Mladé nakladatelství Tympanum působí jako čerstvý vítr v oblasti českých zvukových knih. Podle čeho vybírá tituly, které mají na trhu šanci, hovoříme s jedním ze zakladatelů firmy, Josefem Burkovským.
Proč jste vydavatelství audioknih založil?
Mluvené slovo jsem měl vždycky rád, celé mé dětství jsme rodinné obědy o víkendu trávili u sobotních rozhlasových her a nedělních pohádek. Později při studiu architektury jsem se k poslechu mluveného slova vrátil. Při práci jsem našel mnoho času, který jsem mohl současně využít k poslechu. Pak jsem zjistil, že už nic k poslechu nemám a nabídka obchodů se mi nezamlouvá. Tak jsem začal zjišťovat okolnosti na trhu a nakonec jsem skončil jako vydavatel.
Například v anglofonních zemích jsou načtené knihy velmi populární, ale u nás se dlouho nemohly uchytit. Proč?
Těch důvodů je několik. Audioknihy se dobře poslouchají v autě, a protože Američané jsou v autech pečení vaření, mají tuto podobu raději než národy inklinující k jiné formě cestování. Oblíbenost stoupá i s rostoucí možností výběru mezi tituly, jenomže výběr je zase závislý na ochotě nakladatelů v tomto méně rozvinutém segmentu podnikat. Je to takový propletenec.
Máte pocit, že audioknihy u nás budou zabírat větší podíl na trhu?
Rozhodně.
Některé texty u vás vycházejí ve zkrácené verzi. Co se většinou vyškrtává?
Text, který neohrožuje smysl děje a nepoškozuje atmosféru knihy. Na konci čtení byste neměl mít pocit, že jste byl ochuzen.
Jak je to s autorskými právy na audioknihu? Musíte se domlouvat s vydavatelem tištěné podoby? Využíváte stejné překlady?
Oslovujeme nejdříve autora, a pokud neexistují další překážky, uzavřeme smlouvu. Někdy si autor přeje, případně doporučuje kooperaci se svým nakladatelem. Bez spolupráce s nakladatelstvím se mnohdy neobejdeme, už jen pro grafiku obálek, které se snažíme přebírat. Překlady používáme většinou stejné. Opět záleží na okolnostech, někdy vlastní práva překladatel, jindy nakladatel – to pak komplikuje situaci. Vlastní překlad je ale u audioknih luxus.
Spolupracujete s Českým rozhlasem, který má velký archiv audioknih?
Měli jsme zájem vydávat jejich nahrávky, ale podmínky stanovené Českým rozhlasem jsou nastaveny tak, že se vyplatí věci natočit znovu.
Prodávají se lépe tituly prověřené, klasické nebo současné literatury?
Je to kupodivu dost vyrovnané, i když se najdou výrazné výjimky. Z nich bych ale nedělal pravidlo. Důležitá je zvučnost titulu a autora.
K nejambicióznějším projektům z vašeho katalogu patří Rozečtený Visegrad – audioverze knih současných středoevropských autorů. S jakým ohlasem se vydání Maslowské, Darvasiho, Hvoreckého a Rudiše setkalo? Plánujete něco podobného do budoucna?
Rozečtený Visegrad je projekt, u kterého se s kolegou dobře bavíme. Je spolufinancován grantem z Mezinárodního visegradského fondu a tím do značné míry mizí i nálepka „riziková záležitost“. Umělcům dáváme větší svobodu a díky tomu vzniká možná i zajímavější sorta nahrávek. Třeba Královnina šavle od Doroty Maslowské by s klidem mohla být označena jako nejšílenější audiokniha v Čechách. Ohlasy jsou kupodivu kladné. Do budoucna chystáme v rámci tohoto projektu další čtyři texty, tentokrát pouze od autorek.
Podle jakého klíče vybíráte své tituly?
Podle úspěšnosti tištěné předlohy, typu literatury a délky textu. Nejvhodnější jsou knihy s pevnou dějovou linkou – třeba detektivky. Délka musí být přiměřená. S rostoucí délkou stoupají náklady na výrobu a tím i cena.
Jak vybíráte herce? Existuje souvislost mezi hlasem a typem literatury, nebo slavná jména obecně přitahují víc posluchačů?
Ano, herce přiřazujeme tak, aby jeho hlas a projev byly v souladu s daným typem literatury. Kromě toho by měl být alespoň trochu známý, kvůli propagaci.
Sledujete recenze na vaše tituly? Ovlivňují prodej?
Recenze na audioknihy zatím nikde moc nejsou. Když se nějaká objeví, je většinou neúplná. Někdy si s tím redaktoři ani nelámou hlavu a použijí jen zkrácenou kritiku knihy tištěné. Kvalita nahrávky není ani zmíněna. Když je ale recenze kompletní a lichotivá, prodej výrazně ovlivní, zejména v nějakém hodně čteném médiu.
Dříve jste pro své nahrávky využívali výhradně formát mp3. Teď převládají klasická audio-CD. Jaký má ten krok zpět důvod?
Prodeje v tomto moderním formátu byly horší, což asi vyplývá ze stále nedostatečné technické vybavenosti zákazníků a z nedůvěry prodejců. Časem se to snad zlepší a my se opět přikloníme k této perspektivní formě.
Není u formátu mp3 také větší problém s piráty?
Řekl bych, že ano, vychází to z podstaty věci, ale statisticky se to těžko prokazuje.
Upozornil byste na některý titul, který se chystáte vydat v roce 2009?
V květnu vyjde několik audioknih Agathy Christie s Herculem Poirotem, ve stejnou dobu Škola malého stromu od Forresta Cartera a strhující Adresát neznámý od Taylory Kressmannové. Na podzim se objeví stále odkládaná audiopodoba knihy Čtyři dohody od Miguela Ruize s Jaroslavem Duškem v hlavní roli. Kromě toho každý měsíc, vždy kolem dvacátého, přichází do novinových stánků CD s povídkou se Sherlockem Holmesem.
Jaký bude mít podle vás ekonomická krize vliv na knižní trh?
Kladný určitě ne. Snížená poptávka se jistě v číslech prodejů projeví. Každopádně mohu vyloučit podobu drtivého dopadu, jako tomu je například na trhu s auty. Nakladatelé ani knihkupci nepatří mezi cyklická odvětví, jejich reakce na celkovou ekonomickou situaci nebude tak výrazná.
Josef Burkovský (nar. 1977) vystudoval střední průmyslovou školu grafickou, obor polygrafie, a pak Fakultu architektury na ČVUT. V roce 2006 založil s kamarádem Karlem Černoškem vydavatelství Tympanum, zaměřené na audioknihy.