V nové poslanecké sněmovně zasedlo 44 žen, o třináct více, než tomu bylo v předchozí. Tři ženy budou dokonce sněmovnu řídit. Média a politici to vítají jako „rekordní“ výsledek a očekávají, že budou jednání sněmovny kultivovat. Nárůst počtu žen si chválí i ženské organizace jako Fórum 50 %, ošívají se však nad tím, jak se ženy prezentovaly v předvolební kampani některých stran („sexy“ kalendář Věcí veřejných), a nad soutěžemi o nejkrásnější poslankyni, které bezprostředně po volbách vyhlásilo například nejserióznější z českých bulvárních médií, MF Dnes.
Jsou to trapné a genderově nudné scénáře, na kterých se ženy bohužel často podílejí horlivěji než muži. Dalo by se to ale ještě zachránit, třeba vyhlášením soutěže o nejpůvabnějšího nebo naopak nejtvrdšího poslance. Jsou to věci, s nimiž si můžeme hrát a různě je převracet. Nepodceňovala bych ani schopnost novopečených poslankyň založit své ženské sebevědomí na jiných věcech než na spodním prádle, ve kterém se fotily na předvolební kalendář.
Daleko znepokojivější je asymetrie, které si všimla již řada komentátorů, mezi zastoupením žen v parlamentu a ve vládě, kde zřejmě nebude žena ani jedna. Vláda jde napřímo: nesnaží se ani o ženskou stafáž typu M. Kopicové. Do klíčových pozic zasednou nejdrsnější mužové. „Na ministerstvo práce a sociálních věcí by měl nastoupit ten největší reformní bourák,“ řekl Nečas o Kalouskovi podle Aktuálně.cz (23. 6.). Je druhotné, jestli se Nečas zrovna snažil vyklidit pro vlastní stranu pozici na ministerstvu financí; důležité je, že nás nenechává na pochybách v tom, že reformy, jejichž smršť koaliční trojka plánuje, budou v rukou naspeedovaných samců, kteří se hned tak před ničím nezastaví. Bude to bolet, ale nakonec se vám to, občanky a občané, bude líbit.
Pozorování asymetrie je třeba důsledně interpretovat. Ze sociologických výzkumů je známé, že feminizace určitých oblastí nejen odráží, ale také předznamenává a urychluje jejich devalvaci. Co napovídá feminizace parlamentu a jeho vedení doprovázená mačizací vlády o změně rozložení moci mezi těmito dvěma institucemi? Proměňující se mocenskou dynamiku mezi legislativou a exekutivou analyzuje americká socioložka Saskia Sassenová. V souvislosti s probíhající ekonomickou krizí se často mluví o posilování státu. To je ale podle Sassenové zavádějící tvrzení. Daleko spíše než stát se posiluje jedna z jeho složek, exekutiva. Děje se tak od osmdesátých let minulého století spolu s expanzí globální ekonomiky (od Reagana v USA, Thatcherové ve Velké Británii, ale také třeba Mitterranda ve Francii). Exekutiva, na rozdíl od národních parlamentů, je stále úžeji propojena s korporátní ekonomikou a globálním finančním systémem; klíčová rozhodnutí na mezinárodní úrovni, týkající se třeba bezpečnosti a terorismu, se dělají především v mezivládních sítích; nadnárodní instituce typu Mezinárodního měnového fondu vyjednávají pouze s vládami, parlamenty se do hry dostávají leda sekundárně; roli a moc parlamentů konečně oslabuje i masivní privatizace veřejných služeb, na které pak dohlížejí speciálně ustavené vládní komise.
Řada věcí nasvědčuje tomu, že jsme si s novou reformní agendou zvolili i pokus o neviditelné oslabování zákonodárné moci. Heslo dne: Reformy se musejí dělat rychle, silově a bez zbytečných řečí. V atmosféře strachu a ohrožení. Reformátoři budou pracovat 24 hodin denně, v kanceláři i v baru, v úzkém výkonném kroužku. V parlamentu jde naproti tomu vše pomalu, je tam moc lidí, příliš hledisek. Poslankyně mají šanci dát smysl svému pobytu ve sněmovně, pokud se reformátorským politickým zkratkám vzepřou a obhájí parlament jako místo pomalejšího, otevřenějšího a mnohostranného jednání, které zůstane v kontaktu se společností v jejích nerovnostech a rozporech. Anglické checks and balances, vyjadřující princip dělby moci, se nečte [sex] ani [šeks]. Prověřovat a vyvažovat.
Autorka je socioložka.