Stipendisté – čtyřikrát jinak

Celkem třináctým rokem využívá Rakouské kulturní fórum malou výstavní síň na Jungmannově náměstí v Praze, ve které již představilo řadu velice kvalitních výstav. V současné době si tam návštěvníci mají možnost prohlédnout práce Míly Preslové, Daniela Pitína, Jiřího Surůvky a Ondřeje Brodyho. Jak prozrazuje samotný název výstavy Stipendisté KulturKontaktu Austria, pojítkem mezi těmito čtyřmi autory je stejné stipendium, které jim umožnilo strávit tři měsíce ve Vídni. Jedná se o kulturní program nazvaný Artist in Residence. Ten si klade za cíl umožnit umělcům pracovat a vystavovat v zahraničí, seznámit se s tamním prostředím a uvést svou tvorbu na mezinárodní scénu. Dosáhnout toho za pouhé tři měsíce není snadné. Z životopisů jednotlivých umělců se dozvídáme, že toto stipendium většinou kombinují ještě s dalšími studijními pobyty a granty.

Zprostředkovatelem tohoto programu je nezisková společnost KulturKontakt Austria, která se tímto způsobem snaží podporovat umělce ze zemí bývalého východního bloku. Z České republiky stipendium získalo celkem jedenáct umělců. Z nich poté byli vybráni čtyři pro společnou reprezentativní výstavu, která má být zároveň poděkováním instituci, jež umožnila její vznik.

Čtyři umělci, čtyři média

Rozsah výstavy je bohužel výrazně omezen poměrně malým prostorem galerie. Od každého autora proto byla vybrána pouze malá ukázka jeho tvorby, reprezentující tak celé jeho dílo. Přesto se kurátorovi Jiřímu Ševčíkovi podařilo uspořádat pestrou přehlídku současného vizuálního umění. Hlavní koncepcí expozice je prezentace čtyř rozdílných výtvarných médií (malby, fotografie, instalace a videa), přičemž každý z umělců zastupuje jedno.

Nejklasičtější médium představují dva obrazy od Daniela Pitína (1977). Tento držitel ceny Prague Biennale 3 zachycuje ve své malbě uplývající okamžiky osamělých postav v uměle dekonstruovaném prostoru. Náznakovost jeho malby umocňuje atmosféru neklidu a nejistoty.

Fotografiemi se představila Míla Preslová (1966), jediná žena zastoupená na této výstavě. Preslová se ve svých pracích nesnaží o tradiční zachycení reality, na kterou jsme zvyklí ve svém každodenním životě, ale symbolicky ztvárňuje niterné pocity, které čerpá ze svých osobních zkušeností. Její díla tak dostávají meditativní až duchovní nádech, oslovující divákovy emoce.

Třetím umělcem je Jiří Surůvka (1961) se svou instalací. Ostravského rodáka charakterizoval Jiří Ševčík následovně: „Surůvka je umělec, performer a dialektik. Ve své tvorbě vždy propojuje několik kontrastních rovin, které prorůstají do paradoxního celku. Pracuje s protiklady pozitivního a negativního a oběma v jednotě obsahu a formy přiznává vyšší platnost.“

Posledním médiem je video, jehož autorem je nejmladší a zároveň také nejkontroverznější umělec z celé čtveřice – Ondřej Brody (1980). Svou tvorbou se snaží neustále šokovat, vyjadřuje se tak kriticky vůči konvencím a stereotypům současné společnosti. Svými provokativními inscenacemi posouvá pomyslné hranice výtvarného umění do oblastí tabu a usiluje o osvobození veřejnosti od předsudků.

Institucionální cenzorské zoubky?

Na výstavě se sešla díla čtyř velice rozdílných individualit. Tím, že se vedle sebe ocitly emotivní práce Pitínovy či Preslové a nekonvenční projekty Brodyho a Surůvky, dochází ke vzniku podnětných kontrastů. Návštěvníci by se tak jen stěží shodli na společném favoritovi. Například sám ředitel Rakouského kulturního fóra Florian Haug na vernisáži výstavy přiznal, že nebýt kurátora, kterého označil za „duchovní fundament celé výstavy“, ocitl by se v roli cenzora a nechal by jedno z děl vyřadit. Které konkrétně měl na mysli, nechal nezodpovězeno. Kdo zná videa Ondřeje Brodyho, ten ví své...

Jedná se sice jen o malou ukázku tvorby těchto čtyř umělců, ale pozornost si zajisté zaslouží. Nabízí totiž mimo jiné dobrou příležitost položit si otázku, které ze čtyř prezentovaných médií je právě vám blízké a proč. A je-li vůbec.

Autorka studuje dějiny umění na MU v Brně.