Marek Šindelka, kterému byla v roce 2006 udělena Cena Jiřího Ortena za básnickou sbírku Strychnin, přichází nyní s prozaickým debutem Chyba. V botanické detektivce s hororovými prvky číhá příběh, točící se okolo posledního exempláře podivné parazitické rostliny.
Příběh hrdiny Kryštofa je vcelku jednoduchý. Překupník vzácných květin se zaplete do obchodu, který se postupně vymyká jeho kontrole. Předmětem obchodu je totiž poslední živý exemplář zvláštního rostlinného parazitického druhu. O květině se toho moc neví, její existence je opředena legendami, tajemstvím… Kryštof má květinu přivézt z Japonska, kde ji má ukrást. Nevypadá to nijak složitě a finanční odměna je tak velká, že hrdina nezaváhá. Ale jako když Tolkienovi trpaslíci dolovali příliš chamtivě a příliš hluboko a vyrušili v temnotách to, před čím pak uprchli a co se stalo jejich zkázou, tak i v Šindelkově vyprávění Kryštof krádeží květiny probouzí temné síly – květina Kryštofa zabije a ony začnou žít vlastním životem.
V bolševníkovém poli
Přímočarost příběhu Chyba kontrastuje s tím, jak je kniha komponována. Už v první větě se čtenář dozvídá, jak to s Kryštofem dopadne, je tedy jasné, že autor se chce soustředit na jeho průběh, sled příčin a následků, které k onomu konci vedly. Kde se to všechno zvrtlo?
Na počátku vyprávění Marek Šindelka (1984) využívá klasických postupů detektivního žánru a postupně text transformuje v žánr hororu. Kromě tohoto dobrodružného plánu má však ambice řešit i závažnější témata, takže se v textu formuje rovina společenskokritická, rovina reflektující zdeformované lidské vztahy, a konečně rovina mystická, v níž se odehrává věčné drama mezi silami dobra a zla.
Tomu je přizpůsobena vypravěčská strategie a nutno konstatovat, že Šindelka, který debutoval jako úspěšný lyrik, zde prokazuje také mimořádný talent. Umí vytvořit pasáže plné napětí, ale zároveň ví, kdy nechat čtenáře odpočinout. Text je například proložen deníkovými záznamy vyšetřovatele nebo jeho korespondencí s odborníkem na parazitické rostliny. Tradiční vypravěčské postupy jsou odvážně kombinovány s pasážemi ve verších, jež nabízejí pohled na skutečnost ze zcela odlišné perspektivy. Zručnost prokazuje mladý autor i v tom, jak pracuje s románovým prostorem spjatým s několika časovými rovinami. Monstrózní les bolševníků, chaotické a nepřehledné město, na první pohled idylická vesnice v horách, Japonsko románů Haruki Murakamiho a konečně přízračná Praha po povodních roku 2002 jsou jen některé z prostorů, do nichž je příběh zasazen.
Svět parazitů, kteří můžou zabít
Možná právě různorodost prostorů a snaha vklínit do románu tematicky několikavrstevný příběh způsobily, že se Šindelkovi nepodařilo text udržet pohromadě. Působí totiž, jako by jednotlivé vrstvy byly jen poskládány vedle sebe. Snad autor doufal, že je dokáže propojit motivem chyby (jak ostatně naznačuje název), který čtenáře povede k zde již položené otázce „kde se to zvrtlo?“. Ale jakkoli se chyba objevuje v textu v nesčetných podobách, jako ústřední téma díla příliš nefunguje.
Přesto je mimo všechny pochybnosti, že román Marka Šindelky potvrzuje jeho talent. Autor se nebojí hledat a přináší jedinečný, byť neveselý obraz světa. Je to svět plný lží, pokrytectví, strachu z věcí reálných i iracionálních, svět nepřehledný, v němž nelze věřit nikomu, svět bez jistot, v němž je možné vše. Svět plný parazitů, kteří, když se jim člověk otevře, ho mohou snadno zabít. Možná proto autor oživuje síly, jež stojí mimo říši lidské vlády.
Autorka je bohemistka.
Marek Šindelka: Chyba. Pistorius & Olšanská, Příbram 2008, 192 stran.