Kniha pro děti a pokročilé dospělé

Při psaní o Wormsově světě Petra Koťátka je mi opravdu líto, že už nejsem v dostatečné míře dítětem, abych mohl tuto knihu jako dítě číst. Je o ní ale možné pojednat zvlášť pro děti a zvlášť pro dospělé.

Pro děti

Napíšu jen tolik, abych vám nezkazil četbu téhle knížky. Bude to pár rad a postřehů, které vám můžou, anebo nemusí k něčemu být. Všimněte si, že příběh v knize někdo vypráví – ostatně jak byste si mohly nevšimnout, když je tak nespolehlivý! Na jednom místě slíbí, že bude podávat jen ověřené informace, a za chvíli na vás vychrlí nepodložené dohady nebo se dokonce začne zpětně opravovat. Jednou to vypadá, že se událostí přímo účastní, jindy se odvolává na nějaké materiály a svědectví; kde je vzal, se však nedozvíte. Jenže to není poslední zádrhel.

V knize jsou krásné ilustrace Evy Koťátkové. Povšimněte si, že neříkám: kniha je doplněna ilustracemi – ona jimi totiž není doplněna, ale jsou její součástí. Co si ovšem počít s tím, že na obrázcích je občas něco trochu jiného, než se vypráví slovy? Ono totiž to, co jde napsat, nejde vždy nakreslit, a naopak.

Pak je tu další podivnost, a to jsou poznámky pod čarou. V nich se někdy vysvětluje nějaké slovo a jindy se odkazuje na kapitolu, v níž se událo to, na co hlavní text vyprávění naráží. Když vedle toho zjistíte, že hlavním motivem jsou proměny, iluze, ovládání a vědomí sebe sama, už vás nepřekvapí, že na konci knihy je přetištěný leták o tom, že Worms se znovu objevil a hodlá obnovit svůj plán (jaký, se dočtete).

Je tedy ten příběh vymyšlený, nebo není? A záleží na tom? Budete-li sledovat odlišnosti v jednotlivých způsobech vyjadřování příběhu, dozvíte se hodně o tom, že skutečný svět je složitější, než se vám mohlo zprvu zdát. A pokud vás vypravěč poučí o tom, že únik do jiných světů (nové Wormsovy přírody) je špatný a náš svět (příroda) lepší, přestože je v něm chudoba, trápení a bolest, neberte to jako výchovnou radu, které se máte držet, ale ptejte se, proč se to v předposlední kapitole vlastně říká, a mějte na paměti, že není dobré nikomu slepě věřit.

Pro dospělé

Co může dát kniha psaná pro děti dospělému čtenáři? Je možné tu najít aluze na Kafku, Ovidia, Apuleia atd. Ovšem kde dnes aluze nenajdeme – a to nejen kvůli jejich záměrnému používání, ale i v důsledku obecného zjednodušování a mediální masáže, kdy všechno je něčemu podobné. (Vtipné je třeba použití tématu pěstění a budování skalky, které přivede jednu z postav do Wormsova světa.) Dospělému přinese podle mého kniha minimálně to, co dětem (viz výše), a věřím, že pro mnohé z nich to bude přínos obrovský.

Podívejme se ale konkrétněji na pár věcí. Worms má v úmyslu vytvořit „novou přírodu“, ve které nepůjde o boj o přežití, ale každý, kdo do ní bude zapojen, bude mít (relativně) přesně definované místo bez boje (tuto pozici může Worms změnit). Distribuce postů v nové přírodě však není řízena jednotným principem; někdy jde o charakterové rysy, jindy o záliby, anebo je to prostě náhoda. Samotná struktura pozic (kůň, strom, patník…) vypadá zprvu jednoduše a váže se k druhům podávaných kapek, jejichž pomocí se lidé proměňují a zároveň ostatní narkotizované vidí v podobách, do nichž se metamorfovali. Ale jednoduchý systém ve chvíli, kdy skupinka rebelů začne lidi osvobozovat, bobtná množstvím pozic (houba, bažina…), o kterých jsme dříve nevěděli. Nová příroda přesto musí být systémem uzavřeným, jelikož součástí kapek jsou části všech použitých entit původní přírody, což umožňuje, aby proměnění chápali v nové pozici sebe i ostatní. Za povšimnutí stojí, že druhá příroda je jen pro lidi, ale žádné lidi v ní už nenajdeme – krom velitelů úseků (stáje, lom, zahrada, les) a jejich pomocníků; ti ovšem nejsou pod účinkem kapek, takže je otázkou, do jaké míry jsou součástí oné nové přírody. Otázka, kdo koho za jaké situace vnímá jako proměněného a naopak, je také zvláště zajímavá. Navíc jsou tu otázky, kdo nebo co je Worms? A jak číst didaktickou poznámku v závěrečném rozhovoru protagonistů o tom, že tento svět je lepší než jakýkoli z jiných světů (Leibniz?), v kontextu celého příběhu? A měli jste už dnes své kapky a jste to skutečně vy?

Autor je komparatista.