Morrissey, odtažitý a melancholicky tajemný mistr plachosti, možná přijede i k nám. A pokud ne, je tu jeho nové album.
Budete-li se Stevenem Patrickem Morrisseym někdy mluvit, neoslovujte ho Stevene ani Patricku, nesnáší to. Až v květnu oslaví padesátku, bude právě v půli svého evropského turné, které snad tentokrát konečně nemine Českou republiku (v době uzávěrky čísla se o tom pouze šeptá). Pokud to nevyjde, nejblíže zůstává termín 12. června v Berlíně. Hrdí majitelé lístku můžou doufat, že tam zazní také písně There Is A Light That Never Goes Out nebo This Charming Man, hity Morrisseyho exkapely, které čas od času do setlistu zařazuje.
„Moz“ se v druhé půli osmdesátých let proslavil jako zpěvák legendárních The Smiths, prototypu britské kytarovky. Když se kapela v roce 1987 rozpadla, dal se na úspěšnou dráhu sólového interpreta. Jeho singly se objevovaly v britské TOP10 ve třech dekádách za sebou. Dosud prodal přes osmdesát milionů desek, často je považován za jednoho z klíčových umělců a zejména textařů své generace. Ortodoxní fanoušci si jeho přesmyčky tetují na tělo, kritikové se můžou přetrhnout v patetické chvále, a to zejména ti ostrovní, přestože Albion zpěvák mnohokrát opustil.
Jako sólový umělec natočil tento přísný vegetarián a urputný ochránce práv zvířat (na posledním turné odmítl vystupovat v Kanadě kvůli tamním lovům tuleňů) osm alb, oficiálně vyšly také kompilace Bona Drag a Maladjusted. To deváté je v síni slávy očekáváno 16. února, a jestliže neodstartuje z prvního místa britské albové hitparády, něco je špatně.
Punk?
Ještě se v Levných knihách nestihlo zaprášit po posledních řadových deskách Ringleader of Tormentors (2006) a Morrissey, You Are the Quarry (2004) a „poeta laureatus britského úpadku“ už atakuje trh s novou nahrávkou Years of Refusal. Zpěvák, mimochodem jedna z neoblíbenějších celebrit britského hudebního bulváru (ovšem zároveň i miláček tisku zcela seriózního), se hned na začátku roku přihlásil se singlem I’m Throwing My Arms Around Paris – píseň však není ani o Paris Hiltonové, ani pro soutěž Eurovision, jak zpěvák často žertoval. Proces vzniku nové desky byl dlouhý a náročný. Smutným vyvrcholením tříleté práce byla smrt producenta Jerryho Finna krátce po finálních mixech loni v létě. Jemu Morrissey vděčí za rockovější zvuk (možná i „punkovější“ – vzhledem k Finnovu portfoliu, kde mezi Offspring a Green Day figuruje také předposlední Morrisseyho album You Are the Quarry) – takový by producent Tony Visconti, jehož jméno média často v souvislosti s novou Morrisseyho deskou zmiňovala, „nedovolil“. Interpret k tomu tehdy řekl: „Líbilo by se mi, kdybych mohl natáčet s Tonym Viscontim, avšak pracoval v té době na něčem jiném. Ale s Jerrym Finnem nám to neskutečně sedne; jsem rád, že jsem našel dva ideální producenty.” Bohužel už se nikdy nebude moci rozhodovat, kterého oslovit s potenciálním dalším albem.
Ti, kdo nevydrželi
V mezidobí vyšla oficiální kompilace Greatest Hits, na které se objevily dva zcela nové singly, That’s How People Grow Up a All You Need Is Me. A jelikož se jednalo o předzvěst řadové novinky, stál Morrissey o kvalitní propagaci a distribuci. Té se mu, zejména ve Spojených státech, od společnosti Universal nedostávalo, což vyústilo ve spor, který nakonec ještě o téměř půl roku odsunul oficiální datum vydání Years of Refusal. Původně měla deska vyjít 15., respektive 16. září, ale hledání jiné firmy, ochotné se o ni postarat, zabralo docela dost času. Nakonec budou starosti a radosti z prodejů Years of Refusal mít značky Lost Highway a Attack Records. Právě společnosti Attack může tuzemský fanoušek děkovat, protože jejich naddimenzované archivy dorazily nedávno do zmíněných Levných knih. A kdo bude trpělivý, ten se za rok či dva dočká i nového cédéčka s nálepkou 69 Kč. Možná.
Že album bude stát za to, tuší každý, kdo si poctivě desku nestáhl a poslouchá pouze výše uvedené nové skladby, které vyšly oficiálně, například na mySpace. Jsou tradičně hitově návykové, proto pak v kontextu neznámé desky zapůsobí nepatřičně. Rozdíly se ale rychle smažou – to zase tvrdí ti, kteří si desku poctivě stáhli, protože zkrátka to čekání nemohli vydržet. A sám Morrissey tvrdí, že je to jeho nejsilnější deska, takže podtrženo, sečteno, stačí věřit autorovi. Zatím měl vždycky pravdu. Ostatně internetem už putují bootlegové záznamy písní Something Is Squeezing My Skull, Mama Lay Softly on the Riverbed nebo When Last I Spoke to Carol. Vše nasvědčuje tomu, že „nový Moz bude rokenrol”.
Autor je hudební publicista.
Morrissey: Years of Refusal. Attack Records / Lost Highway; 2009.