Pro francouzského herce alžírského původu Tahara Rahima byla postava Malika El Djebeny v filmu Prorok první velkou rolí. Neznámá tvář se skvěle hodí do snímku o zviditelnění člověka, který nebyl na začátku nikým a postupně se vypracoval.
Režisér Jacques Audiard je proslulý tím, že hercům při vytváření role ponechává svobodu. Prohlašuje, že u nich hledá to, co sám neočekává. Jak probíhala práce na ztvárnění role Malika El Djebeny v Prorokovi?
Vytváření té postavy byla týmová práce. Jacques Audiard přesně ví, kam chce v určité scéně či ve vykreslení postavy dojít, ale nechá na herci, aby si našel vlastní prostředky, jak se tam dostat.
Prorok je jedna z vašich prvních velkých rolí. Jak jste hledal ty prostředky, skrze něž, jak říkáte, se dostanete nejlépe do postavy? Díval jste se například na snímky z vězeňského prostředí či podobné žánrové filmy?
Samozřejmě, díval jsem se na dokumenty z vězení i na kriminální snímky, abych si dokázal představit situace ve vězení a postavu lépe uchopit. Nebyla to však správná metoda a musel jsem začít znovu, protože režisérovi šlo o dost netypickou postavu v rámci žánru. Nechtěl nikoho kopírovat, nýbrž stvořit nový typ gangstera.
To je pravda, Malik je úplně jiný typ gangstera, než bývá v žánru zvykem. Nevítězí testosteronem, ale inteligencí. Přesto – nepřipadalo vám nemorální, že Malik své schopnosti využívá jen k cestě za mocí a vlastním obohacením?
Co je v kriminálu „morální“? On se stal kriminálníkem omylem, byla to zpočátku otázka přežití, neměl na výběr. Později už své situace využívá ve svůj prospěch, to je pravda, rozjíždí obchod s drogami a pracuje na sebe, ale je třeba to vnímat v kontextu světa, ve kterém se pohybuje – je to vězení.
Tím jsme se dotkli určité determinace prostředím, která je v tom snímku silná. Jak si v tomto kontextu vysvětlujete závěr filmu, který navozuje iluzi, že je možné se od mafiánského prostředí oprostit a žít slušný život? Myslíte, že je to možné po všem, do čeho byl Malik zatažen?
Myslím, že ho to dostihne. Ta závěrečná scéna je i tak vystavěná – Malik se snaží od toho zločineckého světa vzdálit a z vězení odchází s ženou a dítětem, ale mafiánské limuzíny odjíždějí za ním. Dostal se tak daleko, že je takřka nemožné se z toho vymanit.
Ve francouzských filmech jsou postavy imigrantů, zejména Arabů, bohužel dosti schematické – buď bývá uplatňován sociologizující pohled, který je automaticky odsouvá do negativních rolí, anebo se objevuje romantizující pohled na minoritní komunity, například v tvorbě Tonyho Gatlifa, kde jsou Romové či Arabové spíše vyděděnci a oběťmi. Prorok nepatří do žádné skupiny. Jak vnímáte v tomto filmu otázku národnosti, ať už Korsičanů či Arabů, kam patří i Malik?
V Prorokovi není národnost podstatná, důležitá je role postavy v daném žánru. Zlí nemusejí být jen Korsičané či Arabové. To, že je Malik Arab, je jen jedna z charakteristik postavy. V tom je právě Audiard v kontextu francouzské kinematografie mimořádný.
V Prorokovi se objevují i myšlenky dervišů. Jak podle vás prohlubují jinak docela drastické a realistické ladění filmu?
Vnáší to do snímku právě opačný pól, jakousi lyriku až fantaskno. Tím se to prostředí i situace v hrdinových očích poetizují. Postavu Malika to prohlubuje, ukazuje se tím jeho vnitřní svět. Sám jsem muslim, takže pro mě to v tom snímku hodně znamená. Podobně je tomu s duchem zavražděného Reyebse, který se Malikovi zjevuje a rozmlouvá s ním.
Nový Audiardův snímek nese název Prorok. V čem je podle vás postava Malika prorocká? Není to jen ironie?
Já to vnímám ironicky. Jsou to proroctví užitečná jen pro něj. Není to klasický hrdina, který by své schopnosti využil pro něco většího, on svou inteligenci a talent – i ta proroctví budoucnosti – zkrátka využívá hlavně pro sebe. Už jsme zmínili nový typ gangstera, který se do vězení dostává kvůli hlouposti, malé krádeži, ale když z něj vychází, je překupník a dvojnásobný vrah. Vězení jeho osobnost rozvine, i když špatným směrem.
Ta cesta vzhůru připomíná jiný film žánru – Zjizvenou tvář Briana de Palmy…
Ano, opět se z nýmanda stane velký gangster, ale tam je hrdina naprosto amorální, v podstatě šílený. Postava Malika má oproti tomu více rovin a hlavně má svědomí. Audiard sám říká, že Proroka koncipoval jako protipól Zjizvené tváře.