Hudba bezelstná a naprosto gay

Bylo by samozřejmě pošetilé představovat si svět současné nezávislé hudby jako hippie komunitu, kde si všichni navzájem vypomáhají a snaží se zaplnit svět co největším počtem co nejlepších nahrávek. Při pohledu na hyperaktivitu třicetiletého houslisty, skladatele a zpěváka Owena Palletta ale není jednoduché se podobnému pocitu ubránit: kvůli pomyslnému seznamu umělců, se kterými Pallett spolupracoval (Arcade Fire, Arctic Monkeys, Dntel, Grizzly Bear, Beirut), se opravdu zdá, že houslista, který v těchto dnech na značce Domino Records vydává své třetí album Heartland, působí na scéně současného světa nezávislé hudby jako stmelovací prvek a jeho jediným smyslem života je pomáhat při vzniku nových a nových desek.

Promočené publikum

Do povědomí vstoupil právě spoluprací s Arcade Fire (mimochodem, na svém Twitteru nedávno prohlásil, že s nimi právě natáčí třetí album, a svým typicky nadšeným způsobem dodal, že nikdy nic lepšího neslyšel), v roce 2004 pak začal vystupovat sólově pod hlavičkou Final Fantasy (název je poctou kultovní japonské počítačové hře). Jeho poznávací značkou se okamžitě stala vtipná práce s houslemi – neprorazil jako výjimečný virtuos, dokonalá hra na nástroj ostatně není nic, co by publikum odkojené magazínem Pitchfork mělo porazit k zemi. Pallett proslul především inovativním používáním smyčkovacích pedálů, díky kterým je schopný při sólovém koncertu zastoupit zvuk celé kapely.

Kromě unikátního způsobu hry na housle si ho posluchači snadno zapamatovali i z jiného důvodu. Owen Pallett je homosexuál a nestydí se o své orientaci mluvit – dokonce je prý pro jeho hudbu naprosto zásadní. Hrával s kompletně queer kapelou Hidden Cameras a sám přiznává, že jeho hudba je „naprosto gay“. Nejvíce se to podle něj projevuje právě při koncertech – publikum není fascinováno jenom jeho skvělou a vtipnou hrou na housle, ale především samotným Pallettem, který okouzluje naprostou spontaneitou a bezelstností.

Nejlépe to ilustruje jeho vystoupení na loňském ročníku festivalu Hillside (k dohledání na YouTube). V polovině jedné z nejlepších skladeb aktuální nahrávky Lewis Takes Off His Shirt se na open air festival spustí regulérní bouřka, ale jediní, koho divoké počasí zneklidňuje, jsou beďnáci, kteří se snaží zakrýt techniku a odklidit Palletta z pódia – ten je ale z deště naprosto u vytržení, zvládá energicky vrstvit zvuk svých houslí, zpívat a ještě mezi verši pokřikovat, že „jenom potřebuje dohrát písničku“. Promočené publikum samozřejmě šílí.

Vzhůru!

Jeho dvě sólová alba, vydaná ještě pod hlavičkou Final Fantasy, fungovala spíše jako most k vynikajícím koncertům – při samotném poslechu vždycky působila trochu nedotaženě. Novinka Heartland, pro kterou se kvůli autorským právům vzdal pseudonymu Final Fantasy a vydal ji pod svým občanským jménem, to ale na konci roku určitě dotáhne alespoň do některého z výročních žebříčků nejlepší hudby 2010. Zdá se, že Owen Pallett si společně s odhozením pseudonymu Final Fantasy uvědomil, jako hudbu chce doopravdy dělat. A na své třetí desce pracoval rok: orchestrální pasáže vznikly v Praze za přispění České filharmonie, což samozřejmě pro vyznění desky není vůbec důležité, ale někoho to může potěšit. Kromě České republiky se nahrávalo i na Islandu, v New Yorku a samozřejmě také v Kanadě.

Je tedy jasné, že Heartland je poněkud větší sousto než předchozí dvě nahrávky. Stěžejní jsou pořád housle, jako průvodci mikrosvětem Pallettových kapesních příběhů slouží ale i drobné elektronické beaty, klavír nebo klarinet. Přesto v hudbě zůstává dostatek volného prostoru, aby se člověk mohl klidně nadechnout – a že je to potřeba. Jakkoliv se deska tváří zpočátku nenápadně, postupně si člověk uvědomí, že na povrch každé skladby prosakuje tolik chytlavých nápadů, že Heartland s přehledem vyřazují ze společnosti desítek podobně znějících projektů.

Ačkoliv to zní naivně (Pallettova naivita je zjevně nakažlivá), na celém albu je nejpříjemnější motiv, kvůli kterému Owen Pallett desku nahrál. Člověk nemusí přemýšlet, proč to vůbec udělal, jestli plní smlouvu s firmou nebo se pomocí hudby vyrovnává s nějakým osobním problémem. Owen Pallett svůj Heartland nahrál proto, že se mu prostě chtělo. A je to slyšet. Někomu může připadat divné poslouchat hudbu homosexuálního houslisty, který se na promofotografiích stylizuje do postavy Petera Pana a ve volných chvílích diriguje Londýnskou filharmonii, ale k Pallettovi to zkrátka patří. Tenhle do hudby naprosto zakousnutý houslista se svým třetím albem definitivně vyšvihl do společnosti nejpozoruhodnějších hudebních freaků.

Autor je hudební publicista.