Postavit dům ze země

Architekt Nader Khalili, váš nedávno zesnulý manžel, původně navrhoval běžné technické stavby. Co bylo důvodem, že začal stavět domy z písku, jílu a pálené hlíny, kterým tak pomáhal chudým k bydlení?

Původně sice projektoval nákladné budovy, ale pocházel z chudé íránské rodiny, a jednoho dne prostě změnil směr uvažování. Opustil svůj majetek, dům i auta a vyrazil na motorce do pouště. Začal pomáhat obyčejným lidem stavět domy z pálené hlíny. Říkal, že v životě každého člověka existuje obrat, kdy si uvědomí, že musí začít nějak jinak. Inspiroval ho také jeho syn – závodil tehdy s ostatními dětmi a vždycky byl poslední. A říkal Naderovi – tati, já chci běhat sám, nechci závodit. Život je hledání vlastní cesty a ne soupeření s ostatními. Když soupeříte, překonáváte jen maxima ostatních, ale když závodíte sám, snažíte se získat maximum ze sebe. A to se týká i stavění – když ponoříme ruce do země a fyzicky něco děláme, učíme se všemi smysly a dodává nám to jistotu, že můžeme kráčet po vlastní cestě. Tím dá individuum společnosti nejvíc. Nader stejně jako jiní hledal smysl svého života, a to u něj vyústilo v touhu pomoci dalším lidem.

Jak vznikl nápad postavit právě v Jindřichovicích pod Smrkem dům podle systému Superadobe Nadera Khaliliho?

Na workshopu v Itálii jsem se seznámila s Janem Tajbošem, který se zabývá geomantií, tedy vhledem do podstaty dění prostřednictvím země. Jan mě pozval sem do Jindřichovic pod Smrkem na workshop, protože věřil, že se jedná o stavby, které pomůžou zdejším lidem. Jeho prostřednictvím jsem se seznámila s Jaroslavem Duškem, na jehož pozemku probíhá jedna ze staveb, se kterou mu pomáhám. Tou stavbou chce ukázat, že lze v těchto podmínkách postavit levně dům z materiálů, které má každý na svém pozemku. Jaroslav chtěl realizovat architekturu harmonickou s prostředím. Její hlavní myšlenkou je rovnováha přírodních živlů při stavbě – země, vody, vzduchu a ohně. Můžete si uvařit na ohni, postavit dům ze země… Dnes je hodně zapotřebí pracovat s dlouhodobě udržitelnou energií, jednoduchými stavebními materiály. A hlavně je potřeba, aby lidé žili v harmonii s přírodou. V Evropě máte bohatou tradici života spjatého s přírodou, ale moderní doba nás od toho dost vzdálila. Tento způsob staveb může pomoci lidem harmonizovat jejich život. Navíc na světě žijí miliony lidí bez přístřeší!

Jedná se o první stavbu tohoto druhu u nás. V Česku je však na rozdíl od Íránu chladnější, větrnější a deštivější klima. Přizpůsobujete tuto stavbu odlišným podmínkám?

Je to odvaha i risk, přenést tento systém staveb do českého prostředí. A to na Jaroslavu Duškovi a jeho přátelích obdivuji. Stavby Nadera Khaliliho byly testovány na zemětřesení, postavily se jich stovky po celém světě. Ale v těchto podmínkách musíme původní systém, vyvinutý v Kalifornii, obohatit o nové prvky. V teplejším klimatu by se dala využít pro stavbu jen půda, zde Jaroslav používá devadesát procent půdy a zbylých deset tvoří cement. Až přijdeme na zlepšení, co se týče větší voděodolnosti a zastřešení, věřím, že bude možné i v těchto podmínkách využít půdu na sto procent. Jednou z modifikací je například to, že Jaroslav stavbu zastřeší dřevem, aby se voda alespoň trochu odvedla.

Uplatňuje se tento systém staveb i jinde v Evropě? Pomáháte ho propagovat?

V Evropě se teprve začíná takto stavět, podobné stavby vznikají třeba v Anglii, která je mnohem deštivější než Česko. Já spíš přednáším a pořádám workshopy, v Česku jich také už několik proběhlo. Ale nejčastěji pracuji v Africe, kde je těchto staveb nejvíc zapotřebí. Tam si lidé nemohou dovolit stavět z průmyslových materiálů.

Jak dlouho trvá postavit takový dům?

To záleží na mnoha okolnostech. Například kde stavíte, jestli máte plán, stabilní tým, a také jak často stavíte. Přibližně měsíc trvá postavit kostru domu, ale každá stavba je jiná. Například tady v Jindřichovicích je neobvyklé, že Jaroslavovi pomáhají se stavbou dobrovolníci a přátelé, kteří vždy přijedou na pár dní.

Neobvyklé? Myslela jsem, že systém dobrovolnictví je jednou z podstat systému Nadera Khaliliho – stavět dům bez firmy, levně a svépomocí…

To je pravda, ale většinou se na stavbě podílí stabilní tým zhruba šesti lidí, často jsou to přátelé či příbuzní. Tady se lidé neustále střídají a všichni se to teprve učí, takže to jde pomaleji.

Jaké byly reakce české architektonické obce na vaše workshopy? Objevily se třeba obavy z tohoto typu staveb?

Na workshop přijeli lidé, kteří už o to měli zájem. Ale přesto se objevily pochybnosti, které je vždy nejlepší rozptýlit tím, že stavbu skutečně zrealizujeme. Proto také v Jindřichovicích tyto domy stavíme, abychom dokázali, že i v těchto podmínkách je to možné. Takhle jsme to s Naderem dělali celých osmnáct let. Vzpomínám si, jak jsme kdysi přijeli do Kalifornie a žádali stavební úřad o povolení ke stavbě z pouštního písku a ostnatého drátu. Začali se smát, ale nakonec jsme dostali dočasné, pokusné povolení a celých šest let jsme pracovali na tom, abychom dokázali, že i v poušti je možné tento typ staveb postavit. Ty stavby procházely různými testy a po šesti letech jsme skutečně dostali povolení takto stavět domy, školy i muzea, a to v nejrizikovější zóně světa, co se zemětřesení týče. Takže vidíte, že je potřeba ve svém odhodlání vytrvat. A to vidím i na Jaroslavovi, protože to, co tady v Jindřichovicích dělá, není jednoduché. Chce to vytrvalost. Nader měl takové hezké pořekadlo, že můžete probudit ty, kteří spí. Ale nikdy se vám nepodaří probudit ty, kteří spánek jen předstírají.

Vy sama žijete v takovém domě?

Bohužel jsem se musela odstěhovat z Cal--Earth, The California Institute of Earth Art and Architecture, který jsme s Naderem osmnáct let budovali. Nyní žiji ve státě New York, kde je chladnější klima, než máte tady v České republice. Dávám dohromady tým lidí zabývajících se dlouhodobě udržitelnou energií, přizpůsobenou chladnějšímu klimatu. Promýšlíme nové typy využití solární energie ve stavbách domů. Takže nyní vlastně kempuji, bydlím v pokojíku u známých. Žiji tam, kde pracuji. Každá země má trochu jiný přístup i potenciál.

Vašeho muže oslovila kdysi i agentura NASA ohledně experimentů se stavbami na Měsíci. V jakém stadiu je tato spolupráce nyní, po jeho smrti?

NASA oslovila manžela, protože je zajímalo, zda se z materiálu na Měsíci dá postavit nějaká stavba. Byl to tentýž princip, jaký uplatňoval po celou dobu – že stavět se dá z materiá­lu, který máte právě k dispozici. Spolupracoval s řadou vesmírných programů, nejen s NASA. Počátkem devadesátých let se však rozhodl, že začne pracovat sám, a v roce 1991 založil Cal-Earth. To bylo v době, kdy jsem ho poznala. Pokud vím, tak v NASA tyto výzkumy stále pokračují, vytvářejí simulace podmínek na Měsíci. Často se stane, že věci objevené v rámci programu NASA jsou užitečné i tady na Zemi. Takto vznikl nápad s mobilními telefony i internetem. Takže vidíte, tohle celé je jen začátek.