Filmový cyklus Magellan amerického filmaře Hollise Framptona metaforicky ztvárňuje cestu portugalského mořeplavce okolo světa. Svou utopickou mořeplavbu světem filmu Frampton komponoval jako filmovou metahistorii a zároveň reflexi vlastní umělecké senzibility.
„Král prohlásil, že nás vítá a že už před dlouhým časem se mu zdálo, jak loď z velké dálky pluje směrem k Molukám. Aby prý se ujistil o pravdivosti snu, pozoroval několik nocí lunu, a jak se ukázalo, jeho sen nelhal, neboť nás má před sebou.“
Deníkové záznamy italského šlechtice Antonia Pigafetty, které v češtině vyšly pod názvem Zpráva o první cestě kolem světa, jsou svědectvím o námořní výpravě Fernăa de Magalhăese, portugalského mořeplavce, který obeplul svět. V letech 1519–1522 se plavil ve službách krále Karla Habsburského s cílem nalézt námořní cestu do Tichého oceánu a malajsko--filipínské oblasti. Magalhăes zemřel v průběhu plavby na Filipínách a pouze jedné lodi z celé výpravy, čítající nakonec jen osmnáct zbylých námořníků, se povedlo vrátit do Španělska. Americký filmař, jeden z nejvýraznějších zástupců hnutí nazvaného strukturalistický film, Hollis Frampton (1936–1984) zpracovává Magalhăesovo dobrodružství ve svém nedokončeném či možná spíš nedokončitelném životním díle Magellan, což je anglická verze jména Magalhăes.
Frampton považoval film za „poslední stroj“ či osamělého trosečníka, s jehož pomocí hodlal „rozebrat vesmír“. Filmový cyklus Magellan byl koncipován jako jeho Cesta cest, metakatalog „nekonečného filmu“, vtiskující filmové historii nový smysl. Byl vytvářen jako pocta počátkům kinematografie a zároveň jako shrnutí historických filmových metod a technik. Podobně jako samotný cyklus jsou fragmentární i následující poznámky, jež jsou vybrány z rozsáhlé Framptonovy textové pozůstalosti týkající se tohoto díla.
Přírodní historie filmu?
Vytváření koherentního souboru děl, která systematicky mapují terén filmového umění, včetně jeho hranic, podle poetických principů vyvozených či vydedukovaných z filmové iracionální přírodní historie.
Hollis Frampton
Frampton experimentuje s různými způsoby animace, pracuje s filmem, videem, syntezátory i počítačem. Pohrává si s dvojitou expozicí, rozostřováním, vkládá do filmů barevné grafické prvky, odkazuje k ruským klasikům filmové montáže a hledá nový vztah mezi obrazem a nesynchronní zvukovou stopou. Cyklus proto mělo (podle jednoho z návrhů) tvořit sedm doplňujících se a přitom nezávislých filmů, které se dále dělily na samostatné podsekce a epicykly s odlišnou sémantickou a formální integritou. Jednotlivé části byly vytvářeny odlišnými technikami a nástroji.
Pokus rozebrat vesmír
Představa hypotetického, všezahrnujícího díla filmového umění coby modelu lidského vědomí. Navrhuji umělecké dílo (nikoliv vědeckou či filosofickou teorii), které by se dotklo dostatečného počtu pobřeží, aby vykreslilo můj vlastní citový svět. Můžeme předpokládat, že každá věc implikuje universum, jehož nejzjevnější vlastností je jeho komplexita. Podle tohoto principu si představuji, zdrženlivě, filmové umění, které může kódovat myšlení tak kompaktně, jako lidský genetický základ kóduje celé naše fyzické tělo.
Hollis Frampton
Frampton svým cyklem konstruuje komplexní časoprostorové prostředí. Scénář projekcí i celkový tvar cyklu získával v průběhu let na komplexitě. Frampton o cyklu uvažoval již od konce padesátých let, přičemž poslední promítání doposud dokončených částí proběhlo ve Whitney Museu v New Yorku v lednu 1980. Jeho součástí se stávaly další Framptonovy filmy, ale i filmy jiných tvůrců. Například část nazvaná Magalhăesovy úžiny, z níž byly dokončeny pouze fragmenty, byla původně rozdělena do 360 podsekcí, jednu minutu dlouhých, promítaných v průběhu solárního roku. Pro speciální dny (rovnodennost, slunovrat či 29. únor) byly zamýšleny delší epizody. Podle kalendáře z roku 1978 („Magellan Calendar“) Frampton plánoval pro své narozeniny, které by oslavil letos 11. března, projekci (nedokončené) části cyklu s názvem Návrat Magalhăese.
Metoda je klíčem ke svobodě
Co se týče svobody umělce ve vztahu k sebevyjádření, panuje zde všeobecné nepochopení. Žádný umělec není opravdu svobodný. Podléhá vlivům svého bezprostředního okolí… Mluví pouze jazykem svých bezprostředních geografických a historických hranic. Žádný umělec narozený v Paříži se nemůže spontánně vyjadřovat v médiu čínského 4. století př. n. l. Klíčem ke skutečné svobodě a emancipaci od lokální závislosti je vědecká metoda.
Hollis Frampton
Framptonovy filmy si pohrávají s kontrastem pečlivě definované struktury, v níž jsou jednotlivé prvky řazeny podle určitých zákonů, vycházejících často z matematických či vědeckých systémů anebo utopických projektů (jako případ „Magellan“), a „chyb“ v tomto systému; záměrně naprogramovaných nepravidelností, které danou strukturu narušují, ale zároveň na ni upozorňují. Filmy jsou nabité odkazy k Framptonovu životnímu prostředí, a tyto autobiografické prvky jsou dalším „znečištěním“ zdánlivě přísně dané struktury; vnášejí do ní paralelní příběh.
Autorka je historička umění.