Nemáme tak dobré mladé autory

Vaše nakladatelství je poměrně nový podnik. Co vás vedlo k vydávání knih? Je na našem trhu ještě pro nováčky místo?

Nemůžu říct přesně, co mě k tomu vedlo. Rád knihy vybírám, mluvím s autory, vidím, jak ze „slova“ vzniká text a pak celá kniha. Z ničeho něco. Je to koníček, který přerostl do zaměstnání. Začal jsem před čtyřmi lety a jako úplný zelenáč a autodidakt – tehdy vyšly knihy Slováka Michala Hvoreckého, Antologie slovenské poezie a povídky neznámého Slovince Andreje Arka – jsem samozřejmě udělal školáckou chybu. Myslel jsem si, že dobrá kniha se prodá sama a já si počkám, až přijdou peníze, vydám další a další a půjde to samo. Chvilku mi trvalo, než jsem zjistil, že to tak nechodí, že nakladatelství musí mít na trhu kolem dvaceti titulů současně, aby se uživilo. Český knižní trh je dynamický. Nováčci přicházejí a odcházejí. Někdy skončí u jednoho či dvou titulů. Ale místo tady samozřejmě je, protože velká nakladatelství nestačí pokrýt celou světovou literaturu a v určité fázi navíc přestanou mít osobní vztah k vybrané knize či autorovi, kvůli čemuž jsem zakládal vydavatelství já.

Jste spokojen s distribučními firmami?

Musím přiznat, že jsem celkem spokojen. Nějakou dobu trvalo, než mě začaly brát vážně, ale teď doobjednávají, sledují stavy, berou si podklady od knihkupců. Samozřejmě, marže jsou vysoké. Bylo tady už několik pokusů malých nakladatelů domluvit se a zatlačit, ale jako u každého spolčování, kde jde o různé zájmy a o rozdělování peněz, to nevyšlo.

Sledujete recenze na vámi vydané knihy? Ovlivňují prodej?

Sleduji hlavní periodika, občas mě někdo upozorní, že se recenze na mé knihy objevila i v některých minoritních publikacích nebo na blozích. Mám zkušenost, že prodeje se po recenzi o pár procent zvednou, ale některé tituly zase téměř recenzovány nebyly, a přesto se prodávají dobře.

Jakou máte zkušenost s českými blogery?

K blogům nemám důvěru a téměř je nesleduji. Děsí mne ta lehkost publikování jakýchkoliv názorů a úroveň diskusí pod nimi. A navíc, jsem vydavatel a tištěné slovo je tištěné slovo. Vím, kdo za ním stojí, vím, komu se zodpovídá, co je zač. U blogů nic z toho, až na malé výjimky, neplatí.

Vydáváte knihy v několika edicích, jak byste je od sebe odlišil?

Jsou čtyři: FLEET je edicí autorů, které není třeba nijak zvlášť představovat: John Fowles, Olga Tokarczuková, Michel Faber… Jsou to spisovatelé, kteří mají na poli literatury stálé místo. To je taková flotila nakladatelství. Pak je edice TRACK, kde představuji autory, o nichž si myslím, že je potřeba je sledovat, protože na domácích trzích znamenají hodně; patří mezi stálé, většinou mladé a vydávané tvůrce, ale ještě se nestihli etablovat v zahraničí. V edici NEEWIT konzistentně mapuji mladou evropskou literaturu, hlavně tu na východ a jih od našich hranic. Této literatuře se věnuji docela dlouho a musím říci, že v Česku nemáme zdaleka tak dobré mladé autory, jako třeba v Polsku nebo v bývalé Jugoslávii. Edice WALT je zaměřena na poezii, kterou vydávám pro radost, a v průběhu tohoto roku přidám pátou edici, věnovanou non-fiction.

Jak vybíráte knihy k vydání?

Podrobně sleduji zahraniční knižní trh, hlavně anglický. Čtu zahraniční a v menší míře i naše časopisy a kritiky zabývající se současnou literaturou, navštěvuji všechny podstatné knižní veletrhy v Evropě a důležitým zdrojem informací jsou agenti, kteří nabízejí knihy svých autorů. Vědí už, jaký mám vkus, proto míří celkem přesně. Takovým zdrojem jsou i překladatelé.

Mezi autory, které vydáváte, je i Peter Pišťanek, jeden z mála slovenských spisovatelů, jehož knihy vycházejí v anglickém překladu. Jak se mu daří u nás?

Ne tak, jak by si zasloužil. V percepci slovenské literatury v českých zemích je jakási schizofrenie. Knihy ve slovenštině nikdo nečte, a když vydám knihu česky, říkají mi všichni, proč to překládám, vždyť slovensky rozumíme. Ano, rozumíme, ale jenom na dovolené v Tatrách. Myslet si, že slovenská kultura v Česku je dobře absorbována, je chiméra.

Vydáváte i mladé české autory, jak vybíráte mezi nimi?

Tam je to jednodušší. Chodí mi rukopisy, týdně tak jeden, dva. Všechny je čtu, některé musím po pár stránkách zahodit, protože jejich úroveň je tristní. Avšak v letos vydám pět původních českých románů, tak se mi snad podaří čtenářům představit i nějakou mladou krev.

Jaký vliv mají na kvalitu psaní kursy tvůrčího psaní nebo třeba Literární akademie Josefa Škvoreckého?

Myslím, že mají na úroveň psaní pozitivní dopad. Především u těch, kteří v sobě objeví talent psát, rozvinou smysl pro povinnost, vštípí jim základní pravidla žánrů a naučí kus řemesla, které je pro psaní potřebné. Měl jsem možnost porovnat pár rukopisů a určitý posun v kvalitě se tam vysledovat dá. Neplatí samozřejmě přímá úměra, kursy nikoho bez talentu psát nenaučí, pouze u těch, kteří jej mají, ho pomohou rozvinout.

Upozornil byste rád na nějakou knihu z plánů vašeho nakladatelství na rok 2009?

Upozornil bych na dvě knihy. První je Skleněný pokoj Simona Mawera, který pohledem anglického prozaika sleduje vývoj v naší zemi od nástupu fašismu až po současnost. Život ve vile, inspirovaný skutečnými osudu vily Tugendhat, se s útěkem jejích, částečně židovských majitelů před nacisty nezastaví. Dům přechází z jedněch rukou do druhých, z českých do nacistických, pak do sovětských, až se stane majetkem československého státu. Druhou je kniha Netherland od Josepha O’Neilla. Podle listu The New York Times se jedná o „nejvtipnější, nejnaštvanější, nejnáročnější a nejsklíčenější beletristické dílo“ o životě po jedenáctém září 2001, které se do této doby na knižním trhu objevilo. Uvidíme, jak jej přijmeme u nás.

Jaký bude mít podle vás ekonomická krize vliv na knižní trh?

Zasáhne knižní trh jako zřejmě každé jiné odvětví spotřebního a nahraditelného zboží. Je jenom na nakladatelích, jak „nahraditelné“ a do jaké míry spotřební to zboží bude. Trh se určitě zpomalí. Knihy se samozřejmě prodávat nepřestanou, jenom se budou prodávat pomaleji. Krize zasáhne velká nakladatelství s rozbujelou administrativou, závislá na rychlé obrátce zaměnitelných titulů, na druhé straně spektra pak úplně malé nakladatele, kteří čekají, až se jim prodá jeden titul, aby mohli vydat další. Jako v každém průmyslu platí, že kvalitnější knihy, které si kupuje užší skupina obyvatelstva, budou zasaženy méně, spotřební „jednorázovky“ více.