Jiné kanály

1. Které hudební blogy sledujete a které z nich považujete za originální? Určují vaši orientaci v dění na současné hudební scéně, která je žánrově stále roztříštěnější? Nakolik vás právě blogy zavádějí do dosud neznámých stylových končin?

2. Blogy obvykle zprostředkovávají legislativně sporné stahování hudby, zároveň tím však propagují autory mnohdy těžko dostupných děl. Je pro vás v tomto případě diskuse o legalitě a takzvaných autorských právech ještě aktuální? Do jaké míry jste vy sami závislí na hudbě zprostředkovávané blogery?

3. Představují pro vás hudební blogy a internetové stránky jednotlivých vydavatelství a interpretů novou intimitu v přístupu k hudbě, anebo naopak její oslabení? Nakolik podle vás virtualita a chybějící hmotné médium pozměňují pohled na umělce, jejichž dílo a často i osobnost známe dříve z internetu než z koncertního zážitku?

Petr Ferenc

hudební publicista a člen několika hudebních projektů

1. Experimental Etc, The Static Fanatic, Surreal Applications, Know Your Conjurer, Japan Underground… Spíše spoluurčují, doplňují a potvrzují informace, rozšiřují kontext. Desky jsou desky, ale občas je dobré nekupovat zajíce v pytli.

2. Diskuse o legalitě pro mě aktuální není. Stahování hudby se děje v takové míře, že mi tato diskuse připadá asi tak relevantní jako odmítat v roce 2010 existenci elektřiny a obhajovat svícení petrolejkou. Zpřístupňování hudby na internetu dosáhlo takové míry, že zcela změnilo postoj lidí k vlastnění hudebních nahrávek a je zcela ireverzibilní. Přizpůsobit se bude muset zkostnatělý „kamenný“ hudební průmysl, změnou zákonů totiž ničeho nedosáhne a zpoplatňování stahování bude již provždy koexistovat se stahováním zdarma. Nic jiného velkým vydavatelským gigantům nezbývá. Nad tím, že „kopírování zabíjí Buddhu“, se apokalypticky hořekovalo již při objevení kazet a hle – hudba (až na ten punk) is still not dead!

Závislost na hudbě? Kdyby blogy nebyly, na mé životní funkce by to asi moc velký vliv nemělo. A když nejde o život…

3. Blogy a stránky vydavatelství, pokud nejde o netlabely, nejsou opakem fyzického média. Díky internetu si mohu objednávat elpíčka (která z nosičů jednoznačně preferuji i pro jejich velké obaly), lépe se dozvím, co kde vychází, mám spojení se světem. A intimně hřejivý pocit uvnitř, jaký jsem u toho počítače světoobčan.

Dan Dudarec

vydavatel (Minority Records)

1. Nesleduji blogy z důvodu vyhledávání aktuálních alb, ani kvůli získávání přehledu o dění v hudebním světě. Některé vybrané blogy sleduji nepravidelně, a to pouze kvůli koncertním nahrávkám či vinylovým ripům těžko dostupných edic freejazzových a elektronických projektů. V tomto směru se mi velmi osvědčily blogy Experimental Etc, Orgy In Rhythm, Inconstant Sol, Unobtainables, 9 Gray Chairs.

2. Pokud blogeři nabízejí nahrávky, jež jsou na fyzických médiích nesehnatelné (například nikdy nebyly vydány na CD), osobně nejsem proti. Líbilo se mi, jakým způsobem uváděl v život vyprodaná vinylová alba elektronické hudby z šedesátých a sedmdesátých let na limitovaných CD-R Keith Fullerton Whitman v edici Creel Pone. CD-R byla v prodeji pouze do doby, než se původní vydavatel či autor ozval s výtkou, poté byla edice zničena. Autorská práva jsou a budou aktuálním tématem, práva patří autorům hudby, ne blogerům. Na volně stažitelných nahrávkách závislý nejsem, mám rád fyzické médium.

3. Jestli máte na mysli hudební blogy nabízející aktuálně vydané a nahrávky běžně dostupné v distribucích, jednoznačně znamenají oslabení intimity pro umělce. Snadná dostupnost hudebních děl v prostředí internetu může do jisté míry degradovat hudební zážitek na koncertech. Na druhé straně umělec může ocenit znalost jednotlivých skladeb širším publikem.

Antonín Kocábek

hudební publicista a DJ na Radiu 1

1. Bylo by nespravedlivé říct, že blogy nesleduji vůbec, čas od času se na nějaký podívám – kdysi mě třeba hodně bavil blog Cafe Puschkin – ale vzhledem k tomu, že mě vždy oslovoval hodně široký záběr žánrů, zatímco dnes je pochopitelnější tendence k žánrovému zužování a specializaci, je to spíš náhodné a namátkové. Navíc rozhodně netrpím nedostatkem hudby, takže spíš směřuji svůj zájem na konkrétní věci, které mě zajímají, což mě časově stačí dostatečně vytížit.

2. To je na rozsáhlou debatu. Jsem toho názoru, že aktuální model řešení autorských práv je přežitý a nefunkční. Překračování legálních hranic s tím logicky souvisí a osobně ho chápu jako způsob obrany opravdových posluchačů před přežívajícím hudebním byznysem, který bohužel funguje i v kruzích, které sebe samy považují za nezávislé. Já osobně jsem na blogových zdrojích závislý minimálně – pokud tedy pominu ty, které na první pohled fungují na principu hudebního serveru, ale de facto jsou spíš webzinem či blogem, spravovaným jedním jedincem.

3. Přiznám se, že mi není jasné, co je míněno „intimitou v přístupu k hudbě“. Pochopitelně, že prostřednictvím internetu zprostředkovaná hudba s sebou nese více informací a plastičtější obrázek o umělci než pouhý, často informačně chudý obal média. Z toho logicky vyplývá, že je určující, zda je pro posluchače důležitá jen hudba samotná nebo i osobnost jedince, který ji tvoří. Ani jedno z toho (fyzický nosič ani virtualita) ale samozřejmě nemůže nahradit koncertní zážitek. Nicméně o pozměněném pohledu bych nehovořil – jde o dva různé pohledy na tutéž věc.

Matěj Kratochvíl

šéfredaktor časopisu HIS Voice

1. Skutečnost, že blogy a další webové informační kanály novou komponovanou hudbou nepřetékají, je dána pomalejšími biorytmy tohoto žánru. Skladby se zdlouhavě píší, interpreti je musí nastudovat a na zvukové nosiče se nakonec dostane jen zlomek produkce. I pořizovací náklady jsou vyšší, s orchestry se nepracuje v domácích studiích. Na druhé straně řada současných skladatelů si uvědomuje, že je výhodné jít s dobou, vedou si své účty na myspace a youtube, kam dávají ukázky. A neoficiální kanály rovněž existují, jen jich je méně a nereagují s takovou rychlostí jako v jiných žánrech. Vzájemná prolinkovanost blogů vážnohudebních a těch jinak zaměřených vede k tomu, že při hledání často dobloudím k zajímavým nahrávkám, o nichž bych se jinak nedozvěděl. Výjimečným archivně-vzdělávacím projektem je stránka Avant Garde Project, na níž jsou k dispozici kvalitně zdigitalizované nahrávky vážné hudby 20. století z již nedostupných LP. Z blogů, které neslouží ke stahování hudby, bych uvedl Renewable Music, na němž americký, v Německu usazený skladatel Daniel Wolf velice zajímavě píše o hudbě vlastní i cizí.

2. Otázka autorských práv aktuální zůstává a myslím, že jejich základní myšlenka přežije i nápor internetového šíření, jen asi jejich fungování nevyhnutelně směřuje k zásadním změnám. Zůstanu-li v oblasti soudobé vážné hudby, je ten dopad asi menší než v jiných žánrech, protože autoři vážné hudby neměli ani dříve nějaký zásadní příjem z prodeje nosičů.

3. Nemám pocit, že by se můj vztah k hudbě a jejím tvůrcům nějak zásadně měnil podle toho, z jakého média hudbu poslouchám. Zajímavě výtvarně zpracovaný nosič je hezká věc, ale odmaterializované formáty jsou praktičtější. A co se intimity týče, někteří skladatelé sice nechávají návštěvníky svých webových stránek nahlédnout do kuchyně, zároveň ale zesílený přísun informací z různých stran možnému pocitu větší blízkosti brání.

Petr Vrba

hudební publicista a rozhlasový DJ

1. Blogy nesleduji žádné, kromě náhodných článků například na blogu Pavla Klusáka nebo na stránkách HIS Voice. K hudbě, která mě zajímá (primárně improvizace), se dostávám posledních několik let nejčastěji díky pravidelným návštěvám některých zahraničních festivalů (například Music Unlimited, Konfrontationen, Musique Action, Météo). Tam, kromě slyšených kapel, jsou zdrojem informací setkání a debaty s promotéry na tuto hudbu zaměřených klubů nebo s hudebníky. Druhým zdrojem jsou CD a LP, která mi vydavatelství, distribuční firmy či sami hudebníci posílají ke hraní v rádiu nebo k recenzím.

2. S autorskými právy v pojetí OSA celkově nesouhlasím a je mi sympatické, když sami hudebníci šíří svoji hudbu zdarma, například pod hlavičkou CreativeCommons. Na hudbě zprostředkované blogery nijak závislý nejsem.

3. Pro mě osobně jsou blogy pro pohled na umělce nerelevantní, viz odpověď na první otázku. Na hudbě, kterou poslouchám, je dost podstatný zážitek z živé produkce, takže bych spíš podporoval intenzivnější, tímto směrem zaměřenou promotérskou činnost.

Anketu připravili Klamm a Ondřej Klimeš.