Pro ruská prokremelská média bylo nedávné vítězství Viktora Janukovyče v prezidentských volbách zadostiučiněním. Před pěti lety Moskva investovala obrovské množství peněz a politického kapitálu do podpory právě tohoto kandidáta, který ale nakonec prohrál, i navzdory tomu, že mu sám Vladimir Putin několikrát pogratuloval k vítězství. Jeho nynější, byť těsné zvolení bylo tedy chápáno jako jakýsi revanš a některá média se předháněla v líčení radikálního obratu v ukrajinské zahraniční politice. Týdeník Russkij Newsweek 15. února ale varoval, že ve skutečnosti to Moskva s Viktorem Janukovyčem nebude mít vůbec jednoduché. Ten totiž nezapomněl, že ho Kreml po porážce v roce 2004 hodil přes palubu. „Janukovyč ví o jednáních, která se vedla za jeho zády. O tom, že Moskva radila hlavnímu sponzorovi Strany regionů Rinatu Achmetovi, aby vyměnil vůdce strany. Tohle se nezapomíná,“ píše Russkij Newsweek. Strana regionů má dohodu o spolupráci s Putinovým Jednotným Ruskem, ale Janukovyčovi prakticky nepomohla. Na podzim minulého roku údajně získal Janukovyč od Moskvy slib podpory od ruských televizních kanálů. Pokud takový slib skutečně padl, pak nebyl dodržen. Na rozdíl od dob oranžové revoluce byla ruská média před posledními ukrajinskými volbami velmi zdrženlivá a objektivní. Patrně si kremelští stratégové uvědomovali, že zájmy Janukovyče a především jeho oligarchických sponzorů jsou často v přímém rozporu s přáními Ruska. „Jednání o černomořské flotile budou velmi složitá,“ tvrdí zdroj z ukrajinského ministerstva zahraničí, a statut druhého státního jazyka ruština rozhodně nezíská. Je jasné, proč Putin sázel na Tymošenkovou. „To za Tymošenkové Industriální svaz Donbasu koupili Rusové,“ připomíná funkcionář Strany regionů, „a Janukovyč coby představitel velkého ukrajinského byznysu bude hájit jeho zájmy.“ V rozhovoru pro CNN Janukovyč řekl, že není „kremelskou loutkou“. Zdroj v ruském ministerstvu zahraničí těmto slovům ochotně věří. „Nejspíš jsme dostali dalšího Lukašenka, ale zkušenějšího,“ cituje článek v týdeníku anonymního úředníka.
Moskevská Novaja gazeta si pro změnu 19. února všimla nedávné dražby tří budov na pařížském nábřeží Branly, zhruba kilometr od Eiffelovy věže. Francouzská vláda totiž v rámci boje s hospodářskou krizí začala stěhovat vládní úřady z centra na levnější předměstí a uvolněné budovy prodává v dražbách, převážně zahraničním investorům. Soupeřem Ruska v licitování o kontrakt byla Kanada, která budovy, původně patřící organizaci Meteo France, chtěla přestavět na velvyslanectví a hotel. Druhým vážným zájemcem byla Saúdská Arábie. Všechny ale přebilo Rusko, které za pozemek zaplatilo podle odhadů makléřů 60 milionů eur. „Nejzajímavější ale je, proč prezidentská kancelář zakoupila kus Paříže v bezprostředním centru města. Podle tiskového mluvčího Viktora Chrekova zde vyroste katedrální chrám ruské pravoslavné církve, budova nedělní školy a další církevní objekty. Chrám bude postaven ve stylu high-tech, ale rozhodně se zlatými kupolemi, což by mělo pomoci obohatit obvyklý pohled na Paříž. Podle šéfa majetkové správy prezidentské administrace Vladimira Kožina by měl být vyhlášen mezinárodní konkurs, kterého by se zúčastnili ruští a francouzští architekti. Duchovní pravoslavné centrum by mělo být hotové v roce 2012 a bude stát několik miliard,“ píše Novaja gazeta.
List připomíná, že ruská pravoslavná církev vede mnoho sporů s ruskými pravoslavnými komunitami ve Francii a dalších evropských státech o majetek a chrámy. Využívá přitom podpory ruské zahraniční služby. Ta se neomezuje jen na diplomatické intervence. Oficiální smlouva o spolupráci mezi ruskou pravoslavnou církví a ministerstvem zahraničí počítá s budováním pravoslavných chrámů na území velvyslanectví, což ostatně proběhlo i na ruské misi v Praze. Přitom, jak píše Novaja gazeta, Rusko je světský stát a diplomaté nemusí být zrovna pravoslavní. „Bez ohledu na ústavu se moskevský patriarchát stal nejen státní církví, ale je propojen se státní administrativou a rozpočtem natolik, že nikoho nepřekvapuje vyčlenění miliard z rozpočtu na stavbu religiózního objektu této organizace v daleké Paříži. Ve stejné době stovky pravoslavných chrámů v samotném Rusku chátrají a statisíce věřících žijí v chudobě. Systém církevní moci, vytvořený ještě v časech Stalina, spolupracující s Putinovou vertikálou moci světské, nevyhnutelně vede k tomu, že se sociální odpovědnost církve stává odpovědností vůči Kremlu. Ten se ze zvyku dívá na církev jako na poslušný instrument své vnitřní a vnější politiky,“ uvádí Novaja gazeta.
„Pryč s Putinem!“ Tento pokřik se v uplynulém měsíci rozléhal na náměstích od Kaliningradu po Irkutsk. Nové byly tyto incidenty především tím, že se po jejich skončení demonstranti sami rozešli a nestrávili zbití několik hodin na policejní stanici. Nového fenoménu si ve svém posledním čísle z 22. února všímá týdeník Vlasť. Zdálo by se přitom, že pro současnou vlnu demonstrací není příliš důvod. Podle prosincového výzkumu společnosti VCIOM se spokojenost s životem zvedla z 25 procent v lednu 2010 na únorových 28 procent. Reálně je tak prý ochotna vyjít do ulic protestovat jen desetina Rusů. „Takže současných protestů bychom si nejspíše nemuseli všímat, pokud by reakce ruských úřadů byla jiná. Jejich nervózní, místy až panická reakce ukazuje, že i tyto zdánlivě nevýznamné demonstrace Kreml sleduje velmi důsledně,“ tvrdí komentátor Vlasti Dmitrij Kamyšev. Znepokojení úřadů má několik příčin. Za prvé v Kaliningradu spolu demonstrovala „systémová“ opozice (komunisté, Jabloko) spolu s „nesystémovou“ (Solidarita), což v Kremlu vyvolává obavy z další oranžové revoluce. Za druhé demonstranti vyšli do ulic kvůli svým partikulárním zájmům (v Kaliningradu to bylo zvýšení daně z automobilů), což je stimul, který je schopen i stoupence Jednotného Ruska přesvědčit, že by měl zapomenout na rady shora a řídit se vlastními zájmy. A za třetí nedávné protestní akce ukázaly, že Rusové, zvláště pokud jich je hodně a není to v Moskvě, mohou vyjít na hlavní náměstí svého města a požadovat demisi gubernátora nebo dokonce premiéra. A nic se jim nestane. A to je z úhlu pohledu vlády ten nejhorší příklad, který by se mohl velmi rychle stát nakažlivým,“ upozorňuje Kamyšev.