Budu vděčná za každou alternativu

V dubnu rada Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie oznámila, že je pro rok 2011 ohroženo financování české kinematografie kvůli blížícímu se ukončení plateb České televize v rámci takzvané diginovely. Jak se situace od té doby změnila?

Do zákulisních jednání politiků nevidím. Mohu jen doufat, že problém bude vyřešen. Ať již formou prodloužení platnosti zákona, jeho změnou nebo jiným zajištěním financování Fondu.

Jakou částkou vlastně Fond ročně disponuje a jak ji rozděluje?

Výše příjmů Fondu se mění v průběhu celého roku a není přesně odhadnutelná. Myslím, že v minulých letech se příjmy fondu pohybovaly kolem 200 milionů korun. Příjmy z České televize v rámci takzvané diginovely přinášely asi 130 milionů ročně, druhou největší položkou byly příjmy za obchodní využití filmů z období státního monopolu v letech 1965–1991. Problém je v tom, že oba tyto hlavní příjmy jsou momentálně ohroženy. Kromě konce diginovely výrazně klesly také zisky z prodeje filmů, což je zapříčiněno řadou faktorů. Archivní filmy obecně ztrácejí na obchodní atraktivitě, byly podepsány několikaleté smlouvy s českými televizemi, které zajistily vysoké příjmy před několika lety a relativně malé příjmy v současné době, a tato skutečnost nebyla dostatečně zohledněna ve finančních plánech. K filmům navíc neexistují kvalitní přepisy na nefilmové nosiče, které televize stále častěji požadují, aby film vůbec nakoupily. O nějakém hromadném kopírování filmů do vysokého rozlišení, což by byla investice s návratností v řádu let či desetiletí, fond za momentální finanční situace nemůže vůbec uvažovat. Totéž platí o digitalizaci filmů do kvality pro digitální kina.

Existuje k rozdělování nějaký klíč?

Pokusili jsme se stanovit alespoň částečný finanční plán a priori. Alokovali jsme kupříkladu pro rok 2010 pětadvacet milionů na rozjezd minoritních koprodukcí. Vyhlásili jsme tři vlny výzev pro kina na jejich digitalizaci a zvláštní výzvu pro filmové festivaly. Vzhledem k omezeným finančním prostředkům do budoucnosti jsme byli nuceni deklarovat, že v momentální finanční situaci Fondu nebude možná další systematická podpora digitalizace kin, podpora festivalů nebude prioritou Rady fondu a obecně bohužel musí dojít k omezení výše podpor a počtu podpořených projektů.

Jak velká skupina lidí se podílí ve Fondu na rozdělování financí na jednotlivé projekty a kdo jsou tito členové?

Rada fondu má mít podle zákona třináct členů. Momentálně je nás ale jen deset. Členy Rady fondu navrhují profesní organizace, jako je Asociace producentů v audiovizi, Unie filmových distributorů, Asociace provozovatelů kin, FITES, Asociace českých kameramanů a podobně, a akademická pracoviště jako katedra filmových studií FF UK nebo FAMU. Návrhy předává ministerstvo kultury parlamentu a konečný výběr je tak záležitostí politiků. Je obvyklé, že jména členů Fondu, kteří se v předchozím období nějak výrazněji mediálně projevili – například Tomáš Baldýnský –, u poslanců znovu neprojdou.

Pozmění nějak fungování a kompetence Státního fondu Koncepce podpory a rozvoje české kinematografie a filmového průmyslu 2010–2016?

Pokud by byla Koncepce schválena a skutečně realizována v navrhované šíři, situace Fondu, a tudíž i české kinematografie by se samozřejmě výrazně zlepšila.

Jaké je vlastně současný stav této Koncepce? Je již vládou schválená?

Na to neumím odpovědět. V obecné rovině mohu říct, že Koncepci považuji za velmi profesionální a skutečně koncepční dokument. V detailech se mé názory samozřejmě mohou lišit, ale to není podstatné.

Ačkoliv je tu Koncepce podpory a rozvoje české kinematografie a filmového průmyslu 2010–2016, stále chybí novelizace Zákona o Státním fondu na podporu a rozvoj české kinematografie z roku 1992. Co konkrétně je podle vás nejdůležitější změnit na tomto zákoně?

Po novelizaci zákona o Fondu kinematografie a zákona o audiovizi volá filmařská veřejnost již téměř dvacet let. Vždyť i ve své době byly schvalovány jako provizorium! O nedostatcích zákona o Fondu můžeme mluvit hodiny, za všechny bych jmenovala jeden ilustrativní příklad. Zákon stanoví celkem třináct finančních zdrojů Fondu. V praxi fungují dva, příplatek k ceně vstupného a zmíněné obchodní využití archivních filmů. Výše poplatku ze vstupného byla stanovena v roce 1992, kdy průměrné ceny zboží a příjmy byly nominálně výrazně nižší než dnes, fixně na jednu korunu. Ona jedna koruna v zákoně zůstala dodnes, což je samozřejmě až komické.

Proč vlastně Koncepci podpory a rozvoje české kinematografie a filmového průmyslu 2010–2016 nevypracoval tým členů Státního fondu, ale externí pracovní tým jmenovaný ministerstvem kultury?

Jak už jsem se snažila vysvětlit, neexistují žádní členové Fondu, jen členové Rady fondu a zaměstnanci ministerstva kultury, kteří mají na starosti agendu Správce fondu. Kromě toho je členství v Radě fondu čestné a členové ho vykonávají vedle svých občanských zaměstnaní. I kdyby měli dostatek kompetencí a entuziasmu, málokterý z nich by měl čas takový projekt připravit a koordinovat. Koncepce je výsledkem práce a připomínkování desítek odborníků z řad pracovníků ministerstva i externistů, mezi nimiž byli také členové Rady fondu.

Odkud nově brát podle vás peníze na podporu nových českých filmů? A jaký způsob rozdělování finančních podpor je optimální?

V obecné rovině jsem pro rozšíření vícezdrojového, na státním rozpočtu nezávislého financování Fondu. V dnešní situaci budu však vděčná za každou alternativu.

Vidíte v zahraničí příklad koncepce a legislativy, která by mohla být pro české prostředí inspirativní?

Inspirativní mi připadá například nový model slovenský, který komplexněji řeší podporu jednotlivých druhů filmů, nebo německý a rakouský model, v nichž existují také lokální a regionální fondy podpory kinematografie, podmíněné natáčením a utrácením v dané oblasti. Přestože naši zemi nelze srovnávat velikostí s Německem, myslím, že třeba hlavní město Praha by o výraznější finanční podpoře kinematografie mělo uvažovat. Pro město by se z hlediska střednědobého a dlouhodobého bezpochyby jednalo o dobrou investici. A pro kinematografii by se rozšířily finanční zdroje.