Na stránky českých novin se vrátil román na pokračování. Cizinec a krásná paní od Pavla Kohouta, publikovaný od 21. března v MF Dnes, sice není prvním případem využití tohoto žánru v deníku od sametové revoluce, jak tvrdil v reklamních článcích vydavatel, nepochybně ale jde o žánr nepříliš často využívaný. Jsme svědky nástupu nového trendu, nebo návratu zapomenutých forem?
Po roce 1989 se pokusilo uspět s beletrií tištěnou na pokračování hned několik českých periodik. V létě 2001 například Lidové noviny tiskly pár dílů detektivního románu Konec perského prince od Jaroslava Velinského, známého také pod přezdívkou Kapitán Kid. Román na pokračování Tři v háji, psaný trojicí autorů (Halina Pawlowská, Iva Hercíková a Michal Viewegh), vydával v první polovině devadesátých let bulvární časopis Šťastný Jim. Česká média se také několikrát snažila přenést tradiční žánr do elektronického prostředí a Lidové noviny tak například v roce 2002 začaly umísťovat na své internetové stránky on-line román na pokračování od Ondřeje Neffa, nazvaný Ostrov pokladů. Žádný z těchto pokusů se však úplně neosvědčil a rozhodně pak nedosáhl revivalu žánru, který po začátku tisíciletí zaznamenal na Slovensku Maxim E. Matkin. Pod tímto pseudonymem vycházel od druhé poloviny roku 2001 v internetovém časopisu inzine.sk román na pokračování s názvem Polnočný denník. A přes svou plytkost, nebo možná právě pro ni, se setkal s relativním úspěchem, podobně jako jeho od léta 2003 přetiskovaný román Láska je chyba v programe, který zveřejňoval zároveň s velkou mediální kampaní slovenský deník Pravda.
U nás se zpožděním
Tyto v podstatě sporadické a krátkodeché pokusy ale zcela jasně poukazují na úpadek žánru s bohatou tradicí. Svého prvního vrcholu popularity a významu dosáhl román na pokračování již mezi třicátými a padesátými léty 19. století v západní Evropě (zvláště pak ve Francii a v Británii), kdy vznikl takzvaný román-fejeton. V jeho rámci vycházela i kvalitní literatura významných autorů, jako byl například Honoré de Balzac (Stará panna, 1836, v listu Siècle), Eugène Sue (Tajnosti pařížské, poprvé 1842–1843 v Journal des débats), Charles Dickens (Starožitníkův krám od roku 1840 v časopise Master Humphrey’s Clock), Gustave Flaubert (Paní Bovaryová v Revue de Paris v roce 1856). Do českých zemí, jak upozorňuje literární historik Pavel Janáček z Ústavu pro českou literaturu AV ČR, přišla tato móda zhruba o třicet let později. V Národních listech tak jako první román na pokračování vycházel například až v roce 1983 Dostojevského Zločin a trest. „Kulturní význam tohoto média upadal od začátku století dvacátého a jeho těžiště se přesouvalo do populární kultury,“ tvrdí Janáček. „Romány na pokračování u nás nicméně v meziválečném období tiskl každý časopis, každé noviny, i rozhlasový týdeník nebo časopis křížovkářů a chovatelů drobných hospodářských zvířat. Výrazně s tímto formátem pracovala čapkovská generace kolem Lidových novin, sám Čapek napsal tři vyhraněné romány-fejetony, v nichž zužitkoval žánrové tradice spojené s tímto médiem. Mám na mysli Továrnu na absolutno, Krakatit a Válku s Mloky,“ dodává literární historik Janáček.
Podle jeho zjištění vycházelo v meziválečné době v Československu zhruba stejně beletrie časopisecky jako knižně. Seriálové romány byly tištěny i po roce 1945, ale, jak říká, „unifikoval se jejich obsah a vesměs zde vycházelo totéž, co dříve, současně či později vyšlo i knižně“. V období nadvlády socialistického realismu tak například Václav Řezáč vydává své romány (Nástup, Bitva) současně knižně a v týdeníku Květy. Od šedesátých let do roku 1990 pak podle výzkumu Pavla Janáčka vycházely v románových přílohách novin – zvláště Lidové demokracie, ale i jinde – texty lehčích žánrů.
Nový návrat seriálů
Zatímco po Listopadu román na pokračování z českých médií mizí, na Západě jej nadále využívají vlivné listy, jako Frankfurter Allgemeine Zeitung, The Guardian nebo The Times. Ale i zde byl prostor udělovaný tomuto žánru postupně omezován. I přesto ovšem v loňském roce vycházely například v The Daily Mail kriminální příběhy Colina Dextera nebo RD Wingfielda, v listu The Guardian se střídaly v sobotní příloze Jeanette Wintersonová, Ali Smithová, AM Homesová a Jackie Kayová, v The New York Times vycházelo poslední dílo Michaela Chabona Gentlemen of the Road a Alexander McCall Smith začal vydávat na internetových stránkách listu The Telegraph seriálový román Corduroy Mansions. A loni v listopadu dokonce autoři blogů na stránkách The Guardian začali spekulovat o tom, zda vůbec nepřichází čas návratu tohoto žánru. „S tím, jak se noviny snaží vymyslet nové atrakce pro své čtenáře a recese konzumenty nutí, aby na svou zábavu vydávali co nejméně, začnou možná tiskoviny opět považovat beletrii za cennou součást balíku novin, která by mohla znovu přivábit čtenáře… Každé noviny pravděpodobně budou mít několik zaměstnanců, kteří budou chtít oprášit své rukopisy a nechat je na pokračování přetisknout pod hlavičkou významné mediální organizace,“ zauvažoval na svém blogu David Barnett.
Zda se stal tento názor inspirací pro vydavatele MF Dnes, není známo. Každopádně však muselo jít o inspiraci velmi volnou. Svým čtenářům se deník rozhodl nabídnout známého spisovatele, který, jak nasvědčují první publikované části seriálu, lehkým perem schematicky pojednává o aktuálním společenském tématu – přistěhovalectví do České republiky. Své čtenáře však přitom šetří a stylem ani obsahem nijak neprovokuje. Ale co by vlastně měli novinoví čtenáři chtít od krásné literatury o Krásné paní?