Filantropické dárcovství v roce 2009 ve Spojených státech zaznamenalo meziroční pokles o 3,6 procenta. V Česku zatím čerstvější čísla nejsou, i když by je ministerstvo financí brzy mělo dopočítat. Stejně by se nám ovšem srovnávalo dost těžko, dostupná čísla jsou totiž z mnoha důvodů těžko souměřitelná.
Vývoj v zemi, která je filantropickou velmocí, charakterizuje loňský pokles objemu dobročinných darů o 3,6 procenta (přepočteno podle inflace), který následoval po druhém největším meziročním propadu v objemu dobročinných darů od roku 1956. V absolutních číslech se v USA jednalo o dary v hodnotě celkem 315,08 miliardy dolarů (2008) a 303,75 miliardy dolarů (2009). I když z hlediska procent HDP zůstalo dárcovství v posledních třech letech víceméně stabilní – okolo 2 procent HDP, musely dvě třetiny neziskových organizací z důvodů celkové ekonomické krize nahlásit v roce 2008 pokles rozpočtu.
Nadace zasáhla krize ze všech nevládních organizací nejvíce. V zemích s nepřerušenou filantropickou tradicí jsou nadace především institucemi, které investují vlastní majetek. Nelze tedy na ně pohlížet jen jako na organizace, jež shánějí prostředky a přerozdělují je těm, kteří realizují projekty, ale spíše jako na relativně silné, více či méně konzervativní správce a investory nadačního jmění. Hlavním zdrojem prostředků, které americké nadace přerozdělují, nejsou dary jednotlivců nebo firem, ale výnos investic nadačního jmění, které nadace z těchto darů nahromadily. V krizi jejich nadační jmění pokleslo až o 40 procent, stejně jako jiné investice. Kromě hodnoty investovaného nadačního jmění klesla i výše darů odevzdaných nadacím (o 22 procent v roce 2008). I v této situaci ovšem jen málo nadací volí výrazně agresivní investování. Úplně při zdi se také držet nemohou, protože by těžko vysvětlovaly dárcům, proč tak málo zhodnocují darovaný majetek. Tak je tomu alespoň u nadací komunitních nebo občanských, které nejsou kontrolovány jedním dárcem zakladatelem, ale nezávislou správní radou. Pokud se daří trhu, pohybuje se návratnost jejich investic kolem sedmi osmi procent a v grantech rozdělují něco kolem čtyř až pěti procent výnosů. To je považováno za přiměřené. Zbytek jde na provoz a na navyšování nadačního jmění. Například Komunitní nadace v Silicon Valley ještě před svou fúzí se sousední nadací v roce 2007 z výnosů svého miliardového nadačního jmění rozdělovala na dobročinné účely milion dolarů týdně. U rodinných a soukromých nadací je samozřejmě otázka investiční strategie závislá ryze na rozhodnutí zakladatele, případně potomků či nástupců. V principu ale nadace především podle svého uvážení dlouhodobě zhodnocují své jmění, které současně navyšují dalšími dary. Když přijde krize, hrají nadace stabilizační roli a vyrovnávají propad darů od jednotlivců a firem, a to i přesto, že ze všech „neziskových“ organizací následkem krize nejvíc prodělaly a nejméně dostaly.
Kdo má málo…
Situace v České republice se oproti té ve Spojených státech dost liší. I když chybějí soustavnější data zaměřená specificky na segment nadací, lze některé zásadní rozdíly dobře vysledovat. Především je třeba říci, že české nadace ve srovnání se zahraničím krize nezasáhla zdaleka tak významně. Je to jednoduše proto, že domácí nadace většinou nemají majetek (jen půl milionu povinného nadačního jmění) nebo ho mají poměrně málo (pár desítek milionů, nejčastěji z Nadačního investičního fondu – NIF). Většina českých nadací je vnímána především jako administrátor peněz někoho jiného – firemní nadace přerozdělují peníze konkrétní firmy; tematicky zaměřené nadace peníze domácích nebo zahraničních, soukromých i institucionálních dárců, které zajímá dané téma; některé nadace se napojily na evropské zdroje a finanční schémata přidružených zemí (například Norské fondy); komunitní nadace se snaží sdružovat prostředky místních dárců a začínají nabízet komplexnější portfolio služeb a produktů pro různé typy dárců.
Nadace mají ze zákona povinnost zhodnocovat nadační jmění, takže ho všechny investují, ale výnosy z půlmilionového nadačního jmění se u nás zpravidla pohybují do 4 procent, což představuje asi 20 tisíc korun za rok. V případě nadací, které získaly příspěvek z NIF, jde pochopitelně o vyšší částky, které přestávají být zcela zanedbatelné, ale seznam takových nadací je velmi krátký. Zároveň se na tyto prostředky vztahuje celá řada omezení vyplývajících ze smlouvy s Fondem národního majetku (FNM), který Nadační investiční fond přerozděloval. Investice nadačního jmění z NIF nepřináší dlouhodobou udržitelnost, protože nadace musejí většinu výnosů z tohoto majetku rozdat v grantech neziskovým organizacím a nemohou je použít na financování vlastních provozů. Kromě toho mají nadace nalinkováno, jak mohou NIF investovat (omezená možnost investovat do akcií), takže větší část majetku bývá ukládána do dluhopisů nebo na obyčejné termínované vklady s výnosy kolem 3 procent. A konečně: smlouva s FNM neumožňuje nadacím snížit hodnotu nadačního jmění, které pochází z NIF, což se právě v době krize ukázalo jako dosti zásadní problém.
… může také ztratit
Jinými slovy, české nadace většinou nemají co investovat a ty, které nějaký majetek mají, jsou nuceny ho investovat velmi konzervativně a ještě relativně nízké výnosy přerozdělit v grantech. Protože čeští dárci zatím dost neradi slyší, že by mohli přispět – nebo, jak se běžně říká, „dlouhodobě investovat“ – do nadačního jmění nadací, znamená to, že je velmi obtížné nastavit jakoukoliv, byť velmi pozvolnou strategii navyšování nadačního jmění a výnosů z něj. Kromě toho příjemci peněz z NIF riskují, že když dorazí krize a nadace prodělá (= sníží se hodnota nadačního jmění z NIF), budou mít povinnost do roka ztrátu uhradit z vlastních zdrojů. České nadace v tomto případě nemohou počkat, až se burza zase za pár let zvedne, ale musí někde splašit pár milionů, o které spadla hodnota investovaného jmění. To je často prakticky nemožné, protože který dárce by slyšel na argument: „Dejte nám, nutně to teď potřebujeme, vloni jsme dost prodělali.“
Pro některé nadace se tak jejich vlastní nadační jmění stává spíše noční můrou. Přesto se objevují řešení. Pokud je nadace například tak šikovná, že sežene komerčně pronajímatelnou nemovitost za příznivou cenu, koupí ji za peníze vyvedené z nadačního jmění a pak nemovitost do nadačního jmění zapíše za odhadní cenu, která je o nějaký ten milion vyšší než cena nákupní, dá se účetní ztráta z předešlého roku srovnat. Jiné nadace se pouštějí do velmi dynamického investování. Banka J&T přišla na trh s investičním produktem šitým na míru nadacím (vyjednala si výjimku s ČNB) a slíbila jim při vyšší investici úrok 7 procent plus 1 procento darem navrch. Většina správních rad se sice takového investování zalekla, protože se při něm skutečně hraje vabank, ale našly se i nadace, které se touto cestou vydaly.
Krize se jistě částečně projevila v objemu darů, které se nadacím podařilo získat, ale pokles pravděpodobně nebyl nějak zásadní nebo dokonce existenční. Je možné očekávat, že bude srovnatelný s čísly, která máme k dispozici ze zahraničí. V případě českých nadací to bude znamenat jen to, že přerozdělí méně v grantech. To potvrzuje i dubnový odhad Fóra dárců, podle nějž již dochází k mírnému poklesu podpory ze strany významných českých nadačních subjektů ve prospěch neziskových organizací a potřebných, a to o 8 procent. Protože na rozdíl od USA jsou v Česku jen naprostou výjimkou nadace, které se rozhodly cíleně navyšovat své jmění s tím, že za dvacet třicet let budou jeho výnosy podstatným zdrojem nezávislého financování občanských a jiných aktivit, projektů a služeb, výkyvy v hodnotě majetku způsobené krizí tu mají pro ně menší význam.
Autor působí v nezávislém think tanku pro občanskou společnost NETT, o. s., který je členem Asociace komunitních nadací ČR.