Chci to změnit

Působíte ve vládě, která se definuje především ekonomickými tématy. Proto se budeme zabývat především penězi. První otázka se existenčně týká i našeho listu, ale zdaleka nejde jen o literární časopisy a akce. Před vaším příchodem na ministerstvo bylo pozastaveno vyplácení už schválených dotací na letošní rok. Vyjádřil jste se v médiích, že by tyto dotace vyplaceny být měly. Kdy to bude?

Já jsem vždycky rád, když vím, na čem jsem. Vy jistě také. Jestliže se v prosinci nebo na začátku roku dozvíte, že na rozpočtový rok můžete počítat s nějakými penězi, zakomponujete si je do plánu a pracujete s nimi. Když vám během roku, v květnu a poté v červenci, řeknou, že peníze nebudou, musíte se s tím nějakým způsobem vyrovnat. Já se s tím musím vyrovnat za ministerstvo kultury, a to jsem tady měsíc. Musím pracovat s tím, jak v tomto případě rozhodla nejprve vláda Jana Fischera a pak vláda Petra Nečase. Odvíjí se to samozřejmě od toho, kolik prostředků ve státním rozpočtu je.

Navazuji také na práci svých předchůdců. Václav Riedlbauch a jeho odbor, zodpovědný za grantové peníze, příliš nevnímal ono květnové rozhodnutí. To znamená, že granty na akce, které byly uskutečněny v prvním pololetí nebo jsou průběžné, byly v mnoha případech uspokojeny na sto procent. Myslím, že přitom mohl postupovat stejně jako doktorka Matoušková na památkové péči, která všem odběratelům přidělených grantů oznámila: situace je natolik dramatická, že dostanete o patnáct procent méně. Ale už od května by se s tím dalo počítat a každý příjemce dotace by se s tím mohl vyrovnat. Buď by získal další zdroje, nebo by řekl, nebudu to dělat.

K tomu ale nedošlo…

K tomu nedošlo, protože odbor zodpovědný za granty vyplatil sto procent těm v prvním pololetí a i některé průběžné. V tuto chvíli mu tak nechybí patnáct procent na ostatní granty, ale vlastně třicet. Ale to taky není pravda, protože přišlo červencové přeceňování, o to je to složitější. Jako příjemci grantů víte, že nejde o zákonně nárokovatelné peníze. Dalo by se tedy úředním postupem, strašně složitým a byrokratickým, z toho vykroutit a chybějící části dotací nevyplatit. Ovšem nemyslím si, že by to bylo správné. Proto jsme hledali v rozpočtu a rezervní zdroje našli. Na pokrytí celé dotační částky na druhé pololetí to však nestačí. Rozhodl jsem, že už v tomto týdnu by měly odejít padesátiprocentní zálohy příjemcům, a žádám ministra financí, aby mi o částku, kterou neumím najít v rezervě, byl navýšen rozpočet ministerstva kultury. Takže zatím půjde záloha padesát procent a pracujeme na tom, aby granty mohly být doplaceny na sto procent.

Rozpočet na rok 2011 bude znamenat další úspory vašeho resortu. S jakými argumenty na vládě pracujete, aby rozpočet pro kulturu nedopadl ještě hůř než letos?

Teď mohu na vládě pracovat pouze s argumenty, které vycházejí z platové politiky státu, například ze zákona o církvi. Dlouhodobě pokládám živou kulturu i památkovou péči za podfinancované, a proto chci největší škrty v rozpočtu pro rok 2011 dělat přímo v budově ministerstva kultury, v jeho řídících strukturách a v příspěvkových organizacích. Pokud se mi to povede tak, jak jsem uložil rozpočtářům, bude příští rok sto procent letošních prostředků na památkovou péči, sto procent na živou kulturu a sto procent na národnostní menšiny.

Jak chcete zajistit šetření v příspěvkových organizacích? Budou tak zaúkolováni jejich ředitelé, nebo chcete rušit či slučovat některé z nich?

Ne, to určitě ne. To dostane za úkol šéf. Dnes [17. 8. 2010 – pozn. red.] byla vypsána veřejná soutěž na provedení komplexních auditů, jak ekonomických, tak personálních. Příspěvkových organizací je 31 a každý musí začít hledat u sebe.

Grantová schémata teď měnit nemůžeme, systémy zůstanou zhruba stejné jako loni. Možná se ale bude každý náměstek zabývat složením grantových komisí.

V jakém smyslu?

Bude to věc každého náměstka. Chceme, aby pravidlo, které schválila vláda – to jest, že do srpna nebo září předkládáte žádosti a do února budete vědět, kolik dostanete peněz –, bylo dodrženo. Jestliže jsem ale přijal nové náměstky, kteří jsou za ty peníze zodpovědní, je možné, že budou chtít obměnu komisí. To se netýká jen grantových komisí, ale budeme třeba měnit i rozkladovou komisi, která se vyjadřuje k právním sporům.

Někteří kritici dosavadní podoby dotačních řízení, například Marta Smolíková z iniciativy ProCulture, poukazují na rozdělování velkého množství peněz v nejasné kategorii nazývané prioritní akce. Budete s tím něco dělat?

Co to je prioritní akce? Není to třeba akce, která je dlouhodobého charakteru? Opakující se akce? Tak ať se přihlásí do grantů o podporu na příští tři roky. O té možnosti budou všichni vědět dopředu a budou je posuzovat komise; nepůjde o nějaké rozhodnutí jednotlivce. Na druhé straně, pokud vláda bude trvat na tomto způsobu financování, musím to jako ministr vykonat. Organizace a organizační řád ministerstva dosud neumožňoval dobře řídit resort, tedy administrátory a úředníky. Plno úředníků si tady přisvojovalo pravomoci, které jim vůbec nepřísluší. A to chci změnit.

Věnujme se jiné oblasti financování kultury. Jedním ze zdrojů, který také velmi rychle vysychá, je Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie, kde hrozí vyčerpání prostředků už v průběhu příštího roku. Jaké vidíte řešení tohoto problému?

Problém fondu je hluboký. Fond je zatížen několika soudními spory o poměrně významné částky a jsou to věci, které jsou staré víc než deset let a dosud o nich nebylo rozhodnuto. Takže nejde jen o vyschnutí zdroje, ale ještě i starou zátěž.

Mluvíte o fondu kinematografie?

Jde jak o státní fond kinematografie, tak státní fond kultury. Tam ty zátěže skutečně jsou a je potřeba se v tom odrazit. To je jedna věc. Druhá věc je, že fond kinematografie jako takový měl nebo má zdroje – to jsou příjmy z reklamy České televize.

Která má skončit v roce 2011…

Do vlády byla předložena minulý týden senátní novela, kde dva ministři byli pro a ostatní zaujali neutrální stanovisko. Senátní návrh přichází s neutrálním stanoviskem vlády na pole sněmovny. Zaznívají pochybnosti, zda je dobře, aby se vůbec otázka televizní reklamy v České televizi otevřela. Z mého pohledu to dobře je, soukromé televize samozřejmě říkají, že to dobře není. Jestliže stát má nějaký nástroj, jak v současné těžké situaci finance získat, byť na úkor soukromopodnikatelských subjektů, má si jej ponechat. Myslím, že by ty peníze měly zůstat ve fondu kinematografie. Když vznikne ve sněmovně otázka, na co ty prostředky použít, jestli ještě na sport, tak já budu jako ministr kultury chtít, aby ty peníze šly do kultury. A to i ze sázek. Až bude loterijní zákon.

Ten nás velice zajímá. Prezident nepodepsal novelu zákona o loteriích…

Já bych ji taky nepodepsal.

Programové prohlášení vlády však nyní říká, že peníze, které měly loterijní společnosti odvádět na prospěšné účely včetně kultury, by se měly stát příjmem státního rozpočtu, a tím pádem by jeden ze zdrojů mimorozpočtového financování kultury v podstatě zmizel. Jaký na to máte názor?

Pokud by došlo k tomu, co je v programovém prohlášení napsáno, tak nemusejí peníze z loterijních společností skončit ani ve státním rozpočtu, ani ve sportu, ani v obecních rozpočtech. Takže bych se k tomu dál nechtěl vyjadřovat. Myslím, že tuhle otázku znám velice dobře, byl jsem starostou, a jak říkám, je dobře, že pan prezident tu novelu nepodepsal. Byla to předvolební rychlokvaška, naprosto zbytečná. Veřejnost, jak kulturní, tak sportovní, si zaslouží, aby byla stanovena jasná pravidla. Nic jiného než vytvoření úplně nového zákona – s pohledem odborným, nejen populistickým – to nemůže vyřešit.

Kam by tedy podle vás měly jít peníze z loterií a sázkových her? Do státního rozpočtu, do zvláštního fondu, nebo by se mělo zachovat stávající přerozdělování?

Myslím, že jste pochopili, co jsem vám řekl… Při způsobu, který se zvažuje v programovém prohlášení, se může stát, že tu ty peníze vůbec nebudou, že nepřijdou nikam. Ani do obecního, ani do státního, ani do fondu. To je to největší nebezpečí.

A v čem tedy vidíte řešení?

Řešení je v tom, aby se udělal komplexní nový zákon o loteriích. Vím, proč je to v programovém prohlášení napsané takhle, ale bude se jednat a věřím, že tenhle argument, který vám tady potajmu říkám, politiky přiměje ke snaze, aby ten zákon byl opravdu kvalitní. Cílem by mělo být, aby loterijní zákon, který vyjde z nové vlády, z nové sněmovny, nevyhnal peníze z České republiky. Nerozumíte?

Uvidíme, jestli vám budou rozumět naši čtenáři…

Hrozí, že tu ty společnosti prostě nebudou sídlit a odejdou na Maltu, Gibraltar a podobně. Buď si je budeme umět ochránit a najít hranici, kde si z toho stát peníze vezme, ale na druhé straně… To bychom se dostali do přílišných detailů. Chci říci, že je tu nebezpečí, že se zopakuje to, co se stalo v Anglii. Firmy odešly a státní rozpočet z toho nemá nic. Pak za nimi běhají a říkají, prosím vás, pojďte zpátky, my to změníme.

Když berete za příklad Velkou Británii, tam výtěžky z národních loterií tvoří obrovskou částku v řádech českých desítek, stovek miliard, která jde i na kulturní účely. U nás to takhle vůbec nefunguje.

V České republice z toho na kulturu nejde nic. Je potřeba, abychom dokázali získat peníze na kulturu, ale musí to být v takové relaci, aby ty firmy neodešly. Kdybychom to mohli zestručnit pro odbornou kulturní veřejnost, tak můžeme říci, ano, ministr kultury je připraven získat při tvorbě loterijního zákona maximum financí i do kultury. Zda se mi to povede, je věc druhá. Ale argumenty jsou jasné. Plno prostředků z loterií a sázek jde na pozitivní účely. Bohužel je ale také řada aktivit, které tyto peníze zneužívají, a to je napadáno veřejností. Že peníze skutečně nejdou na dobro, ani na sport, ani na kulturu, ani na dobročinnost, že jsou zkrátka vyváděny mimo. To je ten problém.

Máte v plánu podporovat i další formy vícezdrojového financování kultury, například ze strany krajů, obcí, sponzoring firem, daňové asignace?

To je několik věcí dohromady, na které jsou různé pohledy. Co se týče mecenášství a podobně, myslím, že když lidé uvidí, že příspěvkové organizace řádně spravují finance, že ministerstvo financí řádně spravuje rozpočet, tak máme šanci mecenáše přivést k tomu, aby kultuře peníze dali. Proto jsme je ocenili v prohlášení vlády. Já za nimi půjdu, až budu vědět, že tyhle věci jsou v pořádku. Samozřejmě některé příspěvkové organizace mají dlouhodobé partnery, donátory, znají se s ředitelem a spolupráce funguje. Do toho nebudeme zasahovat.

Co se týká fiskálních pobídek, mohu mluvit o filmovém průmyslu. Říkal jsem to i na vládě a stojím si za tím. Dokud budou v Evropské unii země, které budou mít fiskální pobídky do filmového průmyslu, byli bychom bláhoví, kdybychom to také neudělali. Ale zároveň s tím říkám: pojďme apelovat na Evropskou unii, ať se to zruší všude. Až se všichni dostanou na tutéž startovní linii, zase bude rozhodovat kvalita. Myslím, že se mi podaří přesvědčit i ministra financí – i když se bude kroutit a bude řvát –, jelikož umíme vypočítat, že se nám to v delším horizontu vyplatí. Je to jiná situace, než když se v devadesátých letech dělaly pobídky. Přišla firma, koupila dvě tři menší firmy, třeba na výrobu armatur, vyrobila jednu velkou firmu, dvoje lidi propustila, zavedla nové metody, dostala pobídky, a ve finále zdražila výrobek. A nakonec to v mnoha případech zavřeli a odešli na Balkán a pak do Číny. A dnes tu po nich nic nezbylo, prázdná fabrika.

K dalšímu multizdrojovému financování – už jsme na to narazili. Jde o některé sázkové firmy, loterijní společnosti, které dávají procenta na dobročinné účely. Další je využívání evropských peněz. Je mnoho projektů, které se daly využít, ale trochu se v nich zaspalo. Proto jsme teď přijali špičkového manažera na evropské projekty. Dostali jsme totiž signál z ministerstva pro místní rozvoj, že tady nejsou dostatečně kvalitně připravené projekty z integrovaného operačního programu na kulturu. Budeme se to snažit napravit a být dobře připravení na další dobu.

Velká část prostředků z evropských fondů je vyčerpaná a bude se připravovat další programové opatření…

Není vyčerpaná.

Mluvíme o penězích na ochranu a rekonstrukci památek….

Jsou zdánlivě, tabulkově vyčerpané, ale podle mého nejsou. V mnoha případech tam nejsou stavební povolení, plno věcí nebude možné zrealizovat, nebylo to dobře nastaveno, je nutná rychlá náprava.

Zároveň se ale připravuje nové programovací období a probíhají nějaká vyjednávání. Na jaké priority by ministerstvo kultury chtělo tyto prostředky získat?

Nemusím vám dnes odpovědět na vše, rád bych si v téhle otázce vyhradil zdrženlivost, protože chci mít nejprve vyřešeno toto období. To je úkol pro nového ředitele odboru strategie a dotační politiky, který už pracuje na rešerši starých projektů, a po prvních kontrolách to vypadá, že těch projektů uspokojíme o něco víc. Některé lze snížit, a když to uděláte u deseti, zbude ještě na dva. Mám tři náměstky a jednoho prvního; nemůžu vám tady napovídat věci bez diskuse s nimi. Dřív komunikace mezi náměstky vůbec nebyla, a to potřebuji posunout. Mámli ředitele strategie, který se tím zabývá, dostanete vyčerpávající odpověď, až to bude aktuální.

Tvrdíte, že na ministerstvu nefungovala komunikace mezi náměstky. Personální obsazení vedení ministerstva jste výrazně obměnil. Podle jakých kritérií si náměstky vybíráte?

Obměna byla naprosto nutná, protože za poslední léta se tu měnili jen ministři. Jeden náměstek tady pracoval šestnáct let, jiný, řekněme politruk, měl zkušenosti z různých ministerstev, pak tu byl jeden za ODS a dva – náměstek a náměstkyně –, kteří byli z úřadu, to znamená jen úředníci povýšení do náměstkovského křesla úřednickou vládou. Dnes tu je 1. náměstek, který je nominantem politické strany, a tři, které jsem si přivedl. Jednou je doktorka Matoušková, která zde už pracovala jako ředitelka odboru památkové péče a kterou znám ze svých prvních sedmi let působení v Berouně a z působení v oblasti památkové péče ve Středočeském kraji. Druhý je velmi schopný magistr Zdráhal, který je úplně ideální na živou kulturu. S ním budete mít možnost se potkat při řešení financování. Je to bývalý baletní mistr, člověk, který má podnikatelskou praxi v kultuře. Třetí je ekonomický náměstek. Přivedl jsem si inženýrku Vojtovou, jež léta dělala šéfku rozpočtu na Středočeském kraji a poté na Praze 1.

Jedním z vašich prvních personálních rozhodnutí bylo i zrušení výběrového řízení na šéfa Národní galerie. Výběrové řízení jste posunul o rok…

To vůbec nemáte pravdu.

Možná nám vysvětlíte, v čem se mýlíme?

Je to úplně jinak. Četli jste to prohlášení, které je na webu? I s daty? Výběrové řízení bylo ukončené zákonným způsobem, vzhledem k tomu, jak bylo vyhlášené. A další kroky budou následovat. V půlce září bude jmenovaná komise. Všichni, kdo byste chtěli pana Fajta dát na vítěze a posadit ho tam teď místo Knížáka, ho odděláte. Nejen pana Fajta, kohokoliv, kdo by tam za těchto podmínek šel.

Do jaké míry budete v novém výběrovém řízení vycházet z toho, jak bylo nastaveno to předchozí?

To byla tragédie, jak bylo nastaveno. Nebylo nastaveno nijak. Myslíte si, že když někdo nastaví, že je hlasování tajné, že je to správně? Pro mě je to nepřijatelné. Jestliže pro někoho hlasujete, musíte být schopný vysvětlit tomu druhému: vy jste až druhý, protože tohle neumíte. Je divné, že v prosinci 2009 byla uzavřena kontrola v Národní galerii, pan Knížák byl pochválen, dostal absolutně neobvyklou odměnu v řádech set tisíc korun za to, jak dobře galerii vede. V únoru pak bylo vypsáno nové výběrové řízení, čtyři měsíce před volbami. Mně už tento základní moment připadá nestandardní. Co se dělo potom, je věc druhá, a řešení, pro které jsme se rozhodli, je jasné.

Od začátku to bude jinak, bude posouzen status Národní galerie, budou zkontrolované koncepce, provedena řádná oponentura, v lednu bude vyhlášeno výběrové řízení. Může se stát, že komise dojde k závěru, že tu není nikdo další po profesoru Knížákovi, který je znalec umění i manažer, kdo by byl schopný vést tuto instituci. On měl přání zůstat do konce roku 2011, mě přání žádného z manažerů či ředitelů příspěvkové organizace nemohou v mém rozhodování ovlivnit. Pokud skončí k 31. květnu jako samostatný ředitel, tak mu půjde plat do 31. srpna. Ale jako samostatný ředitel končí k 31. květnu. To je nová skutečnost.