Chilský tisk žije v poslední době prezidentskými volbami, v jejichž prvním kole zvítězil pravicový kandidát Sebastian Pińera. V kole druhém se utká se středolevicovým exprezidentem Eduardem Freiem Ruizem Taglem. Kromě běžné politické agendy a otázky, zda po dvaceti letech v Chile opět zavládne pravice, se do kampaně dostalo i jiné téma, spojené s nedávnou chilskou minulostí. Deník El Mercurio 28. prosince 2009 informoval o postupu vyšetřování smrti bývalého prezidenta země, Eduarda Freie Montalvy, otce současného kandidáta. Úmrtí někdejší hlavy státu na počátku roku 1982 prý bylo dobře zamaskovanou vraždou, zorganizovanou někým z jádra Pinochetova režimu. Údajný následek nemoci a těžké operace byl podle soudce Alejandra Madrida výsledkem práce profesionálů z CNI (tajná policie autoritářského režimu), kteří Freie systematicky a postupně otrávili, mj. aplikací do té doby neschválených léků, taliem a jinými chemikáliemi. Patrně od října 1981 byl prezident pomalu tráven řadou injekcí, jež mu jeho spolupracovníci (a zároveň agenti CNI) dávali. V současné době je obviněno šest lidí a soudce Madrid žije pod ochranným dozorem, jelikož mu již bylo vyhrožováno. Frei byl v 60. letech mimořádně populární figura, reformista a vůdce Křesťanské demokracie. Ačkoli nejprve podpořil Pinochetův převrat, v roce 1980 již stál na protirežimní pozici a požadoval konání svobodných voleb, v nichž by – pokud by kandidoval – mohl patrně snadno ohrozit jakéhokoli režimního kandidáta. Jeho slovo mělo také velkou mezinárodní váhu. Odhalení zločinu samozřejmě může Freiovu synovi jenom pomoci, jelikož budí negativní vzpomínky na pravicovou diktaturu a vyvolává lidskou solidaritu. Avšak, jak ukázalo první kolo, Chilané jsou již vládou koalice socialistů a křesťanských demokratů, kteří se drží u moci od roku 1990, značně unaveni a ve volbách získal hodně hlasů od této aliance odpadlý Marco Enríquez-Ominami, syn radikálního levicového politika, zastřeleného Pinochetovou bezpečností v roce 1974. Politický dynastismus tedy Chile zjevně neopouští, stejně jako jeho nedávná minulost.
Pod velkým tlakem zůstává hvězda nejen španělské, ale i mezinárodní justice, vyšetřující soudce Baltasar Garzón. Jak informoval 18. prosince madridský El País, Garzón musí nyní ujišťovat, že nic z částky 300 tisíc dolarů, jimiž banka Santander financovala sérii mezinárodních právnických kolokvií na New York University, neskončilo v jeho kapse a že ani nijak nerozhodoval o jejich použití. Garzón, který se na konci 90. let proslavil tím, že nechal zadržet Pinocheta v Londýně, prý po svém působení v USA dopisem poděkoval prezidentu skupiny Santander, Emiliu Botínovi, za podporu. Pět měsíců poté pak týž soudce zamítl žalobu, kterou proti Botínovi vznesl jeden z právníků jiné banky. Garzón se tak drží ve světle reflektorů, přičemž negativní informace o něm se objevují především v deníku El Mundo, který straní obvykle opoziční pravicové Lidové straně. Ta sama čelí v poslední době řadě finančních a korupčních skandálů, jejichž vyšetřování má na starosti mimo jiné i Garzón. Podle listu El País se však soudce hájí tím, že pobýval v USA o dost později, než byly peníze odeslány, a že jsou součástí standardní podpory, kterou banka poskytuje hispanofonní části školy a nemají nic společného s jeho osobou. Lidovecký stínový ministr spravedlnosti Federico Trillo však už řekl, že soudní moc „musí dát odpověď, která uspokojí důstojnost španělských soudců“. Tento politik se již dříve označil za součást „pluku uražených“ soudcovým protikorupčním tažením.
Venezuelský deník Tal Cual, řízený výrazným antichavistickým politikem Teodorem Petkoffem (bývalým komunistou a chvíli i partyzánem, který stranu opustil po sovětské invazi Československa), píše o další kritice, již Hugo Chávez adresuje Spojeným státům. Chávez se totiž v rámci prosincového summitu v Kodani vyjádřil o intervencionismu „yankeeského impéria (…), nyní krytého tváří afrického původu“. To „vede protiútok“ s cílem zastavit socialismus 21. století. „Největší tyran této planety se jmenuje Spojené státy,“ řekl venezuelský prezident. USA prý chystají na Venezuelu útok, na kterém spolupracují s Nizozemím, jež jim poskytuje svá území v Karibiku. Chávez vyzývá národy severu, aby se spojily s národy jihu ve „velké světové revoluci proti imperialismu, kapitalismu a smrti“. Má jít o revoluci „života, lásky a 21. století“. Při kritice postupu dánské policie proti demonstrantům Chávez řekl, že třeba na Kubě se něco takového nevidí. Tal Cual z 27. prosince pak otiskl i další Chávezova nenávistná slova. Obamova vláda prý znamená nepokryté zasahování do záležitostí jiných států, jehož nový způsob se projevil v Hondurasu. Tam se za legální fasádou skrývá „převrat 21. století“ se značkou „Made in USA“. Podle Cháveze „skončila iluze z Obamy“ a je třeba se chystat na obranu suverenity ve všech oblastech. Hlavním nástrojem amerického zasahování je dle Cháveze Kolumbie, která se stala „Izraelem Jižní Ameriky“.
O finanční strategii ETA se 27. prosince rozepsal španělský deník El Mundo. Skupina vybírá ve španělském Baskicku „revoluční daň“, tedy výpalné od podnikatelů, za které pak ve Francii, hlavně v oblasti Bayonne, kupuje bary, určené pro radikální či radikalizovatelnou francouzsko-baskickou mládež. V té by zde měla být (krom jiného) vyvolávána idea jakési společné baskické identity. Podle francouzských protiteroristických expertů působí v současnosti na jihu Francie asi stovka členů ozbrojené části ETA, kteří intenzivně diskutují, zda udržet Francii pouze jako zázemí či zda i zde nezahájit ozbrojený boj v odpovědi na vlnu zatýkání ze strany francouzské policie. Letos bylo ve Francii zatčeno již 33 členů organizace.