Nakladatelské taškařice

Je jistě záslužné, že se dostává nového vydání pracím „největšího českého spisovatele“, jak se sám Jaroslav Hašek žertovně nazýval. Soubor Velitelem města Bugulmy sestavený Radko Pytlíkem zahrnuje povídky napsané po autorově návratu z Ruska a před začátkem vydávání věhlasných Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války (1921). Soubor je přejat z dřívějšího vydání v třetí části výboru z Haškovy povídkové tvorby s názvem Reelní podnik z roku 1977. Což samo naznačuje, že se Haškovým kratším textům zdaleka nedostává takové pozornosti jako Švejkovi.

Editoři uvádějí, že se věnovali pouze přepisu kvantity samohlásek podle současné pravopisné normy u přejatých slov. Je tedy s podivem, že se v textu vyskytuje „lan čistého stříbra“ i „lán čistého stříbra“, ze jména Sun-Fu se stává Suň-Fu a narazíme i na „hranic sovětského Ruska s Mongolskem a Čínou“. Kvantita tu přerůstá kvalitu, jež by se dala skoro nazvat taškářstvím.

Pohádkově

První pohled na knihu nás ujistí o jisté inovaci. Nakladatel upouští od poněkud vyčpělých Ladových ilustrací, nerozlučně s Haškem spojovaných. A nabízí neotřelý obrazový doprovod. Zadní stranu obálky lze dokonce považovat za vcelku zdařilou a o přední raději pomlčím. Horší je to s vnitřkem knihy. Tradice Ladových ilustrací zřejmě sugerují, že Haškovy texty vyžadují obrazové dokreslení, což je zásadní omyl. Množství ilustrací uvnitř knihy je poněkud naddimenzované – pokud by zůstalo u několika obrázků na začátcích povídek nebo na samostatných stranách, dalo by se to pochopit, ale jejich vkládání na všechna možná místa dělá z vydání něco na způsob dětské knížky pohádek. Pokud se v textu na stránce objeví slovo boty, na obrázku najdeme boty. Tyto Haškovy texty byly psány pro časopis Tribuna a dovolím si hádat, že ten musel místem šetřit. Velkorysé české vydání s dosti širokými řádky jako by chtělo zapomenout na původ textů a zvýšení DPH.

Soubor vyšel současně i v anglickém překladu, což je jistě záslužná věc, neboť může za hranicemi rozptýlit představu Haška coby autora jediné knihy. To by bylo ostatně záhodno i uvnitř našich hranic. Avšak – abych to řekl po haškovsku – třináct povídek s obrázky a kraťoučkým doslovem na dvou stech stranách za 290 Kč je poněkud drahé povyražení. Je dobře, že se Haškovi dostává pozornosti. Samotný reprint třídílného dekameronu od Pytlíka a Jankoviče ze sedmdesátých let s novým podrobným komentářem by byl ale jistě přínosnějším nakladatelským počinem.

Tržně

V základech Haškova stylu od začátku do konce jeho psaní je mystifikace a groteska. Sám o sobě vytvářel fámy a badatelé věnující se jeho odkazu v nich s chutí pokračovali. Tím vznikla kolem Haška dosti rozvětvená mytologie. Před revolucí byl Hašek anarchistou a buřičem, který prozřel a proměnil se v bolševika. Dnes je neutuchající marketingovou snahou představit ho tržně stravitelně jako „lidového baviče“, předchůdce žoviálních glosátorů z televizních estrád. Jindřich Chalupecký z něj na základě několika dohadů vyfabuloval homosexuála, což je oproti jiným pojetím alespoň legrační.

Tento soubor vytváří dojem, že představuje Haškovo reportážně-humoristické zachycení konfrontace s válkou, revolucí a návratem do Československa, jež můžeme číst jako předstupeň Švejka. „Hašek jako zpravodajec“ by mohl být jeho nový mediální titul. Grafické zpracování jako by šlo ale přímo proti této představě. Přesto musím texty obsažené v této knize čtenáři vřele doporučit. Ne ani tak pro jejich dobové svědectví, i když to také není zanedbatelné, ale především pro jejich styl, pro to, jak Hašek dokáže vtipně rozložit tak nudné zadání, jako je dobová výpověď či očité svědectví. Zvláště vysoko bych pak cenil povídku Čžen-si, nejvyšší pravda, přinášející komickou dekonstrukci formálního společenského styku. Na závěr bych snad jen editorům popřál, aby je Jaroslav Hašek nenavštívil stejně, jako se to stalo autorovi jeho nekrologu v poslední povídce.

Autor je komparatista.