Představte si obrovskou budovu velvyslanectví „velmi důležitého státu“ v jiném „velmi důležitém státě“. Představte si sklepy a nádvoří, zahradu, nekonečné chodby a bezpečnostní systémy, stovky kilometrů drátů a kabelů, stovky stolů, židlí, křesel a pohovek, tajných skříní a sejfů. Pak si představte, že to vše je vám najednou k dispozici. Chystá se obrovská výstava a vy jako umělec máte možnost instalovat své obrazy, kresby a multimediální sny v bývalé pracovně velvyslance, na dámske toaletě či v místnosti, kde se (dle vaší obrazotvornosti) zpracovávaly údaje průmyslové špionáže. Právě to se stalo v Tokiu. V listopadu roku 2009 francouzské velvyslanectví v Japonsku opustilo půl století staré prostory a přestěhovalo se o sto metrů dál do zbrusu nového objektu. „Stará ambasáda“ měla být zbourána koncem roku a podle plánu se na jejím místě měla začít budovat luxusní soukromá vila.
I na tokijské poměry snobská čtvrť Hiroo, proslavená svou diskrétní elegancí, uměleckými kavárnami, luxusními výškovými bloky a obrovskými ambasádami (včetně velvyslanectví Spojených států), byla informována o tom, že se Francouzi jen tak ze starého objektu nevypaří. Chystala se party – obrovska umělecká výstava, cosi, „co tu ještě nebylo“. Obyvatelé Hiroo však nebyli připraveni na to, co pro ně Paříž nachystala: místo tichého klišé v Japonsku milovaného impresionismu a surrealismu na návštěvníky hned za branou začala křičet graffiti! A to nejen jednoho nebo dvou, nýbrž sedmdesáti umělců především z Francie, ale též z Japonska a jiných zemi světa. Dráty byly vytrhány, velvyslancova pracovna „vyzdobena“ a „přemodelována“ – diplomatický majestát se zmněnil ve frašku. Ani název neměl nic společného s diplomacií a vztahy mezi Francií a Japonskem; zněl „NO MAN’S LAND!“. Celý objekt působil, především v noci (výstava byla otevřena koncem týdne do pozdních hodin), jako chemická reakce mozku na požití LSD. Jak je v posledních letech v evropském umění zvykem, forma kopala substanci do zadnice, ale ohňostroj barev byl nezapomenutelný.
Do Hiroo začaly proudit davy návštěvníků, starou ambasádu navštěvovalo v průměru sedm tisíc lidí týdně. Zánik staré budovy byl odložen na 18. února. V Tokiu se zatím všichni v uměleckých kruzích shodují, že žádná z budov města dosud neopustila svět v tak antielegantním a avantgardním stylu.
Andre Vltchek, Tokio