Australský muzikant Nick Cave se po dvaceti letech znovu pustil do literární tvorby – a ta léta jsou na jeho psaní znát. Kniha Smrt Zajdy Munroa je oproti první knize plná komických prvků, čtenářsky přístupnější a také plošší. A hlavním hrdinou není němý psychopatický vykupitel, nýbrž prvoligový děvkař posedlý vagínami.
Český překlad druhého románu Nicka Cavea (nar. 1957) Smrt Zajdy Munroa (The Death of Bunny Munro) vyšel pouhý měsíc po svém originálním vydání jako stý svazek Edice anglo-amerických autorů. Nakladatelství Argo tak oslavilo patnácté výročí existence své stěžejní ediční řady. Jméno populárního rockera spojené s medializovaným jubileem zafungovalo a kniha se dostala nejen mezi dlouhodobě nejprodávanější tituly, ale objevila se i na stránkách médií, v nichž se jinak o literatuře spíše mlčí. A média si ji většinou pochvalovala. Jenže je k tomu důvod?
Caveova prozaická prvotina A uzřela oslice anděla (And the Ass Saw the Angel, 1989, česky 1995) patřila v druhé polovině devadesátých let společně například s Topolovou Sestrou mezi temnou gymnaziální klasiku pro zasvěcené, kterou u nás na maloměstě četli odpadlíci a rebelové. Takových knih se čtenář po letech pochopitelně dotýká se strachem, protože se bojí o auru díla, s nímž ho pojí nostalgické vzpomínky. Oslice nyní takové druhé čtení po bezmála deseti letech snesla celkem bez obtíží; z oné sympaticky naivní biblické parafráze (srovnatelné s obsedantní sbírkou použitých zakrvavených obvazů) stále dýchá náměsíčné kouzlo mánie, které bývá vlastní textům vzniklým na fetu.
Vyhřezlé zaječí libido
Nový román ale kontrolní druhé čtení, které od toho prvního dělil asi měsíc, nesnesl. S prvotinou novinku totiž spojuje snad jen na samém začátku přiznané a nezadržitelné směřování hlavní postavy k zániku. Oproti smrtelně vážné apokalyptické náladě Oslice je novinka výrazně odlehčená. Je to ukázkový příklad přímočaré, nic nepředstírající literatury, jejíž jednoduchost však může být vnímána také jako zploštění či povrchnost.
Titulní postava, obchodní cestující s kosmetickými přípravky firmy Eternité Zajda Munro, má příčinu vlastní smrti vepsánu už ve jméně. Bunny, tedy králík, bývá totiž považován za ztělesnění bezhlavého pohlavního pudu, jehož ukojení je pro Zajdu vším: koníčkem, disciplínou, smyslem života. Filtrem Zajdova vyhřezlého libida se svět jeví pouze jako území, na němž se vyskytují vagíny, které může získat. Jak tvrdí v knize, není „horňák“ ani „dolňák“, ale „kunďák“.
Tři kapitoly delirantní road movie za ženským pohlavím jsou pojmenovány Chlívák, Cesťák a Mrtvý muž. Názvy zhruba naznačují zničující sestup po spirále příběhu, na jehož začátku spáchá soustavně podváděná Zajdova žena Libby sebevraždu a zanechá po sobě devítiletého Zajdu juniora, s nímž posléze otec objíždí své pochybné a čím dál mizernější kšefty s jediným cílem – sebepotvrzením skrze koitus. Syn je poslední výspa normality okolního světa, funguje jako nevinný protiklad, jako nechápající svědek čím dál zoufalejších pokusů hlavního hrdiny o uspokojení. Princip slasti totiž s postupujícím dějem nabírá převahu nad principem reality a žene hrdinu jako loutku do spárů smrti za pomoci utkvělé představy růžové sliznice Kylie Minogue, Pamely Anderson nebo Avril Lavigne.
Konec nastává po střetnutí s ďáblem v psychedelické předsmrtné scéně ze zásvětí, která má formu jakéhosi bilančního kabaretního vystoupení. Očekávaný tragický závěr nikoho nepřesvědčí (ale o to tu vlastně tolik nejde), jen překvapí svou vyčerpávající završeností.
Vymetač komínů po kastraci
Přestože by se mohlo zdát, že poměrně explicitní a jednostranná látka knihy vyznívá machisticky, je tomu spíše naopak. Právě ze samce neschopného ovládnout své choutky, z jeho řečí a chování si autor utahuje, bezpochyby se značnou dávkou sebeironie. V líčení Zajdových příhod využívá situační komiku, postupy grotesky a vtipné „hlášky“ – „Pudl Zajdovi vyprávěl o jednom místním vymetači komínů, co šel na koncert Celine Dion a totálně ho to vykleštilo. Prostě od té doby nemůže. Prý (…) to je jako snažit se nacpat mrtvého kanárka do bankomatu“ –, což sice čtenáře dobře pobaví, ale u toho to bohužel končí.
Jednorozměrnost, kvůli níž v textu chybí výraznější katarze či přesah, nepochybně souvisí i s filmovým charakterem textu (nebo chceme-li s jeho snadnou zfilmovatelností); ostatně Cave se netajil tím, že sepsání knihy inicioval režisér John Hillcoat, k jehož povedenému westernu Proposition napsal scénář.
Tragikomické příhody Zajdy Munroa mohou posloužit k jednorázovému rozptýlení, ale pár dní po přečtení si na ně stěží vzpomeneme.
Nick Cave: Smrt Zajdy Munroa. Přeložila Michala Marková. Argo, Praha 2009, 238 stran.