Literární obludárium Roberta Bolaña

Titul knihy chilského spisovatele Roberta Bolaña Nacistická literatura v Americe (Literatura Nazi en América, 1996) říká vše podstatné. Autor zde totiž, zjevně inspirován Borgesovými literárními světy, stvořil jakési literární obludárium, apokryfní slovníkovou příručku, sdružující biografie jedenatřiceti fiktivních spisovatelů pocházejících z amerického kontinentu, ze zemí úrodných „na podniky na hraně šílenství, nelegálnosti a idiocie“. Tito netradiční hrdinové jsou seřazeni časově zhruba od dvacátých let 20. století do tematických oddílů a jejich osudy, názory i tvorba uhranou kouzlem bizarní umanutosti i chytrého humoru. Za objektivitou lexikografa, s níž jsou vylíčeny životy spisovatelů, se totiž skrývá poťouchlá ironie. Ačkoli byl Bolaño trockista, nevypořádává se s ultrapravicí se záští – je zde cítit spíše fascinace literární hrou, která málokdy sklouzává k parodii. Tím je však kousavější.

Tvorba jako utopie

Některým autorům je onen nacismus z titulu knihy vlastnější, s jinými má zdánlivě jen nepřímou souvislost. Jsou to lidé různých povah i různých přesvědčení, ztroskotanci s pohnutými osudy, zoufalci, snobové, dobrodruzi, zajištění boháči i šílenci, ale všechny je spojuje vášeň pro literaturu. Najdeme zde básnící bojovníky stojící ve španělské občanské válce na straně frankistů a následně pod vlajkou Modré divize Wehrmachtu procházející východní frontu, potomka fašistických zločinců usídlených v Jižní Americe, cestovatele, šíleného kazatele, neschopného plagiátora, kriminálníky, mystičku, fotbalové chuligány, autory vědecko-fantastických fantazií, mašíbly, stvořitele alternativní historie a dokonce i vrahy. Dá se říct, že postavy spisovatelů mají mnoho společného s hrdiny Divokých detektivů (Los Detectives Salvajes, 1998, recenze v A2 č. 3/2010) a vlastně i s osudem autorovým – svou ztraceností, životní ledabylostí a především až obsedantní posedlostí tvorbou. Líčený svět je proto z velké míry utopický. Životní přesvědčení i politické názory (jakkoli jsou radikální či vyšinuté) se zde stávají literaturou na stránkách knih, časopisů a pamfletů, i když v některých heslech je samozřejmě také prolito dost krve.

Onu okouzlující utopii Bolañova světa ztělesňuje například Argentino Schiaffino, řečený Špekoun, vůdce argentinských ultras podporujících fotbalový klub Boca Juniors. Ten totiž kromě objíždění zápasů a rvaček s fanoušky jiných klubů píše avantgardní díla, která osobně prodává před zápasy svého mužstva. Například divadelní pětiaktovou frašku Porada prezidentů aneb Co dělat, abychom se dostali ze slepé uličky?, jejíž hrubý nástin je následující: „1. Monolog o etymologii slov mír a umění z úst kulturního atašé Venezuely. 2. Znásilnění velvyslance Nikaraguy na jedné hotelové toaletě, kterého se zúčastní prezident Nikaraguy, prezident Kolumbie a prezident Haiti. 3. Tango v podání prezidentů Argentiny a Chile. 4. Soukromé čtení Nostradamových předpovědí – pořádá uruguayský velvyslanec. 5. Klání v masturbaci – soutěží prezidenti ve třech disciplínách: tloušťce, vyhraje velvyslanec Ekvádoru; délce, vyhraje velvyslanec Brazílie; a výstřiku semene, v této vrcholné disciplíně zvítězí argentinský velvyslanec. 6. Následuje rozhořčení kostarického prezidenta, jenž takové soutěže považuje za ,nevkusnou skatologii‘. 7. Příjezd německých kurev. 8. Všeobecné hádky, povyk, vyčerpání. 9. Příchod svítání, ,bledě rudý úsvit zvýrazňuje únavu pomazaných hlav, jež konečně pochopí svou porážku‘. 10. Samotářská snídaně prezidenta Argentiny, po sérii hlučných prdů nakonec ulehne do postele a usne.“

Je třeba skoncovat s demokracií

Podobných shrnutí a výcuců z literárních děl je v heslech mnoho, u většiny zmiňovaných knih jsou uvedeny i reakce kritiky. A dost z těchto sbírek a románů by si čtenář – pokud by tedy měl tu možnost – rád přečetl. Třeba rousselovská díla Kubánce Ernesta Péreze Masóna, který do svých komplikovaných děl nejdříve propašovává akrostichy jako „VIVAT ADOLF HITLER“ nebo „NASRAT BOLŠEVIKŮM“, přičemž později svá zdánlivě nevinná díla prohlašuje za manuály kryptografie. Pozoruhodná je také tvorba šíleného severoamerického básníka Roryho Longa, který napsal báseň o tom, jak se Leni Riefenstahlová miluje s Ernstem Jüngerem. „Stoletý muž s devadesátiletou ženou. Nárazy kostí a mrtvých tkání. Dobrotivé nebe, říkal Rory ve své velké páchnoucí knihovně, ten starý Ernst na ní nelítostně skáče a ta německá děvka chce víc, víc a ještě víc.“ Básník pak čtenáře prostřednictvím obou milenců poučí, proč se nacisté dožívají tak vysokého věku a že je třeba skoncovat s demokracií.

Zdání kompaktního lexikonu narušuje jen poslední, nejdelší heslo, věnované chilskému básníkovi, zloduchu Ramírezovi Hoffmanovi, který své pomíjivé verše píše na nebe starým čoudícím letadlem. Popis tohoto futuristicko-zenového autora, který je zároveň vrahem v Pinochetových službách, je nejosobnější. Vypravěč, dosud skrytý za slovníkovými hesly, se odvrací od objektivizujícího tónu, chvílemi používá ich-formu a dokonce je několikrát osloven příjmením Bolaño… Jako správný slovník je kniha vybavena rejstříkem, příhodně nazvaným Epilog pro zrůdy. Sdružuje výběr ze jmen (nečekaně se mezi nimi objeví i pár pornoherců), nakladatelství a časopisů (Bájná dobrodružství bílé rasy nebo Argentinská čtvrtá říše) i knižních titulů (Klan krvavého stigmatu).

Jak tvrdí jeden z Bolañových autorů, „román je cenný tím, jak skrytě zneklidňuje, podoben spícímu kajmanovi“. Extrémní mýty Nacistické literatury v Americe čtenáře znepokojí, ale zároveň pobaví.