Fra je jedno z mála menších českých nakladatelství, které se systematicky věnuje světové poezii i próze a zároveň klade důraz na grafickou úpravu knihy. Na zkušenosti s provozem moderního knižního podniku se ptáme jeho zakladatelů, autora grafické koncepce Michala Rydvala a šéfredaktora Erika Lukavského.
Michal Rydval (1973) je grafický designér, editor a publicista se zaměřením na grafický design a vizualitu.
Erik Lukavský (1975) překládá z francouzštiny. Z překladů poezie knižně vydal verše francouzské surrealistické básnířky Joyce Mansourové, nazvaný Výkřiky (2003), a je spolupřekladatelem knížky Bytosti schopné zemřít (2008). Z prózy přeložil spolu s Annou Lukavskou například knihy Země a popel Atíka Rahímího (2002), Tichý den v Tangeru Tahara Bena Jellouna (2002), Macecha Claude Pujade-Renaud (2006) nebo Nahý chleba Muhammada Šukrího (2006).
Nakladatelství Fra (Fra je zkratka z latinského frater, bratr) je občanské sdružení, pražská literární kavárna a knihkupectví, e-shop a nakladatelství. Fra vydává od roku 2002 překladovou a původní českou literaturu v edičních řadách Česká poezie, Světová poezie, Česká próza (řídí Jan Šulc), Světová próza, Lidská práva a literatura, Film a divadlo, Texty, Edice 8 (mutace edice Que sais-je?), Vizuální teorie (řídí Karel Císař) a Étoile (dětská ilustrovaná literatura). Redakční kruh nakladatelství tvoří Petr Borkovec, Petr Zavadil, Karel Císař, David Korecký, nakladatelství řídí Erik Lukavský a Michal Rydval. Od roku 2005 působí Fra jako samostatná nakladatelská značka v rámci Agite/Fra, s. r. o., společně s Agite, které se zaměřuje na publikace a produkci akcí současného výtvarného umění.
Co vás přimělo k založení vlastního nakladatelství?
Erik Lukavský: S Michalem jsme dělali pro jedno pražské nakladatelství a Michal mi nabídl, jestli nechci dělat šéfredaktora v nakladatelství, které právě založil. Ani na chvíli jsem neváhal. V té době jsem totiž taky pomýšlel na své nakladatelství, udělal jsem si i živnosťák, ale nemohl jsem se rozhoupat. Takže tohle byla ta správná chvíle. Ukončil jsem, jako už několikrát předtím, studium bohemistiky a šel do toho s Michalem. A důvody byly, myslím, pro oba stejné: dělat knížky co nejlíp a hlavně po svém.
Michal Rydval: Po škole jsem rozeslal do různých nakladatelství dopis, jak sleduji jejich produkci a že bych s nimi rád spolupracoval. Ozval se tehdy i Daniel Podhradský, přes kterého jsem se seznámil s dalšími – také s Erikem –, a během pár let se mi podařilo nasbírat s mnoha nakladateli spoustu užitečných i bizarních zkušeností. Na ta léta ale vzpomínám v dobrém; Arbor vitae, Triádu a třeba i Dauphin mám pořád rád a dál jejich směřování sleduji. Ovšem právě zkušenosti s pražskými nakladatelstvími vyústily do založení Fra, korektně řečeno.
Myslíte, že byste dnes byli při zakládání nového nakladatelského podniku v podobné pozici jako před sedmi lety?
E. L.: Nevím, nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Ani tehdy jsem nebádal nad tím, jestli je k tomu vhodná doba. Ale situace se určitě změnila, dnes by to asi bylo těžší. I když, na druhé straně, zase bychom dělali věci, co nás baví a jak nás baví, a takových nás pořád není dost, takže bychom se asi prosadili i dneska. Třebaže nejspíš ne tak rychle. Ale fakt nevím, dnes se nedá na českém knižním trhu odhadnout vůbec nic. A co to vlastně je, prosadit se? Že vás čtou tisíce lidí, nebo že uděláte radost hrstce fajnšmekrů?
M. R.: Možná by dnes byl větší problém s distribucí, neradi přibírají nakladatele s jednou knihou, což když začínáte, jste. To mi připomíná, že je v našich podmínkách trochu legrační mluvit o zakládání nakladatelství. Prostě vydáte první knihu, to vyžaduje registraci ISBN, a ejhle, máte nakladatelství. A když vydáte i druhou knihu, jste pašák. O nakladatelství jako práci nebo firmě má smysl uvažovat, až když u toho vydržíte pár let.
Dnes se vaše místo mezi menšími nakladatelstvími zdá být neopomenutelné. Jak dlouho vám trvalo prosazení na trhu?
M. R.: Nevím, jestli se nám opravdu již podařilo prosadit se na trhu. Do čtenářského povědomí jsme pronikli určitě, ale běžte se podívat do nějakého knihkupectví a zkuste najít alespoň dvě naše knížky…
E. L.: Podle mě Fra lidi zaregistrovali hned po první knížce. Tedy ti, kteří se literaturou nějak zabývají. V té době už moc překladové poezie nevycházelo a my najednou přišli s málo známým básníkem, navíc v Michalově jednoduché úpravě.
Právě vydávání současné světové poezie se jako jedno z mála nakladatelství věnujete. Jak je tato edice úspěšná?
M. R.: Dodnes si hodně lidí myslí, že Fra vydává jen světovou poezii, takže úspěšná se zdá být až moc. Podobně nejvíc ohlasů a recenzí vychází právě na ni.
E. L.: Tak, je úspěch a úspěch. Ohledně prodejnosti nic moc… I když poezie se všeobecně málo čte a kupuje všude ve světě, ve Francii se prý prodá průměrně kolem 300 až 500 kusů, u nás taky tak. Takže vlastně s ohledem na počet obyvatel na tom nejsme špatně. Pak je tu ale ještě úspěch u odborné veřejnosti a nadšenců, který jsme si myslím za těch pár let vydobyli. A to je povzbuzující.
Vydáváte i knihy českých autorů, z nichž některé jsou prvotiny. Podle jakého klíče tyto autory vybíráte?
E. L.: Autory do České prózy vybírá Jan Šulc. V České poezii jsme začali nejdřív vydávat Petra Borkovce, který se mi vždycky líbil a byli jsme kamarádi; když skončil Petrov, chtěli jsme Violu Fischerovou, což se nám povedlo. Co se týče debutů, s Jonášem Hájkem přišel Petr Borkovec, s Jakubem Řehákem zase já. A Petr Měrka, třetí debutant, poslal mail tak ujetej, že jsem si ty jeho povídky musel hned přečíst. Všichni tři vyšli z literárních webů, které sleduji. Vydali jsme je prostě proto, že se nám zdáli dobří.
Vydávání knih doplňujete jinými činnostmi na osobní úrovni – provozujete kavárnu s knihkupectvím, pravidelně pořádáte básnická čtení. Pomáhá to při budování čtenářské základny, případně při komunikaci s autory?
M. R.: Těžko říct, především je to neuvěřitelně příjemné. Petr Borkovec s Karolínou Jirkalovou připravují čtení ve Fra skvěle a popovídat si nad ránem u baru třeba s Violou Ježkovou nebo Jakubem Řehákem rozhodně pomáhá.
E. L.: Nejspíš nám to pomáhá. To ghetto lidí, co chodí na čtení, se postupně rozrůstá. A i ti, co si přijdou jen pro Moleskiny, vidí, že děláme knížky.
Které z dosavadních svazků byly nejúspěšnější? Případně u kterých je pro vás částečný neúspěch zklamáním?
E. L.: Nejúspěšnější je jednoznačně Pamuk, u něhož se to předpokládalo, pak Barthes a Šukrí, od nichž se naopak nečekalo vůbec nic. Zklamáním jsou všechny překladové prózy, co vyšly na konci roku 2007. Ale za to si můžeme sami, protože jsme je vydali najednou a před Vánocemi.
Vaše knihy jsou nepřehlédnutelné – vynikají svou nekonvenční typografií a grafickou úpravou. Co pro vás fyzická podoba knihy znamená?
E. L.: Jak už jsem naznačil, to je jedna z věcí, která nás odlišuje. Michal z našich knížek udělal artefakt, který někteří sbírají jen proto, aby měli komplet edici. Dneska se dělají naprosté obskurnosti, každý chce mít „komerční obálku“, takže pak na pultech vidíte přeplácané a kýčovité ohavnosti. Ale lidi to fakt kupujou. To nechápu. Vždyť kdysi tu vycházely knížky, které byly krásné i na pohled. Na to už se nejspíš zapomnělo. Michal podle mě navázal na tuhle tradici. Takových už nás je bohužel jen pár.
M. R.: Nekonvenční mi naše knížky nepřipadají. Co mě napadá, když je vidím, nebo možná co chci vidět, je standard. Standard à la Penguin, Faber & Farber nebo Gallimard. Možná jsou tak obyčejné, až to upoutá. Jinak kniha jako předmět je užitečný archaismus. Někdy se mi ale zdá zhmotnění textů a reprodukcí do papírové knihy vlastně už zbytečné. S příchodem internetu přišly knihy o monopol distribuce textů, současně s tím nakladatelé poztráceli étos jejich výhradních šiřitelů a stali se z nich vlčáci hlídající si své ovečky a samotný kult knižní kultury. A tyhle beránky grafici všelijak pomádují a slušivě oblékají podle sto let staré módy. Jenom žertuju.
Dá se vydáváním knih uživit?
E. L.: Tím, co děláme my, tedy poezií a kvalitní prózou, jakžtakž. Ale když jsme před třemi lety udělali eseróčko, začali jsme i s kavárnou a s distribucí Moleskinů. Takhle dohromady to jde. Můžeme jít v klidu nakoupit pleny pro naše děti do nočního Teska.
M. R.: Fra vydává výhradně, co a jak chce, především díky Moleskinům, s knihami jsme zhruba na nule. A ještě si neodpustím takovou perličku: před Fra jsem se krátce živil jako grafický designér na volné noze a s Fra se můj příjem dostal asi na desetinu dřívějšího. Když si na to vzpomenu a vidím, jaké žebračenky přitom běžně berou v tomto oboru redaktoři, je mi zvláštně.