Život na periferii města

Tematika dělnictva, která před rokem 1989 představovala výrazně preferované téma domácích historických výzkumů, byla v letech devadesátých kvůli dojmu jakéhosi zprofanování spěšně opuštěna. Teprve v poslední době si váhavě vydobývá opět své místo na slunci, a to především mezi vrstevníky historika Stanislava Holubce.

Noví dělníci historie

Nejmladší čeští badatelé, jmenujme zde vedle Holubce například Michala Pullmanna či Rudolfa Kučeru, vykazují zřetelně podobné rysy. Jejich práce mají jen málo společného s optikou starší historiografie dělnictva, která zkoumala formování uvědomělé dělnické třídy a za pomocí archivních dokumentů potvrzovala správnost Marxovy diagnózy o složení a funkci proletariátu v moderní společnosti. Namísto sestavování hagiografických medailonků hrdinů z řad průkopníků sociální demokracie se orientují více na řadové příslušníky manuálně pracující městské vrstvy, jejich mentální horizont, životní strategie či konstrukci identity. Impulsy k těmto přístupům hojně čerpají ze své obeznámenosti se zahraniční historiografií, kde se bádání o historii dělnické třídy nestalo součástí legitimizace stávajícího politického řádu, jako tomu bylo v komunistickém Československu. Proto v devadesátých letech, kdy u nás panovalo bezmála mlčení o tomto tématu, kontinuálně pokračovalo bádání, do něhož postmoderna vnesla nové impulsy (a také vášnivé disputace). Vedle tohoto obrazného „dohánění“ zahraniční historiografie, kde do bádání o dělnictvu již před několika desítkami let pronikly mikrohistorické a antropologické metody a poststrukturalistické interpretační postupy, je dalším společným znakem těchto historiků solidní obeznámenost se sociologickou teorií a ochota vykročit směrem k aktivnímu propojování více vědeckých disciplín, které překračuje horizont prázdných frází o nutnosti interdisciplinarity v sociální vědě.

Každodennost dělníků

Autor knihy Lidé periferie. Sociální postavení a každodennost pražského dělnictva v meziválečné době přistupuje k teoretickým schématům vývoje dělnické třídy se zdravou skepsí historika. Zjevně nejbližší je mu Pierre Bourdieu se svou koncepcí různých druhů osobního kapitálu a habituálních typů příslušníků konkrétního milieu, třebaže přínos a užitečnost v historickém bádání neupírá ani dalším klasikům sociální teorie (zvláště Karlu Marxovi či Maxu Weberovi). Přesto je tato kniha doslovným potvrzením slov o šedivosti každé teorie a věčně zeleném stromě života. Jakmile autor opustí kritiku zmíněných teoretických přístupů, rozevře před čtenářem pestrou každodennost pražských dělníků. Na základě obstojného množství dobových pramenů ukazuje mylnost přesvědčení o existenci homogenního proletariátu v kontrapozici k upadající buržoazii, s čímž operovaly zvulgarizované verze marxismu. Autor se dokonce v tomto směru zdráhá přijmout tezi o privilegovaném postavení konfliktu práce a kapitálu pro formování identity manuálně pracujících. Naopak k zjednodušujícímu výkladovému schématu základny a nadstavby, který je spjat s přesvědčením o prvotnosti ekonomických rozporů, poznamenává, že „proletariát prožíval i konflikty další, které rozhodně nebyly podružné ve srovnání s konfliktem prvním a nebyly jeho pouhými odvozeninami. Ať už to byly konflikty národnostní, kulturní, náboženské, generační nebo genderové, vytvářely z proletariátu i v době jeho největší početnosti rozmanitou skupinu.“

Je škoda, že si Holubec nemínil dát práci s výrobou věcného rejstříku a text opatřil pouze rejstříkem personálním. S ohledem na téma knihy bude odborný čtenář spíše vyhledávat informace o sociálních faktech než o jednotlivých osobách. Přes příležitostné překlepy, které jsou u poměrně objemné práce takřka nevyhnutelné, je text jinak velmi čtivý – lze říci, že dokonce i zábavný. Jakkoli je zde záplava nejrůznějších procentních údajů, tabulek a grafů, k suchopárnosti má daleko. A kdo by si rád nepřečetl úryvky z novinové seznamky z meziválečné doby, o kultuře hospod či školním prospěchu našich předků? V tomto směru autor předvedl neobyčejný smysl pro vyváženost textu mezi faktografickou sdělností a zároveň čtenářskou přitažlivostí (umocněnou obrazovou přílohou).

Autor je historik.