Transformace pádem

V novinách se množí zprávy o tom, že kvůli škrtům v rozpočtu budou uzavírány domovy důchodců, stacionáře pro duševně nebo tělesně postižené, rušeny služby a propouštěni pečovatelé, kteří pečují o staré nebo handicapované občany či se pokoušejí o jejich zapojení do společnosti. Výkonná rada Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR vyhlásila v polovině ledna stávkovou pohotovost, Národní rada osob se zdravotním postižením ČR vyhrožuje na přelomu ledna a února veřejnými demonstracemi a organizace poskytující sociální služby vyhlašují soubor akcí k Velkému únoru nazvaný BED IN. Na sociální služby má přitom být letos podle tvrzení Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) vynaloženo asi 24 miliard korun (17 mld. na příspěvek na péči a 7 mld. na dotace) a z prostředků EU má přijít asi jedna miliarda. To je více peněz než kdykoliv předtím. Co se tedy v oblasti sociálních služeb vlastně děje?

Hra s čísly

V roce 2006 vláda podle vlastního tvrzení vložila do sociálního systému 13 miliard korun, v roce 2008 už 26 miliard a letos hovoří o 24 miliardách. Statistiky vykazující skokový nárůst výdajů by povrchního pozorovatele mohly vést k závěru, že se státní rozpočet stává pro poskytovatele sociálních služeb bonanzou. Opak je ale pravda. Za oním nárůstem je nový příspěvek na péči, který dostávají přímo klienti na hrazení sociálních služeb. Tento institut v zákoně o sociálních službách vypadal při zavedení před dvěma roky rozumně, jenomže v praxi nefunguje. Klienti si totiž služby moc nekupují. Důvodů je více. Části z nich potřebnou péči zajišťují rodinní příslušníci. Někdy ovšem rodina bere peníze od handicapovaného či nemocného prostě za to, že jej v domácnosti toleruje. Část klientů chápe příspěvek jako přilepšení k mizernému invalidnímu či starobnímu důchodu. V řadě míst republiky nejsou služby, které klienti potřebují, dostupné, anebo o nich lidé vůbec nevědí. Někteří potřební, jako třeba duševně nemocní, na ně nemají nárok vůbec. A některé­ služby nelze z příspěvku hradit. „Je to třeba případ naší školy,“ říká Dušan Dvořák z komunitního centra zaměřeného na výuku vizuální komunikace a nových technologií Ateliér Alf. „Naše rekvalifikační kursy byly velice populární, ale nedají se platit z příspěvků. Obecně je to problém všech aktivit na podporu zaměstnávání.“

Propusťe je

Přímé dotace se přitom razantně omezují. Loni měly organizace sociálních služeb od ministerstva k dispozici více než 6,5 miliardy korun. Na rok 2009 byla částka snížena na 4,5 miliardy. „Snížení teď zasáhlo naplno i pobytová zařízení či ústavy,“ uvádí Pavel Novák, ředitel organizace Fokus Praha, pomáhající lidem se zkušeností s duševní nemocí. „My, kteří poskytujeme nepobytové služby, jsme ale propad zaznamenali už loni. Kvůli katastrofální finanční situaci od nás muselo odejít dvacet procent zaměstnanců a začali jsme omezovat služby,“ dodává.

Pochmurný obraz situace poskytovatelů sociální péče dokreslují zprávy od dalších organizací. „Uzavřeli jsme program case management, který podporoval pacienty po propuštění z Psychiatrické léčebny Bohnice v začleňování­ do běžného života. Dále jsme dočasně uzavřeli program PC poradenství v internetové kavárně v Bohnicích, jenž umožňoval pacientům kontakt s vnějším světem prostřednictvím mailu a internetu. Omezili jsme programy: podporované zaměstnávání, tréninkovou kavárnu Jelení, tréninkovou kavárnu Na půl cesty, program pracovního osobního rozvoje. Loni jsme museli také snížit počet zaměstnanců o tři úvazky, což je deset procent z celkového počtu,“ vyjmenovává Lucie Broukalová z občanského sdružení Green Doors. Letos bude muset organizace snížit stav zaměstnanců o další tři úvazky. Výšky platů zaměstnanců podobných organizací jsou přitom dlouhodobě hluboce pod celostátním průměrem. Například v Green Doors se průměrná mzda pohybuje kolem 15 000 Kč hrubého. Za této situace se adepty na sociální podporu stávají sami odborní sociální pracovníci.

Tváří v tvář kritické situaci a protestním hlasům přislíbil ministr práce a sociálních věcí Nečas, že se pokusí zajistit dodatečných 1,5 miliardy. Není ale jasné, zda a kdy je získá ani jak je rozdělí. Poskytovatelé služeb se v situaci, kdy se od státu financí nedostává, obracejí na další zdroje: evropské fondy, krajské úřady či pražský magistrát. I zde je ale peněz málo a kromě toho je s hlavním i doplňkovým zdrojem financování spojena velká nejistota. „Kolik peněz dostaly jednotlivé organizace na rok 2008, bylo zveřejněno v listopadu 2007 a na letošní rok ještě stále čekáme na výsledky grantového řízení – a to byly žádosti o granty podány už v zá­ří 2008. Magistrát vyhlásil „své“ granty s termínem uzávěrky 30. ledna 2009 a výsledky budou někdy v dubnu,“ uváděl v polovině ledna Filip Budák z pražského Informačního a poradenského centra sdružení pro integraci lidí s postižením Máme otevřeno?. „Musíme lobbovat alespoň za víceleté plánování grantových dotací. Jistotu finanční dotace alespoň na dva roky nabízí zatím v případě úspěchu v grantovém řízení momentálně Jihomoravský kraj nebo Praha 14. Je potřeba systémová změna,“ shrnuje Budák.

Jak má vypadat transformace

Jenže změna systému je podle všeho největším kamenem úrazu. MPSV tvrdí, že o zavedení víceletého financování sociálních služeb a další reformy usiluje. Podle vyjádření zástupců ministerstva ale byla „většina návrhů, které byly legislativně zpracovány a předloženy do připomínek, odmítnuta ze strany poskytovatelů sociálních služeb, zástupců sociálních partnerů a také organizací, které zastupují zájmy klientů“. Toto tvrzení odmítá Dušan Dvořák z Ateliéru Alf, který spolu s dalšími iniciátory prosincové stávky sociálních služeb a zástupci iniciativy BED IN dne 20. ledna jednal s náměstkem ministra práce a sociálních věcí Mariánem Hoškem a ředitelem odboru sociálních služeb Martinem Žárským právě o prosazování podobných reforem. „My jsme rozhodně nic neodmítli,” prohlašuje Dvořák. „Víceleté financování odmítá ministerstvo financí, ne poskytovatelé,“ upřesňuje Pavel Novák z Focusu Praha. „Je ale pravda, že se ozývaly různé hlasy proti přechodu financování na kraje,“ připouští. Národní rada zdravotně postižených už vydala své stanovisko k novele zákona o sociálních službách, kterou vláda právě předložila v parlamentu. V něm se staví proti krajskému řízení služeb, ale i proti snižování příspěvku na péči a navrhovanému způsobu posuzování postižení. Především však návrhu vytýká, že „neobsahuje žádná ustanovení koncepčního charakteru“. A Dušan Dvořák výtky konkretizuje: „Není jasná koncepce transformace. Jednotlivé státní orgány spolu nekomunikují a ministerstvo neříká nic o tom, zda chce podporovat stávající masomlejny ústavů pro stovky pacientů, zmenšování ústavů nebo opravdové chráněné bydlení. Chce převádět kontrolu služeb na kraje, ale nevšímá si toho, že ty budou ve střetu zájmů, když budou dávat peníze a zároveň kontrolovat kvalitu služeb.“

I když jednotlivé aktéry zabývající se sociální péčí momentálně spojuje tíživá finanční situace, jejich zájmy se často liší. Velké ústavy se pochopitelně nechtějí nechat zrušit. Stavbaři by naopak rádi, kdyby se do velkých staveb více investovalo. Zástupci postižených by od státu chtěli pro postižené co nejvíce na ruku a brání se přechodu na financování kraji. A zástupci organizací poskytujících nepobytové služby by zase rádi nalezli podporu pro nové programy, které v posledních letech vznikly často díky podpoře evropských fondů, a aby se obecně víc investovalo do integrace handicapovaných. Pro tyto koncepční spory ovšem chybí arbitr. Ministerstvo sice rozhodlo o tom, že část evropských peněz (přes 1,5 miliardy korun) investuje do pilotních projektů transformace, ovšem nenašlo odvahu jasně říci, co má být jejím cílem. Mezitím zalepuje díry v rozpočtu a snaží se utišit ty, kteří umějí nejúčinněji křičet. Služby pro postižené jsou i nadále omezovány a organizace, které je poskytují, začínají krachovat.