Osmibitová romance

Pro oblast komiksů se v angloamerické oblasti vžilo stejné dělení jako v případě tamních filmů, tedy na tituly mainstreamové a nezávislé. Střední proud charakterizují hrdinství, patos, spektakulárnost a expresivní styl, opoziční tvorba upřednostňuje civilnost, vizuální jednoduchost a zkratkovitost a směřuje spíše do vnitřního světa svých hrdinů. Podstatná část děl se této polarizace důsledně drží a tak oslovuje své cílové publikum. Existují však také tituly, které zažité hranice překračují a oba proti sobě stavěné světy spojují.

Jedním z nich je šestisvazkový komiks o mladém flákači Scottu Pilgrimovi, který napsal a nakreslil Kanaďan Bryan Lee O’Malley a jenž vychází u předního amerického indie vydavatelství Oni Press. Vyprávění se zaměřuje na problém vyrovnání se s milostnou minulostí partnera a vyvážení dvou odlišných osobností, které spojila láska. Osobitost O’Malleyho díla spočívá v tom, že předestřené téma pojímá v hyperbolickém stylu superhrdinských komiksů. Na cestě ke společnému štěstí musejí Scott Pilgrim a jeho osudová láska Ramona Flowers doslova porazit bývalé známosti toho druhého. Arénově řešené souboje využívají typické mainstreamové „speciální efekty“ jako expresivně stylizované znázornění pohybu a zvuků, ale také začleňují výrazové prostředky starých videoher, které představují jeden z hlavních referenčních rámců popkulturou tepajícího díla. Postavy tak například za určitou vydařenou akci sbírají bonusy vizualizované jako zkratkovité symboly, které jim dávají jisté výhody v boji.

Rozpohybovaný komiks

Filmová adaptace O’Malleyho komiksu nazvaná Scott Pilgrim proti zbytku světa plně zachovává specifika originálu, ale přitom je funkčně převádí pro filmové médium. Po vzoru předlohy stojí snímek rozkročen napříč dominantními trendy zámořské kinematografie i tamní praxe převádění komiksů do filmu. Spojuje v sobě vysokým rozpočtem zaštítěnou bombastičnost hollywoodských blockbusterů a okatou opozičnost „amerického nezávislého filmu“ z doby, než tato kategorie zdegenerovala do unylých měšťáckých melodramat. Výsledek lze s ohledem na tematickou příbuznost popsat jako spojení Flákačů (1995) Kevina Smithe s invenčním Speed Racerem (2008) sourozenců Wachovských. Pohled hrdinů adorujících popkulturu zde transformuje realitu do podoby jejich oblíbených komiksů a videoher a forma místo klasických zákonitostí filmové řeči následuje principy skladby komiksových panelů. Někdy tak film ve snaze evokovat komiksovou stránku proměňuje plátno v koláž souběžných či chronologicky nadcházejících výjevů. V jiných případech pomocí časoprostorových elips napodobuje mezery mezi panely, čímž podobně jako komiksy nechává překlenutí jednotlivých záběrů do sekvence na divákově „čtení“. Snímek podstatnou část své vizuální stylizace čerpá z japonských animovaných seriálů, které mírou využívání výrazových zkratek a symbolů představují rozpohybované komiksy. K tomu přidává graficky ztvárněná citoslovce typická pro komiksy, která se v audiovizi objevila již například v pop-artově pojatém televizním seriálu Batman (1966–1968).

Film se navzdory masivní reklamě stal komerčním propadákem. Nezájem širokého publika lze však chápat jako doklad výlučnosti snímku. Sott Pilgrim proti zbytku světa se v tomto ohledu zařadil do kategorie ve své době nepochopených děl, tedy po bok jmenovaného Speed Racera a řady dnes ceněných titulů jako Život pod vodou (2004), Ed Wood (1994), Poslední akční hrdina (1993) či Brazil (1985). Nutno však dodat, že tentokrát se na kasovním neúspěchu podepsal také fakt, že snímek je určený pro velmi úzkou cílovou skupinu. Ačkoli se principiálně jedná o teenagerskou romanci, zaměření na postavy vyznávající alternativní směry popkultury a stylistická inspirace v osmibitových videohrách znamenají, že snímek docení především diváci s vyhraněným vkusem, kterým navíc náct bylo už před mnoha lety.

Autor je redaktor serveru Rejže.cz a přispěvatel časopisu Cinepur.