa rozčileného majora z Novorossijsku napomůže zlepšit dost tristní stav ruských policejních a vyšetřovacích orgánů. Jisté je jen, že pro sedmatřicetiletého právníka Sergeje Magnického už bude pozdě. V polovině listopadu zemřel ve vyšetřovací vazbě v nemocnici věznice Matrosskaja tišina. Tam ho přivezli z obávané Butyrské věznice, když si stěžoval na ostré bolesti v břiše. Později se ukázalo, že vyšetřovatel v úsilí vydobýt ze zadrženého výpověď mu už půl roku bránil v přístupu k zdravotní péči. Magnickij byl ve vazbě od listopadu 2008 kvůli podezření, že pomohl majiteli investiční firmy Hermitage Capital Williamovi Brawderovi vyhnout se placení daní. Brawder, který od roku 2005 nesmí do Ruska, naopak tvrdí, že mu lidé ze silových složek ukradli prosperující byznys. Díky tomu se o případ zajímali novináři, a tak se také metody vyšetřovatelů, snažících se vytáhnout potřebnou výpověď ze zadržovaných, dostaly na světlo. Jinak by Magnickij patřil jen k 55 lidem, kteří letos zemřeli v moskevských věznicích, o něž se nikdo nezajímá. Takhle nařídil vyšetřit případ sám prezident Dmitrij Medveděv. Týdeník Vlasť ale mírní optimismus, že by se situace měla zlepšit: „Schémata, jak silové složky působí na byznys, můžeme rozdělit na tři způsoby (nazvěme je –1, 0, +1). Při nejčastějším schématu nula policie pracuje na sebe: každý podnikatel nebo jen zajištěný občan je zdrojem peněz, můžete ho zatknout, tlačit na něj ve vyšetřovací vazbě, nechat ho bez lékařské pomoci. Když přehnaně vzdorující člověk zemře, řekne se, že dostal infarkt. Ve schématu 0 policie funguje samostatně, bez rozkazů shora. Schémata +1 a –1 fungují na základě příkazu shora a jsou vzácnější. V případě –1 jde o příkaz k uvěznění konkrétního figuranta bez ohledu na skandály nebo výši nabízeného výkupného. Je to případ Michaila Chodorkovského a dalších lidí z Jukosu. Schéma +1 naopak předpokládá boj proti přílišným excesům na místech. Také potřebuje příkaz shora, ale je vzácnější. Za smrt Magnického možná bude pohnán k odpovědnosti. Ale poté bude systém pracovat úplně stejně – až do příštího skandálu.“
Kromě policejních skandálů se hojně diskutovala také vražda pravoslavného misionáře Daniila Sysojeva. Ten byl misionářem na nezvyklém území. Snažil se na pravoslaví obrátit hlavně gastarbeitry z islámských regionů, ze střední Asie, severního Kavkazu nebo třeba Turecka. Hlavní podezření padá na islámské fundamentalisty, kteří otci Daniilovi již několikrát vyhrožovali. Na protiislámskou hysterii tentokrát nedošlo, misionář Sysojev byl totiž osobností vzpírající se zařazení do jednoznačných škatulek. Přiblížit tohoto „pravoslavného Savonarolu“ se pokusili novináři časopisu Russkij Newsweek: „Sysojev byl maximalista. Patřil k tomu typu ruské religiozity, který spojuje šíření křesťanské lásky a pokory s nesmiřitelností vůči všemu, co nepatří k pravoslaví. Byl to křesťanský anarchista: kázal nadřazenost křesťanských hodnot nad státními a národními. Proto nebyl nacionalista.“ Sysojev vytvořil školu pro misionáře, kteří potom chodili na ubytovny stavebních dělníků, rozdávali letáky na čínských tržištích, hádali se na shromážděních adventistů a baptistů. Islámské duchovní rozčílil i knížkou Svatba s muslimem, kde podobný akt líčí jako těžký hřích. Ale spory měl i s ruskými nacionalisty nebo stalinisty, protože komunistický režim považoval za Satanův výtvor. Za svůj krátký život si udělal nepřátel víc než dost.