Z Pivota PVT

Kultovní britské nakladatelství Warp Records, které značnou měrou pomáhalo hloubit tunel experimentální elektroniky a za své dvacetileté působení se stalo hlavní hnací silou žánru IDM (inteligent dance music), už dávno neomezuje vydávané tituly jenom na pokusy s elektronickou hudbou. Hlavním tahákem letošního katalogu je sice album Oversteps od jedné z jeho největších akvizic, kapely Autechre, je to ale spíše výjimka.

V londýnském sídle labelu si totiž už dávno uvědomili, že chtějí­li, aby jejich loď i nadále udržovala aktuální směr, je nutné naředit striktně elektronické kapely něčím pestřejším. Tak se, samozřejmě k nelibosti skalních fanoušků, labelu upsali indierockoví Grizzly Bear, mathrocková úderka Battles nebo futuristický šaman Gonjasufi. Jednu z nejnovějších desek katalogu Warp má na svědomí australská trojice Pivot – kapela, která se za posledních deset let z čistě improvizující sestavy proměnila do podoby, ve které vydala svoji aktuální desku Church With No Magic.

První album

Kapela Pivot (která byla pod hrozbou soudního přelíčení nucena se v květnu letošního roku přejmenovat na PVT – soudem jí vyhrožovala progrocková kapela Pivot ze Spojených států a ti australští si prostě „nemohli dovolit prohrát“) vyšla z podhoubí improvizační scény v Sydney. V počátku byla pětičlenná, přičemž osu tvořil kytarista Richard Pike a jeho bubnující bratr Laurence. A protože pro improvizační kapely je především nutné se důkladně sehrát a zvukově si ohmatat všechny možné situace, do kterých se skupina může při hraní dostat, k debutové desce došlo až čtyři roky po založení skupiny.

Album nazvané Make Me Love You vyšlo v roce 2005 jenom na australském trhu a kapela, v té době už osekaná na trojici, na něm opustila striktně improvizátorskou scénu a nepřímo se přihlásila k tehdy probíhající postrockové vlně. Album, které je složené z devíti instrumentálních skladeb, Pivot navzdory své pověsti experimentální kapely naplnili poměrně přístupnou hudbou, u které není nouze o chytlavé melodie. Přestože desku Make Me Love You média řadila do zmíněné postrockové škatulky, její nejznámější definici (totiž „používání rockových prostředků nerockovým způsobem“) kapela zrovna nenaplnila a spíše se omezila na chytlavé instrumentálky a tehdy populární kombinace kytarového zvuku s trochou zklidněné elektroniky.

Druhé album

To na druhé desce, o dva roky mladší O Soundtrack My Heart (zároveň byla prvním albem, které vyšlo i v Evropě a ve Spojených státech – kapela se v té době upsala zmíněným Warp Records), už Pivot dostáli své pověsti experimentujících Australanů daleko důkladněji. Zvuk alba táhne dopředu komplikovanější rytmika, díky níž se dá mluvit o náznaku mathrocku, patrný je také příklon k jazzové estetice; ostatně bubeník Laurence Pike v té době skončil v jazzové kapele Triosk a dá se říct, že její pozůstatky nechal rezonovat i ve své druhé skupině.

Album O Soundtrack My Heart přineslo kapele Pivot něco, co bychom s přimhouřením očí mohli nazvat „mezinárodním ohlasem“. Vydali se na turné s oblíbenými Islanďany Sigur Rós a s anglickými raubíři The Arctic Monkeys a v roce 2008 si zahráli na festivalu Luminous v opeře v Sydney, kam je nepozval nikdo menší než Brian Eno. Kapela měla namířeno do elitního klubu experimentálních skupin, s vydáním aktuální třetí desky Church With No Magic ale udělala krok, kterým dveře oněch klubů možná definitivně zabouchl. Současně jim ale také otevřel jiné.

Třetí album

Na Church With No Magic, která vyšla už pod názvem PVT („nejdřív pro nás byla vynucená změna frustrující, nakonec jsme si ale uvědomili, že vlastně o nic nejde, a velice rychle jsme si zvykli“), se totiž frontman a kytarista rozhodl zapojit i své hlasivky a vyzkoušet zpěv. Podle jeho slov na sebe totiž kapela při hraní na pódiu neustále pokřikovala a jemu připadalo přitažlivé zkusit zapojit aspekt hlasu do hudby PVT o něco organizovaněji. Richard Pike, který studoval zpěv už v mládí, se proto rozhodl vyrazit směrem do oblasti, která se spíše než čímkoliv jiným dá nazvat indie rockem.

Je to cesta, která spoustu fanoušků „starých“ Pivot může odradit – jako by byla změna názvu kapely natolik závažný krok, že bylo nutné ji reflektovat i naprostou změnou přístupu. Problém je totiž v tom, že když se dříve experimentální a instrumentální kapela rozhodne začít dělat popové songy, vždycky jí něco z onoho experimentálního přístupu zůstane, což je ovšem většinou u písniček s klasickou strukturou problém – často se totiž může stát, že hudební pokusy ublíží chytlavosti, která je u indierockových kapel zásadním elementem.

Něco podobného se stalo i PVT, kteří se na albu Church With No Magic (název desky prý máme vnímat jako radu, abychom se na věci dívali důkladněji a nespokojili se jenom s povrchním pohledem – při pozorném zkoumání totiž často zjistíme, že věci nejsou tím, čím se zdají být) sice proměnili v popovou kapelu, své experimentátorské „zlozvyky“ ale zahodit nedokázali. Výsledkem je pak zvukově pozoruhodná deska, napěchovaná elektronickými překvapeními a místy zběsilou rytmikou (často ji hraje i dříve neslyšený beatboxer), chybí ale to nejdůležitější – fungující melodie.

Jediným opravdovým hitem pak zůstává skladba Window, která má ambice stát se jedním z největších hitů letošního roku (kapela si to patrně uvědomuje a tlačí singl všude možně – je i zdarma ke stažení na oficiálních stránkách kapely www.pivotpivot.net). Ostatní skladby trpí nečitelností a zamotanou strukturou, která byla v instrumentálním období kapely výhodou, při psaní hitových skladeb je ale jaksi navíc. Church With No Magic tak pravděpodobně bude v diskografii PVT plnit roli polonezdařeného pokusu – o to zajímavější bude sledovat, s čím přijde australská kapela příště.

Autor je hudební publicista.